Hermann Göring: Porovnání verzí

'''Hermann Wilhelm Göring''' ([[12. leden|12. ledna]] [[1893]] [[sanatorium]] Marienbad v [[Rosenheim]]u, [[Bavorsko]] – [[15. říjen|15. října]] [[1946]] [[Norimberk]], [[sebevražda]]) byl [[Nacistické Německo|německý]] [[nacismus|nacistický]] [[politik]] a [[Válečné zločiny Německa během druhé světové války|válečný zločinec]]. Původně [[letec]], pak [[poslanec]] a předseda [[Říšský sněm (Německo)|říšského sněmu]]. Zakladatel [[Gestapo|gestapa]], [[ministr]] letectví, vrchní velitel [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]], [[Nacistické Německo|říšský]] [[maršál]], zástupce [[Adolf Hitler|Hitlera]] po většinu [[druhá světová válka|druhé světové války]].

Měl mnoho tváří. Byl ješitný, lstivý, podlý a brutální jako málokterý z Hitlerových stoupenců, a v [[Nacistické Německo|nacistické říši]] byl čas od času populárnější než dokonce sám [[Adolf Hitler]]. Narodil se 12. ledna 1893 v sanatoriu Marienbad poblíž hornobavorského města Rosenheim. Tři roky vyrůstal Göring mimo rodinu. Jeho matka Franziska Göringová, rozená Tiefenbrunnová ho po jeho narození nechala v péči jedné ze svých přítelkyň ve [[Fürth]]u. Údajně ho nechtěla vystavit obtížné cestě a špatným klimatickým podmínkám v [[Karibik|Karibiku]], kde pracoval její manžel a Göringův otec dr. Heinrich Ernst Göring jako německý generální konzul na [[Haiti]]. Do Německa se Göringovi vrátili v roce 1896 a následně se usadili v Berlíně, kde také poprvé Hermann Göring žil se svoji rodinou. Dva roky žila rodina Göringových v bytě Hermannova kmotra dr. Epensteina, zámožného muže původem z židovské rodiny, který byl nejen Hermannovým kmotrem, ale především milencem Hermannovy matky <ref>Ženy nacistů, Anna Maria Sigmundová, nakladatelství Brána spol. s.r.o., str. 22</ref>. V roce 1898 se na základě Epensteinovy nabídky rodina přestěhovala na jeho hrad Veldenstein, kde Franziska Göringová bydlela s doktorem Epensteinem ve druhém patře hradu, zatímco její manžel obýval patro první. Zde žili až do roku [[1912]], kdy se usadili v [[Mnichov]]ě. Hrad [[Veldenstein]] přešel v roce [[1938]] do vlastnictví Hermanna Göringa. Za Epensteinovy podpory se Hermann Göring dostal do kadetky v [[Karlsruhe]], v roce 1909 pak přestoupil na pruskou královskou kadetku v Berlíně-Lichterfelde, kterou v roce [[1911]] absolvoval v hodnosti praporčíka. Z latiny, francouzštiny a angličtiny dostal ´dostatečnou´, z kreslení plánů a čtení ´dobrou´, z němčiny, dějepisu, matematiky a fyziky ´velmi dobrou´ a ze zeměpisu ´výbornou´. Rozkazem z 22. června 1912 byl povýšen na poručíka v lednu 1914 dostal místo pobočníka ve štábu 4. bádenského pěšího pluku č.112 'Princ Vilém'.

