Jean Piaget: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
HypoBOT (diskuse | příspěvky)
m Náhrada dle ŽOPP z 4. 11. 2015; kosmetické úpravy
m odkaz
Řádek 17:
Doktorát v oboru zoologie obdržel na Neuchâtelské universitě, na universitách v Curychu (1918–1919) a v Paříži (1919–1921) studoval dětskou psychologii a pedagogiku. Během této doby publikoval dvě [[Filosofie|filozofické]] práce, které vyjadřují směr jeho tehdejšího myšlení, které však později zavrhl jako nezralé. Jeho zájem o [[psychoanalýza|psychoanalýzu]] jako psychologický přístup, který se právě tehdy bouřlivě rozvíjel, také spadá do tohoto období.
 
Roku 1919 se přestěhoval ze [[Švýcarsko|Švýcarska]] do [[Paříž]]e, kde učil na chlapecké škole Grange-aux-Belles vedené [[Alfred Binet|Alfredem Binetem]], tvůrcem tzv. Binetova [[IQInteligenční test|testu inteligence]]. Při známkování několika takových inteligenčních testů si všiml, že malé děti opakovaně chybovaly v určitých otázkách. Piageta tolik nezajímal samotný fakt, že děti chybovaly, ale že stále dělaly stejný druh chyb, který starší děti a dospělí nedělali. To ho vedlo k myšlence, že v poznávání čili kognitivních procesech se dětí podstatně liší od dospělých. Nakonec zveřejnil souhrnnou teorii o tom, jak jednotlivci procházejí několika kvalitativně odlišnými stupni kognitivního vývoje.
 
V roce [[1921]] se Piaget vrátil do [[Švýcarsko|Švýcarska]] jako ředitel [[Institut Rousseau|Rousseauova institutu]] v [[Ženeva|Ženevě]], který před ním vedl Édouard Claparède. V roce [[1923]] se oženil se svou studentkou, Valentine Châtenay; společně měli tři děti, u nichž Piaget již od narození studoval, jak si osvojují jazyk. V roce [[1929]] přijal místo ředitele [[International Bureau of Education]] (IBE) a zůstal v čele této mezinárodní organizace až do roku [[1968]], kdy se stala ústavem [[UNESCO]]. Každý rok přednášel ředitelské přednášky pro radu IBE (IBE Council) a pro Mezinárodní konferenci pro veřejné vzdělávání (International Conference on Public Education), v nichž vyjadřoval svou představu vzdělávání.