Suezský průplav: Porovnání verzí

Odebráno 7 939 bajtů ,  před 4 lety
bez shrnutí editace
m (typografía)
značky: editace z Vizuálního editoru možný vandalismus
[[Soubor:SuezCanal-EO.JPG|thumb|upright=0.6|Satelitní foto]]
[[Soubor:Suez Canal size 1870 - 2010.svg |thumb|upright=1.0|Profil průplavu se mezi roky 1870 a 2010 zvětšil patnáctkrát.]]
'''Suezský průplav''' ([[arabština|arabsky]] قناة السويس, [[hebrejština|hebrejsky]] תעלת סואץ), zkráceně též '''Suez''', je 193&nbsp;km dlouhý [[průplav]] v&nbsp;[[Egypt]]ě spojující [[Středozemní moře|Středozemní]] a [[Rudé moře]]<nowiki/>žení. KanálDal je rozdělen na dvě části (severní a jižní) [[Velké Hořké jezero|Velkým Hořkým jezerem]] a tvoří hranici mezi [[Sinajský poloostrov|Sinajem]] ([[Asie]]) a [[Afrika|Afrikou]]. Umožňuje [[loď|lodím]] přímou cestu mezi Středozemním a Rudýmvypracovat mořemstudii, kdežtokterá dřívemylně musely buďto obeplouvat Afriku kolem [[mys Dobré naděje|mysu Dobré naděje]]uvedla, anebože nákladrozdíl přeshladin Suezskouobou šíjimoří přepravovatje poasi zemi. Oproti plavbě kolem Afriky se cesta Suezským průplavem například z9&nbsp;Perského zálivu do [[Rotterdam]]u zkrátila o 42 %metrů, do Newtakže Yorkubyl oprojekt 30opět %opuštěn.
 
PodleO projekt se začal zajímat francouzský inženýr a diplomat [[Ferdinand de Lesseps|Ferdinand Lesseps]], když byl ve 30.&nbsp;letech [[19. století|19.&nbsp;století]] konzulem v&nbsp;Alexandrii. Dal si vypracovat podrobný projekt od rakouského projektanta [[Alois Negrelli|Aloise Negrelliho]], který projektoval také [[karlínský viadukt]] v&nbsp;Praze. V&nbsp;roce [[1856]] se Lesseps stal konzulem v&nbsp;[[Káhira|Káhiře]] a téhož roku získal koncesi na stavbu průplavu od egyptského místokrále [[Saíd Paša|Saída Paši]], který později zakoupil 44% podíl ve společnosti ''Compagnie universelle du canal maritime de Suez'', kterle současných kritérií mohou do průplavu vplout lodě s&nbsp;maximálním užitečným nákladem (DWT) až 240&nbsp;000&nbsp;tun. Délka lodi není omezena, maximální ponor může být 20,1&nbsp;metru při maximální šířce 50&nbsp;metrů, resp. 12,2&nbsp;metru při maximální šířce 77,5&nbsp;metru a dobrém počasí.<ref>[http://www.suezcanal.gov.eg/Files/2-2010.pdf DRAUGHT FOR VESSELS IN BALAST TRANSITING NORTH OR SOUTHBOUND]</ref> Maximální výška lodi je omezena na 68&nbsp;m mostem přes Suezský průplav. Každou loď musí doprovázet čtyři egyptští lodivodi (pro 4 úseky průplavu), maximální dovolená rychlost je 11 až 16&nbsp;km/h, aby nedocházelo k&nbsp;poškozování břehů, a poplatky se pohybují kolem 300&nbsp;tisíc USD za průměrnou loď.
Po rozšíření z&nbsp;roku 2010 mohou průplavem plout lodi s&nbsp;maximálním užitečným nákladem až 240&nbsp;tisíc tun (DWT), což jsou všechny současné lodi kromě asi třetiny těch největších [[supertanker]]ů, které dále objíždějí Afriku starou cestou. Dříve musely lodi plout v&nbsp;konvojích, které se míjely na rozšířených výhybnách (jako vlaky na jednokolejné trati), kdežto od rozšíření a dostavby 35&nbsp;km nového úseku průplavu v&nbsp;roce 2015 (tzv. Nový Suezský průplav) mohou plout nezávisle oběma směry po celé délce. Tím se kapacita průplavu zvýšila ze 49 na 97 lodí denně, snížily čekací doby v&nbsp;průměru z&nbsp;11 na 3&nbsp;hodiny a tím zkrátila doba plavby průplavem na zhruba 10&nbsp;hodin.<ref>{{Citace elektronického periodika | příjmení = Kolařík | jméno = Tomáš | titul = Nový Suezský průplav velkolepě otevřen | periodikum = Vodní cesty a plavba 3/2015 | vydavatel = Plavba a vodní cesty o.&nbsp;p.&nbsp;s. | url = http://d-o-l.cz/index.php/cs/kestazeni/category/30-2015?download=144%3Avcap_3-2015 | datum vydání = 9/2015 | datum přístupu = 9/2015}}</ref>
 
Suezský průplav ovlivnil také [[ekosystém]] Středozemního moře, do kterého v&nbsp;rámci takzvané [[lessepsovská migrace|lessepsovské migrace]] pronikají organismy z&nbsp;Rudého moře.
 