V září [[1914]], krátce po vypuknutí [[První světová válka|první světové války]] byl hospitalizován s kloubovým revmatismem ve Freiburgu. Zde se seznámil s Bruno Loerzerem, který ho nadchl pro letectví. Nejprve létal jako pozorovatel. Rychlokurs letectví absolvoval [[1. červenec|1. července]] [[1915]] a už na počátku října stejného roku byl poprvé nasazen v boji. V květnu [[1917]] byl jmenován velitelem 27. stíhací letky. V té době měl na kontě osm sestřelených letadel. Dne [[2. červen|2. června]] [[1918]] dostal za 18 sestřelů německý řád za mimořádnou statečnost, ´Pour le Mérite´. V témže měsíci byl jmenován velitelem proslulé Richthofenovy eskadry, známé jako [[Richthofenův cirkus]]. Po ukončení první světové války získal místo pilota u [[Švédsko|švédské]] letecké společnosti Svenska Lufttrafik, kde pracoval jako šéfpilot a občas létal s aerotaxi. Právě jako pilot aerotaxi se seznámil se švédským hrabětem [[Eric von Rozen|Ericem von Rozenem]], kterého v roce [[1920]] za velmi špatných povětrnostních podmínek svým letadlem bezpečně dopravil na hraběcí zámek [[Rockelstad]]. Hrabě byl zkušenému pilotovi tak vděčný, že ho pozval k sobě domů. Zde, na švédském zámku Rockelstad, se Hermann Göring seznámil se svou budoucí manželkou [[Carin Göringová|Carin von Kantzow]], která byla švagrovou hraběte von Rozena. Hermann Göring strávil na zámku několik dní a s rodinou hostitele navázal intenzivní vztah. Host i hostitel byli konzervativní [[Nacionalismus|nacionalisté]], oba obdivovali rytířské ideály a uznávali nordicko-germánské právo na nadřazenost nad jinými národy. Rovněž [[Carin Göringová|Carin von Kantzow]] vzhlížela ke statečnému Göringovi s obdivem, a přestože byla již deset let provdaná, a se svým manželem měla osmiletého syna, podlehla šarmu mladého charismatického muže a stala se jeho milenkou. [[13. prosinec|13. 12.]] [[1922]] se Carin se svým prvním manželem rozvedla a syn Thomas byl svěřen do péče otce. [[25. leden|25. 1.]] [[1923]] uzavřel Hermann Göring s Carin von Kantzow, rozenou von Fock, sňatek ve [[Stockholm]]u a [[3. únor|3. 2.]] 1923 na úřadě v [[Obermenzing]]u. Jelikož Carin byla tehdy již vážně nemocná, zakoupil Göring vilku se vzdušnou zahradou na klidném předměstí Mnichova. Finančně celou věc zajistil exmanžel Carin, svobodný pán von Kantzow, který svou bývalou ženu a jejího nového manžela finančně podporoval - hradil vedení jejich luxusní domácnosti, platil služebnictvo, mercedes i s řidičem a posílal jim balíky s potravinami.

V Rakouském vyhnanství žili manželé do roku [[1924]], kdy odešli do [[Švédsko|Švédska]]. Veškerý jejich majetek v Německu byl mezitím zkonfiskován, účty obstaveny a na oba byl vydán zatykač. Zdravotní stav obou manželů byl navíc velmi špatný, on sám byl silně závislý na morfiu a trpěl [[Deprese (psychologie)|depresemi]], u Carin se stále zhoršovala [[angina pectoris]], silný [[revmatismus]] a často také upadala do [[bezvědomí]]. V té době u ní také lékaři diagnostikovali nevyléčitelnou srdeční chorobu bez vyhlídek na delší život. Kvůli své závislosti na morfiu byl [[1. září]] [[1925]] hospitalizován v nervovém sanatoriu pro nebezpečné pacienty v [[Långbrö]] u Stockholmu. Propuštěn byl [[7. říjen|7. října]] 1925. Dne [[12. listopad|12. listopadu]] 1925 byl zrušen [[zatykač]] na něj a v květnu [[1926]] bylo zastaveno i řízení pro [[Velezrada|velezradu]]. V roce [[1927]] se tak konečně vrátil do Německa a usadil se v [[Berlín]]ě, kde pracoval jako zástupce švédské firmy na výrobu padáků Thornblad, [[Carin Göringová|Carin]] zůstala kvůli špatnému zdravotnímu stavu ve Švédsku. V září téhož roku byl opět [[Hospitalizace|hospitalizován]] v sanatoriu Långbrö pro opětovně se zhoršující se závislost.

