Druhá Polská republika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstranění linku na rozcestník Pakt s použitím robota - Změněn(y) odkaz(y) na vojenský pakt; kosmetické úpravy |
opravy značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
||
Řádek 17:
| před 6= Komančanská republika
| před 6 vlajka= Flag of Ukraine.svg
| před 7= Ukrajinská
| před 7 vlajka= Flag_of_Ukrainian_People's_Republic_1917.svg
| před 8= Haličská sovětská socialistická republika
Řádek 25:
| před info=
| více po= ano
| po 1 =
| po 1 vlajka = Flag_of_Germany_1933.svg
| po 2 = Generální gouvernement
Řádek 73:
'''Druhá Polská republika''' ({{vjazyce|pl}} ''II Rzeczpospolita Polska'') byl státní útvar, který existoval v letech [[1918]]–[[1939]].
Polská republika vznikla 123 let po zániku svrchovaného polského státu. V prvních letech své existence se druhá republika snažila prosadit své územní nároky a stanovit své hranice, což vedlo k napětí se všemi okolními státy s výjimkou [[
Polská republika byla [[parlamentní republika|parlamentní republikou]], avšak kvůli neochotě polských politických stran se dohodnout, nacionálnímu napětí a hospodářským potížím byly polské vlády velmi nestabilní. [[maršál Polska|Maršál]] [[Józef Piłsudski]] reputaci [[Parlamentarismus|parlamentní]] [[
Druhá Polská republika zanikla po [[Nacistické Německo|německé]] a [[Sovětský svaz|sovětské]] [[invaze do Polska (1939)|invazi do Polska]] v září [[1939]].
== Situace před vznikem Polska ==
V důsledku [[dělení Polska|trojího dělení Polska]] zanikl roku [[1795]] svrchovaný polský stát ([[polsko-litevská unie]]), jehož území bylo rozděleno mezi tři státy: [[ruské impérium|Rusko]], [[Prusko]] (později [[Německé císařství
Na přelomu [[19. století|19.]] a [[20. století]] vznikaly polské politické strany, z nichž nejdůležitější byla [[Národní demokracie (Polsko)|Národní demokracie]] (konzervativní nacionalistická prokatolická strana s prvky [[antisemitismus|antisemitismu]] pod vedením [[Roman Dmowski|Romana Dmowského]]), [[Polská socialistická strana]] (strana pod vedením [[Józef Piłsudski|Józefa Piłsudského]], která měla vliv zejména v Haliči, kde rovněž disponovala polovojenskými oddíly) a strany [[
Po vypuknutí [[první světová válka|první světové války]] se část Poláků zapojila do německého a rakouského vojska v naději na získání autonomie za tyto služby, zatímco polská elita v emigraci vyvíjela diplomatické úsilí, aby prosadilo právo polského národa na sebeurčení.<ref>Fasora (1999). S. 4-5.</ref>
Řádek 93:
[[Soubor:Bij Bolszewika.jpg|thumb|Polský propagandistický protisovětský plagát]]
Mocnosti polské nároky neodmítly, protože v nich viděly možnost, jak zabránit šíření [[Říjnová revoluce|komunistické revoluce]] na západ (tento postoj zastávala zejména [[Třetí Francouzská republika|Francie]], když viděla, že bolševici získávají v Rusku navrch). Polská armáda zahájila tažení na východ v dubnu [[1919]] vpádem do [[Litva|Litvy]] a [[Bělorusko|Běloruska]] a koncem téhož měsíce napadla také [[Západoukrajinská republika|Ukrajinu]]. Pak se polský postup zastavil, mimo jiné také kvůli vzpourám obyvatelstva na okupovaném území a nestabilní politické situaci v Polsku. Další ofenzíva začala v dubnu [[1920]], když [[Rudá armáda]] zničila [[Ukrajinská lidová republika|Ukrajinskou národní republiku]] a Poláci se obávali dalšího sovětského postupu na západ. Polské jednotky dosáhly v preventivním útoku až [[Kyjev]]a, v té době však již měli [[Komunistická strana Sovětského svazu|bolševici]] v [[Ruská občanská válka