== Starověký průplav ==
[[Soubor:Canal des Pharaons.svg|náhled|200px|Mapa starověkého kanálu]]
Suezský kanál není prvním průplavem umožňujícím plavbu mezi Rudým a Středozemním mořem. Předchůdce Suezského kanálu vznikl již ve [[13. století př. n. l.|13.&nbsp;století př.&nbsp;n.&nbsp;l.]], když Egypťané propojili Rudé moře a [[říční delta|deltu]] řeky [[Nil]]. Nebylo to však příliš životaschopné řešení – [[delta Nilu]] je neustále zanášena [[sediment]]y: trasa sjízdných cest i hloubka severní části cesty se stále měnily a bylo dost obtížné tudy proplout. Průplav časem zanikl (pravděpodobně nejpozději v&nbsp;[[8. století př. n. l.|8.&nbsp;století př.&nbsp;n.&nbsp;l.]]). Znovu se ho pokusil neúspěšně obnovit faraón Nechos&nbsp;II. kolem roku [[609–600 př. n. l.|600 př.&nbsp;n.&nbsp;l.]] Až perský král [[Dareios I.|Dáreios&nbsp;I.]] byl o sto let později úspěšnější. Kanál byl později znovu obnoven například ve [[2. století př. n. l.|2.&nbsp;století př.&nbsp;n.&nbsp;l.]] za egyptského krále [[Ptolemaios II. Filadelfos|Ptolemaia&nbsp;II.]] nebo počátkem [[2. století|2.&nbsp;století]] římským císařem [[Traianus|Traianem]]. Starý kanál byl obnoven kolem roku 645, když Arabové dobyli Egypt, ale roku 770 jej dal chálif Al Mansur ze strategických důvodů uzavřít.
 
== Historie novodobého průplavu ==
[[Soubor:Suez Canal drawing 1881.jpg|thumb|upright=0.8|Pohledová mapa z roku 1881; dole je Suez, nahoře Port Said]]
Roku 1504 Benátčané marně žádali o povolení ke stavbě průplavu. Filosof [[Gottfried Wilhelm Leibniz]] se snažil roku 1671 přesvědčit francouzského krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka&nbsp;XIV.]], ale obavy z&nbsp;rozdílu hladin a zanášení kanálu se nepodařilo překonat. O prokopání průplavu se zajímal [[Napoleon Bonaparte]] roku 1799 při svém egyptském tažení. Dal vypracovat studii, která mylně uvedla, že rozdíl hladin obou moří je asi 9&nbsp;metrů, takže byl projekt opět opuštěn.
 
O projekt se začal zajímat francouzský inženýr a diplomat [[Ferdinand de Lesseps|Ferdinand Lesseps]], když byl ve 30.&nbsp;letech [[19. století|19.&nbsp;století]] konzulem v&nbsp;Alexandrii. Dal si vypracovat podrobný projekt od rakouského projektanta [[Alois Negrelli|Aloise Negrelliho]], který projektoval také [[karlínský viadukt]] v&nbsp;Praze. V&nbsp;roce [[1856]] se Lesseps stal konzulem v&nbsp;[[Káhira|Káhiře]] a téhož roku získal koncesi na stavbu průplavu od egyptského místokrále [[Saíd Paša|Saída Paši]], který později zakoupil 44% podíl ve společnosti ''Compagnie universelle du canal maritime de Suez'', která kanál stavěla. Ta byla založena o rok později za účasti investorů z&nbsp;Francie, Itálie, Rakouska, Egypta, Ruska i USA. Naopak britská vláda stavbu zprvu odmítala a snažila se jí zabránit.
 
25.&nbsp;března 1859 byla stavba slavnostně zahájena na středomořském pobřeží v&nbsp;místě, kde později vznikl [[Port Said]]. Na pustém místě se musel nejprve postavit malý přístav, sklady a ubytovny pro dělníky, kterých na stavbě pracovalo až 34&nbsp;tisíc. Všechen materiál se přivážel z&nbsp;Evropy, vodu a potraviny přiváželo až 1&nbsp;800 velbloudů. Zpočátku hloubíli průplav dělníci ručně, vytěžený materiál se přenášel v&nbsp;koších. Teprve postupně vznikaly parní bagrovací lodě a mechanické transportéry, které bylo třeba nejprve zkonstruovat a vyrobit. Na stavbě se vystřídalo asi 1,5&nbsp;milionu pracovníků, zprávy o lidských obětech (údajně až 120&nbsp;tisíc mrtvých) jsou však silně přehnané.
 