Zlom v jeho životě přišel v roce [[1928]], kdy ho Adolf Hitler postavil do voleb do [[Říšský sněm (Německo)|Reichstagu]] jako jednoho z kandidátů. Jeho kandidatura se Hitlerovi hodila jako protiváha bratrů Strassserových, jeho největších konkurentů ve straně. V této době byl na straně Hitlerových protivníků i [[Joseph Goebbels]]. Ve volbách [[20. květen|20. května]] 1928 získala [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] 2,6 procenta hlasů, což znamenalo 12 křesel. Jako poslanec vydělával 500 marek měsíčně a k tomu měl ještě 800 marek jako říšský řečník NSDAP. Těžce nemocná [[Carin Göringová|Carin]] přijela ze [[Švédsko|Švédska]] do [[Berlín]]a, aby dál hrdě stála po boku svého muže. Její bezmezná víra v [[Národní socialismus|nacionální socialismus]] se ještě upevnila a stala se z ní neúnavná a nadšená propagátorka Hitlera, [[nacismus|nacismu]] a [[antisemitismus|antisemitismu]]. Pro věc národního socialismu se snažila získat celou řadu významných osobností, především z řad šlechty. Göringovi tak vedli velmi čilý společenský život. Pravidelně je navštěvoval korunní princ [[August Vilém von Hohenzollern]], jeho bratr Eitel-Friedrich, knížata Wiedové a vrcholní politici nacistické strany. [[Carin Göringová]] umírá [[17. říjen|17. 10.]] [[1931]] ve Švédsku po srdečním záchvatu, což je pro Göringa těžká ztráta. Kariéra Hermanna Göringa se však nadále vyvíjí velmi dobře. Ve volbách v roce [[1930]] [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] volilo již 18 procent voličů. Nacisté tak získali 107 křesel. O dva roky později získala [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] ve volbách 230 křesel a stala suverénně nejsilnější stranou v [[Říšský sněm (Německo)|Reichstagu]]. O tři roky později 30. ledna byl Hitler jmenován říšským kancléřem. V té době byl Göring na vrcholu moci a byl označován za druhého nejmocnějšího muže Třetí říše. V červnu [[1933]] začal Göring se stavbou svého sídla, které pojmenoval po své zesnulé ženě – Carinhall. I Göringův dobrý vztah s Hitlerem mu dodával moc. V roce [[1935]] jako prezident Reichstagu uvedl v platnost [[Norimberské zákony]]. Podle legendy se měl na jedné společenské akci setkat s gangsterem [[Bugsy Siegel]]em. Siegel chtěl Göringa pro jeho antisemitské názory údajně zabít, což mu nakonec mělo být rozmluveno.

Vztah mezi Göringem a Hitlerem se začal zhoršovat až od podepsání [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] [[30. září]] [[1938]]. Göring tak sice prosadil nenásilný způsob získání [[Sudety|Sudet]] od [[Československo|Československa]], ale došlo tak k velkému zhoršení vztahu k Hitlerovi, který toužil po válce. Göring se snažil Hitlera odradit i od napadnutí Polska, ale tenhle cíl byl neúspěšný a [[1. září]] začala útokem [[Luftwaffe (Wehrmacht)|Luftwaffe]] a [[Wehrmacht]]u na [[Polsko]] [[druhá světová válka]]. Ještě téhož dne Hitler veřejně jmenoval Göringa svým nástupcem, kterým se stal vydáním tajného výnosu již v prosinci [[1934]]. K dalšímu ochlazení vztahu mezi dvěma nejmocnějšími muži [[Nacistické Německo|Třetí říše]] došlo po vyhlášení [[operace Barbarossa]]. Göring byl jednoznačně proti. Obával se totiž, že válka na dvou frontách by Německo ekonomicky i vojensky rychle vyčerpala. Hitlerovy sympatie si naopak Göring získal díky vybudování Luftwaffe, která za války patřila mezi nejlepší letectva v Evropě a svou sílu dokázala jak v Polsku, tak ve Francii. První velkou porážku Luftwaffe utrpěla až v [[Bitva o Británii|bitvě o Británii]]. Toto selhání bylo Göringovi jako vrchnímu veliteli Luftwaffe často a silně vytýkáno. Ztracenou slávu Luftwaffe chtěl Göring získat v [[Bitva u Stalingradu|bitvě o Stalingrad]] v roce [[1942]]. Pomocí letectva chtěl zásobovat obležené jednotky [[Polní maršál|polního maršála]] [[Friedrich Paulus|Pauluse]]. To se mu ale nedařilo a pověst jeho i Luftwaffe opět silně utrpěla. S každou další porážkou německého letectva byl Göring brán stále méně vážně. Na jaře 1944 podniklo americké letectvo čtyři nálety na Berlín a vypadalo to, že definitivní porážku Luftwaffe již nic nemůže odvrátit. Poslední bojeschopnou silou Göringova Luftwaffe disponovala při [[Bitva v Ardenách|útoku na Ardeny]]. Tehdy měla 2400 letadel.