Sovětskou mírovou nabídku Polsko odmítlo, a tak [[Polsko-sovětská válka|sovětsko-polská válka]] pokračovala. Postup [[Rudá armáda|Rudé armády]] byl velmi rychlý, až nakonec v srpnu 1920 oblehla [[Varšava|Varšavu]], kde však byla v [[Bitva u Varšavy (1920)|bitvě u Varšavy]] poražena. Polská armáda vzápětí zahájila rychlou protiofenzívu. [[21. září]] [[1921]] byl konečně uzavřen [[rižský mír]], který stanovil sovětsko-polskou hranici cca 200 km východně od [[Curzonova linie|Curzonovy linie]], která do značné míry kopírovala etnickou hranici. S nabytým územím Polsko získalo také velké množství nepolského obyvatelstva, což způsobovalo nacionální pnutí ve státě.<ref>Melichar (1975). S. 345-350.</ref>
Řádek 108:
Neúspěchy na válečné frontě taky vedly k destabilizaci politické situace a k pádu několika polských vlád. Ústava z roku [[1921]] (vešla v platnost následujícího roku) sice charakterizovala Polsko jako demokratickou [[parlamentní republika|parlamentní republiku]] s rovnými právy občanů, ve skutečnosti však byla zvýhodňována [[římskokatolická církev|katolická církev]] a Bělorusové a Ukrajinci byli diskriminováni, na východě Polska proto propukala ozbrojená povstání. Ani [[atentát]] na [[Prezident Polska|prezidenta]] [[Gabriel Narutowicz|Narutowicze]] při jeho [[inaugurace|inauguraci]], [[hyperinflace]], německo-polská [[clo|celní]] válka, [[stávka|stávky]] či neustálé štěpení a přeskupování politických stran ke stabilitě Polska vůbec nepřispělo.<ref>Melichar (1975). S. 356-360.</ref>
Ústava byla navíc namířena proti Piłsudskému z obavy z jeho přílišného vlivu na armádu. Dvoukomorový [[parlament]] ([[sejm]] a [[
V tomto období Polsko uzavřelo [[vojenský pakt|pakt]] s [[Třetí Francouzská republika|Francií]] a [[Rumunsko|Rumunskem]], aby tak získalo oporu v sevření dvou mocností: [[Výmarská republika|Německa]] a [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Během první poloviny 20. let nastalo také k mírnému sbližování s [[První republika|Československem]].<ref>Melichar (1975). S. 157n.</ref>
Řádek 119:
Nový režim výrazně posílil pravomoci prezidenta a předsedy vlády a stal se vojenskou [[diktatura|diktaturou]], zároveň však odmítal být spojován s jakoukoliv [[politická ideologie|politickou ideologií]].<ref>Fasora (1999). S. 11.</ref> Piłsudski se domníval, že oslabený [[Sejm]] nebude s to klást odpor, brzy se však ukázalo, že Sejm se poslušným nástrojem režimu nestane. Režim se snažil využívat nejednoty politických stran, tvrdě potíral zejména [[Komunistická strana Polska|komunistickou opozici]].<ref>Melichar (1975). S. 364-367.</ref>
Díky Piłsudského stykům s velkostatkáři a finančníky a podpoře [[Spojené státy americké|amerických]] bank zprvu Polsko za sanačního režimu zažívalo hospodářskou [[konjunktura|konjunkturu]]. Na přelomu 20. a 30. let se však začala i na polské ekonomice projevovat [[velká hospodářská krize|hospodářská krize]], což vedlo k zesílení opozičního hnutí, [[stávka|stávkám]] a [[