Stavba probíhala 11&nbsp;let, původní rozpočet byl více než dvojnásobně překročen. Průplav byl slavnostně otevřen [[17. listopad|17.&nbsp;listopadu]] [[1869]]. To mělo obrovský pozitivní efekt na zámořský obchod a pronikání Evropanů do Afriky. Největší prospěch přinesl průplav [[Itálie|Itálii]] a zejména [[Rakousko-Uhersko|Rakousko-Uhersku]], které se na stavbě také výrazně podílelo. Provoz ovšem nebyl rentabilní a Egypt se ocitl na hranici bankrotu. V&nbsp;roce 1875 převzala [[Spojené království Velké Británie a Irska|britská vláda]] podíl od [[Ismáil Paša|Ismáila Paši]], syna Saída Paši a stala se tak největším akcionářem společnosti vlastnící Suezský průplav. Roku 1879 vypuklo proti britskému vedení povstání „Mladých Egypťanů“, které Británie potlačila a Egypt roku 1882 vojensky obsadila. V&nbsp;roce [[1888]] [[Konstantinopolská konvence|Konstantinopolská smlouva]] prohlásila Suezský kanál za [[neutrální území]] pod správou Velké Británie a zaručila volný průjezd všem zemím v&nbsp;době míru i války.
 
Roku 1922 britská armáda Egypt opustila, nicméně anglo-egyptská smlouva z&nbsp;roku [[1936]] potvrdila dohled [[Spojené království|Spojeného království]] nad průplavem. V&nbsp;průběhu Druhé světové války se Němci a Italové marně snažili průplav dobýt a obsadit. V&nbsp;roce [[1951]] Egypt smlouvu vypověděl a Spojené království posléze souhlasilo, že se od něj stáhne ([[1954]]). Prezident [[Gamál Násir|Gamal Násir]] roku 1956 kanál znárodnil, což vedlo k&nbsp;tzv. [[Suezská krize|Suezské krizi]], během níž se okolí průplavu stalo dějištěm bojů mezi Egyptem a izraelsko-britsko-francouzskou koalicí. Následkem toho byl kanál v&nbsp;letech [[1956]]–[[1957]] uzavřen. Během [[šestidenní válka|šestidenní války]] ([[1967]]) se stal Suezský průplav demarkační linií mezi Egyptem a Izraelem, který okupoval [[Sinajský poloostrov]], což mělo za následek další uzavření průplavu. V&nbsp;roce [[1973]] se stala oblast kolem kanálu dějištěm nových urputných bojů mezi Izraelem a Egyptem během [[Jomkipurská válka|jomkipurské války]], kdy nejdříve egyptská armáda překonala průplav a vkročila na Sinaj, aby byla posléze zastavena a izraelská armáda sama překročila průplav a vpadla do Egypta. Průplav zůstal uzavřen až do roku [[1975]].
 
== Současný stav ==
[[Soubor:US Navy 100718-N-1082Z-073 The guided-missile cruiser USS San Jacinto (CG 56) and the amphibious transport dock ship USS Mesa Verde (LPD 19) pass under the Egyptian-Japanese Friendship Bridge.jpg|thumb|left|Americké válečné lodi proplouvají pod silničním mostem přes průplav. Most omezil maximální výšku lodí na 68&nbsp;m.]]
Průplav nemá žádná [[zdymadlo|zdymadla]], protože rozdíl mezi hladinami moří i příliv na obou koncích je zanedbatelný. V&nbsp;roce 2010 došlo k&nbsp;dalšímu prohloubení průplavu z&nbsp;18 na 20&nbsp;metrů.
 
Podle současných kritérií mohou do průplavu vplout lodě s&nbsp;maximálním užitečným nákladem (DWT) až 240&nbsp;000&nbsp;tun. Délka lodi není omezena, maximální ponor může být 20,1&nbsp;metru při maximální šířce 50&nbsp;metrů, resp. 12,2&nbsp;metru při maximální šířce 77,5&nbsp;metru a dobrém počasí.<ref>[http://www.suezcanal.gov.eg/Files/2-2010.pdf DRAUGHT FOR VESSELS IN BALAST TRANSITING NORTH OR SOUTHBOUND]</ref> Maximální výška lodi je omezena na 68&nbsp;m mostem přes Suezský průplav. Každou loď musí doprovázet čtyři egyptští lodivodi (pro 4 úseky průplavu), maximální dovolená rychlost je 11 až 16&nbsp;km/h, aby nedocházelo k&nbsp;poškozování břehů, a poplatky se pohybují kolem 300&nbsp;tisíc USD za průměrnou loď.
 
Průplavem proplulo v&nbsp;roce 2010 asi 20&nbsp;000 lodí,<ref name="ab">[http://www.albawaba.com/transport/suez-canals-revenues-increased-2010 Al Bawaba: Suez Canal's revenues increased in 2010]</ref> což bylo 8 % celosvětového lodního provozu.<ref>[http://www.suezcanal.gov.eg/sc.aspx?show=11 Saving in distance via SC]</ref> Správa průplavu na průjezdních poplatcích ročně [[Obrat (ekonomie)|utrží]] asi 5&nbsp;miliard [[Americký dolar|USD]].<ref name="ab" /> Po rozšíření v&nbsp;roce 2015 se očekává, že se počet lodí zdvojnásobí, plavba zkrátí na 11&nbsp;hodin a příjmy zvýší až na 13&nbsp;mld USD.
Neregistrovaný uživatel