Hranice: Porovnání verzí

Všeslovanské slovo hranice/granica znamenalo asi “hranatou” kupu dříví nebo kamení na označení meze, kam až sahala a kde končila moc toho či jiného panovníka a kmene. Je však pravděpodobné, že původ slova je daleko starší, obecnější a rozšířenější, a vztahoval se původně zřejmě ke znaku ve tvaru “X” na stromech mezi dvěma pozemky. Spočívá v něm bezpochyby indoevropský kořen “ghere, ghre” ve smyslu “vyčnívající, špičatý, hranatý” ale také “klíčit, růst, zelenat se”. Tento je dodnes zřejmý v cele řadě slov germánských jazyků; od Grat - horský hřeben, Gräte - rybí kost, Granne - stětiny klasu až po Gras - tráva a grünn - zelený, pokud se omezíme jen na německy mluvící oblasti. Dnes jak známo má toto slovo v češtině dva významy, hranice ve smyslu zapálené kupy dříví, [[Táborový oheň|táborák]], ajakož i [[Upálení na hranici|popravčí hranice]]. A také ten původní hranice coby rozmezí mezi dvěma pozemky, oblastmi, [[Státní hranice|státy]]. Ten první je zřejmě běžný jen v češtině, což by mohlo naznačovat, že naší předkové v případě ohrožení zapalovali na hranicí dřevěné zátarasy a záseky, jak o tom píší naší dějepisci. Ten druhý, všeslovanský, převzali ve 13. století od západních Slovanů také němečtí kolonisté, a slovo se postupně ve tvaru “Grenze” rozšířilo na celou německy mluvící oblast a zatlačilo původní pojem [[:de:‪Mark (Territorium)‪‬|Mark]]- marka , s tímtéž významem.