Krom toho se vláda snažila odvrátit pozornost veřejnosti k zahraničním problémům – podporovala polské nacionalisty na [[Těšínsko|Těšínsku]] a podporovala [[Nacistické Německo|nacistické]] a [[Maďarsko|maďarské]] nároky vůči Československu. V třicátých letech Polsko snažilo se normalizovat vztahy se dvěma svými největšími sousedy. 25. července 1932 byl uzavřen polsko-sovětský pakt o neútočení na 3 roky<ref>[http://isap.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU19321150951 Text smlouvy (polsky a rusky)]</ref>. Pakt byl obnoven 5. května 1935<ref>[http://isap.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU19340530487 Text smlouvy (polsky a rusky)]</ref>. 26. ledna 1934 byl uzavřen také polsko-německý pakt o neútočení.<ref>Melichar (1975). S. 372-378.</ref>
Roku [[1935]] Piłsudski sice zemřel, tato událost však příliš změn nepřinesla. Téhož roku byla vydána [[Ústava#Podle způsobu přijetí|oktrojovaná ústava]], která soustředila moc do rukou prezidenta, který byl odpovědný výhradně „Bohu a dějinám“. Byla také zrušena rovnost občanů, jejichž práva byla stanovena podle „hodnoty jejich úsilí a zásluh ve prospěch všeobecného dobra“. Třemi nejvýznamnějšími muži ve státě byl prezident [[Ignacy Mościcki]], generální inspektor ozbrojených sil [[Edward Śmigły-Rydz|Edward Rydz-Śmigły]] a ministr zahraničí [[Józef Beck]]. Snaha legalizovat svou moc skrze volby do Sejmu nevyšla, a proto represe i nadále pokračovaly, stejně jako vzrůstalo opoziční hnutí, jehož členové nyní působili již také v zahraničí.<ref>Melichar (1975). S. 379-387.</ref> Dokonce i v rámci představitelů sanačního režimu se začaly projevovat názorové rozdíly mezi umírněnou „generálskou skupinou“ a radikální a antisemitskou „plukovnickou skupinou mladších důstojníků“, která propagovala [[fašismus]].<ref>Fasora (1999). S. 12.</ref>
Rostoucí bojovnost polského státu měla přenést problém na otázky zahraniční politiky, Polsko podporovalo snahu Německa, Maďarska a [[Konrad Henlein|henleinovců]] rozbít Československo. Po uzavření [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] polské vojsko okupovalo většinu české části [[Těšínsko|Těšínska]], osídlenou [[Poláci|polskou]] menšinou (35 % místního obyvatelstva podle výsledků československého sčítání lidu z roku [[1930]]).<ref>Stanisław Zahradnik ve Sborníku referátů z mezinárodní vědecké konference konané 4. října 2001 v Českém Těšíně: Mniejszości narodowe na Śląsku Cieszyńskim dawniej i dziś (2001), str. 44.</ref> Teprve po obsazení [[Druhá republika|druhé Československé republiky]] [[Nacistické Německo|nacisty]] v březnu [[1939]] si Polsko uvědomilo, jak byla jeho zahraniční politika krátkozraká a že brzy dojde i na ně – [[Spojené království]] a [[Třetí Francouzská republika|Francie]] sice vydaly záruky nezávislosti Polska, to však Polsko nezachránilo před nacistickou a [[Sovětský svaz|sovětskou]] [[invaze do Polska (1939)|invazí]] a okupací, které ukončily existenci druhé Polské republiky.<ref>Melichar (1975). S. 387-396.</ref>
== Reference ==
<references />
== Literatura ==
* {{citace monografie | příjmení = Davies | jméno = Norman | odkaz na autora = Norman Davies | titul = Bílý orel, rudá hvězda : polsko-sovětská válka 1919-20 a "zázrak nad Vislou" | vydavatel = BB art | místo = Praha | rok = 2006 | počet stran = 311 | isbn = 80-7341-939-4}}
* {{citace monografie | příjmení = Davies | jméno = Norman | odkaz na autora = | titul = Boże igrzysko : historia Polski. T. 2.: Od roku 1795 | vydavatel = Znak | místo = Kraków | rok = 1996 | počet stran = 797 | isbn = 83-7006-514-7 | jazyk = polsky}}
Řádek 139 ⟶ 137:
== Související články ==
* [[Dějiny Polska]]
* [[Rzeczpospolita]]
Řádek 145 ⟶ 142:
== Externí odkazy ==
* {{commonscat|Second Polish Republic}}
| |||