Dne [[20. duben|20. dubna]] [[1945]] se Göring naposledy setkal s Hitlerem v Berlíně. Pak se ukryl na [[Obersalzberg]]u, Hitlerově letním sídle. Göringova žena Emma odjela i s dcerou Eddou na [[Obersalzberg]] v lednu [[1945]]. Za nimi tam pak putovaly i poklady ukradené Göringem po celé Evropě v průběhu války – např. 1000 obrazů, 80 soch a 60 gobelínů, které byly následně ukryty v jedné štole na [[Untersberg]]u. Dne [[22. duben|22. dubna]] [[1945]] Hitler poprvé přiznal, že válka je prohraná. Následující den pak Göring poslal Hitlerovi dopis, v němž mu oznamoval, že pokud nedostane odpověď do 22. hodiny, převezme velení. To Hitlera rozzuřilo a zbavil Göringa všech jeho hodností a úřadů a vydal rozkaz k jeho popravě. Göring se pak ukryl na hrad [[Mauterndorf]]. Tam byl také Göring [[28. duben|28. dubna]] [[1945]] zatčen [[Spojenci (druhá světová válka)|spojeneckými jednotkami]] odkud byl převezen na zámek [[Fischhorn]]. Dne [[12. srpen|12. srpna]] pak byl převezen do [[Norimberk]]u. Zde byl soudním tribunálem obviněn z plánování nebo provedení útočné války a účast na válečných zločinech nebo vyvražďování národů. Dne [[1. říjen|1. října]] [[1946]] byl Hermann Göring odsouzen k [[Trest smrti|trestu smrti]] [[oběšení]]m. Popravy měly začít v noci na [[16. říjen|16. října]]. Své popravě ale Göring unikl, neboť [[15. říjen|15. října]] ve 22:44 spáchal sebevraždu spolknutím kapsle [[kyanid draselný|kyanidu draselného]], kterou měl ukrytu na cele pravděpodobně v gelu na vlasy. Jiný zdroj a to agentura AFP jejíž zpráva vyšla [[19. říjen|19. října]] 1945 v deníku Lidová Demokracie uvádí, že dva soudní lékaři ohledávající mrtvolu zjistili, že v okolí pupku je hnisavá ranka a drobné podráždění a není tedy vyloučeno, že ampulka s jedem byla zašita zde a nebyla odhalena ani důkladnou lékařskou prohlídkou v Mondorf- Les- Bains v Lucembursku.<ref name="rfr9">Lidová Demokracie, ročník II., č. 241, 19. října 1946, s. 1</ref>

Emma Göringová byla zatčena 25. 10. 1945 a dcera Edda byla dána do péče sedlákům na venkově, odkud byla později převezena za svou matkou do věznice ve [[Straubing]]u. Emma byla [[19. únor|19. 2.]] [[1946]] propuštěna a s dcerou našla přístřeší v Sackdillingu. [[7. říjen|7. 10.]] 1946 jí bylo umožněno rozloučit se s manželem odsouzeným k trestu smrti. V roce [[1947]] byla [[Emma Göringová]] znovu zatčena a umístěna v internačním a pracovním táboře [[Göggingen]] u [[Augsburg]]u. V roce [[1948]] se v procesu, který byl proti ní veden, jako svědci obhajoby přihlásili někteří její [[židé|židovští]] přátelé, kterým za války pomáhala. Nejvýznamnější zastání pak našla u berlínského faráře Erwina Jentsche, který rovněž dosvědčil, že za války pomáhala židovským i nežidovským členům farnosti <ref>Přípis dr. Auerbacha z Bavorského zemského úřadu pro restituce z 30. 6. 1949, MSO 1048, Bayerisches Hauptstaatsarchiv, Mnichov</ref>. Rozsudek soudu zařadil Emmy Göringovou mezi osoby, které měly prospěch z nacistického režimu a odsoudil ji k zabavení 30 % majetku, k jednomu roku pracovního tábora, který si už odpykala, a na pět let jí zakázal výkon povolání. Po propuštění z ženského tábora se Emmy s dcerou odstěhovala do [[Mnichov]]a a vedla soudní spory o zabavený majetek. Dcera [[Edda Göringová]] studovala práva a pak přešla na obor medicínsko-technická asistentka. V roce [[1967]] vydala Emmy Göringová paměti nazvané ''Po boku svého muže''. Emmy Göringová zemřela [[10. červen|10. 6.]] [[1973]] v Mnichově.