Kniha Kazatel: Porovnání verzí

Základní otázkou, kterou autor ve svých úvahách řeší, je smysl lidské činnosti (עמל, ''amal'', „namáhání se“). Samotnou otázku formuluje na více místech velmi podobnými slovy: ''Jaký zisk má člověk ze vší své námahy, kterou se pod sluncem namáhá?'' (1,3). Touto otázkou se autor ptá po tom, co je pro člověka dobré v tom nejzásadnějším smyslu, tedy co je skutečným, nejvyšším ziskem a dobrem, kterého může dosáhnout a které jej může uspokojit. Otázka by se dala formulovat i jinak: ''Jaké dobro člověka opravdu konečně uspokojí a kde je člověčlověk najde?'' Termíny, které autor pro toto dobro používá, jsou střídavě „zisk“ (יתרון, ''jitrón''), „podíl“ (חלק, ''chelek'') či přímo „dobro“, „dobré“ (טוב, ''tóv''). Autor prochází jednotlivé činnosti, kterými se člověk zabývá a v nichž spatřuje často smysl svého života – bohatství, jídlo a pití, usilovná práce (workoholismus), moudrost a vzdělání apod. -, hodnotí je a dochází k závěru, že všechny jsou „marnost“ (הבל, ''havel'') a honba za větrem (רעות רוח, ''reút rúach''). Tato zdánlivá skepse je vyjádřena též na začátku i na konci větou „pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí“ 1,2; 12,8).