Verze z 17. 1. 2016, 10:53 editovat Frettiebot (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Roboti 122 187 editací m narovnání odkazu - Halogen -> Halogeny ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 17. 1. 2016, 10:58 editovat zrušit editaci Frettiebot (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Roboti 122 187 editací m narovnání odkazu - Oxidace -> Redoxní reakce Přejít na další porovnání →
Řádek 164: Podstatnou část světové těžby manganu spotřebuje výroba [[ocel]]i – je to asi 95% světové produkce manganu, dále manganového [[bronz]]u a slitin [[hliník]]u. Zbytek se spotřebuje ve sklářském a keramickém [[průmysl]]u a při výrobě chemikálií. [[Manganistan draselný]] je látka se silnými [[~~oxidace~~Redoxní reakce\|oxidačními]] vlastnostmi. Pro svou zdravotní nezávadnost jsou proto roztoky KMnO<sub>4</sub> používány k [[dezinfekce\|dezinfekci]] potravin, např. masa nebo syrové zeleniny v rizikových oblastech. Nevýhodou dezinfekce roztoky manganistanu je vznikající tmavý burel, což brání použití manganistanu při dezinfekci textilií nebo bytových ploch. Oxidačních vlastností manganistanu se využívá také v [[pyrotechnika\|pyrotechnice]], kde slouží k přípravě [[směs]]í pro pohon raket a obecně jako zdroj [[kyslík]]u pro kontrolované [[hoření]]. [[Síran manganatý]] a [[chlorid manganatý]] se používají v barvířství, v tisku tkanin a k moření osiva. [[Chlorid manganatý]] se také využívá na výrobu sikativ pro fermeže. Řádek 185: === Galvanické články === Nejstarší komerčně vyráběný elektrický [[galvanický článek]] (baterie) se skládal ze [[zinek\|zinkové]] katody a anody, kterou tvořil [[grafit]]ový váleček umístěný v pastě s vysokým obsahem oxidu manganičitého ([[Pyroluzit\|burel]]) MnO<sub>2</sub>. Článek poskytuje [[Elektrické napětí\|napětí]] přibližně 1,5 V a při odběru proudu dochází k [[~~oxidace~~Redoxní reakce\|oxidaci]] elementárního [[zinek\|zinku]] na Zn<sup>+2</sup> a redukci čtyřmocného manganu na Mn<sup>+2</sup>. V průběhu posledních desetiletí byly tyto články z velké části nahrazeny jinými typy, které poskytují vyšší výkon na jednotku vlastní hmotnosti a nehrozí u nich riziko korozního zničení, i když články obsahující [[Pyroluzit\|burel]] se stále komerčně využívají. Řádek 237: Ze sloučenin Mn<sup>+4</sup> má největší praktický význam [[Pyroluzit\|burel]]. Burel je velmi stabilní, ale manganičité soli jsou velmi málo stabilní. Většinou jsou známy pouze komplexní sloučeniny. K velmi stabilním sloučeninám patří komplexní manganičitany – [[acidomanganičitany]] (viz níže). * [[Oxid manganičitý]] neboli [[Pyroluzit\|burel]] MnO<sub>2</sub> je šedý, ve vodě nerozpustný prášek se slabě [[~~oxidace~~Redoxní reakce\|oxidačními]] vlastnostmi. V přírodě se nachází jako nerost [[pyrolusit]], [[polianit]], šedý [[Pyroluzit\|burel]], [[psilomelan]], [[waad]] neboli ''manganová pěna'' a [[manganová čerň]]. Uměle připravený burel s vyskytuje ve třech modifikacích. Jeho uplatnění při výrobě galvanických článků je popsáno výše, v laboratorním měřítku se používá jako činidlo pro přípravu malých množství plynného [[chlor]]u. Hydratovaný [[oxid manganičitý]] je hnědá až načernalá, amfoterní látka. Vzniká oxidací manganatých iontů nebo redukcí [[manganan]]ů či [[manganistan]]ů. * [[Manganičitan manganatý]] neboli oxid manganato-manganičitý Mn<sub>3</sub>O<sub>4</sub> je červená, nerozpustná látka. V přírodě se vyskytuje jako nerost [[hausmannit]]. Připravuje se redukcí [[oxid manganitý\|oxidu manganitého]] [[vodík]]em. Řádek 271: ==== Oxidační stav III (d<sup>4</sup>) ==== Komplexy s manganem s oxidačním číslem III mají ve vodném roztoku silné [[~~oxidace~~Redoxní reakce\|oxidační]] vlastnosti. Dochází k [[disproporciace\|disproporciaci]] na Mn<sup>IV</sup> (oxid manganičitý MnO<sub>2</sub>) a Mn<sup>II</sup>. [[Kyslík]]ové donorové atomy však tento oxidační stupeň stabilizují. Např. ''bílý'' hydroxid manganatý Mn(OH)<sub>2</sub> se působením vzdušného kyslíku rychle mění na hydratovaný Mn<sub>2</sub>O<sub>3</sub> (dochází k ''hnědnutí'' [[Srážení (chemie)\|sraženiny]]). Podobně vzniká i [Mn(acac)<sub>3</sub>] vzdušnou oxidací manganatých solí v přítomnosti penta-2,4-dionu ([[acetylaceton]]u, acac). Znám je také trihydrát oxalatomanganitanu draselného K<sub>3</sub>[Mn(C<sub>2</sub>O<sub>4</sub>)<sub>3</sub>] • 3 H<sub>2</sub>O. Ostatní anionty schopné koordinace ([[Fosforečnany\|fosforečnan]] a [[sírany\|síran]]) však ve vodném roztoku stabilizují Mn<sup>II</sup>. Komplexy Mn<sup>III</sup> jsou většinou [[osmistěn\|oktaedrické]] a vysokospinové. Nejdůležitější nízkospinový oktaedrický komplex je tmavě červený hexakyanomanganitý anion [Mn(CN)<sub>6</sub>]<sup>3-</sup>, který se připravuje proháněním vzduchu vodným roztokem obsahující Mn<sup>2+</sup> a CN<sup>-</sup>. Také jsou známy komplexy [MnX<sub>5</sub>]<sup>2-</sup>, kde X = F, Cl (fluoromanganitany jsou tmavě červené). Sůl (bipyH<sub>2</sub>)<sup>2+</sup>[MnCl<sub>5</sub>]<sup>2-</sup> má tetragonálně pyramidální uspořádání koordinační sféry. ==== Oxidační stav II (d<sup>5</sup>) ==== V tomto oxidačním stavu tvoří mangan nejvíce komplexů. Stálost Mn<sup>II</sup> vůči [[~~oxidace~~Redoxní reakce\|oxidaci]] i [[Redoxní reakce\|redukci]] je dána vlivem symetrické konfigurace d<sup>5</sup>. Vysokospinový stav ale neposkytuje žádnou [[síla ligandového pole\|stabilizační energii ligandového pole]] a proto [[stabilita komplexních sloučenin\|konstanty stability]] jsou v porovnání se sousedními M<sup>II</sup> komplexy nižší. Nejtypičtější komplex je světle růžový hexaaqua-manganatý kation [Mn(H<sub>2</sub>O)<sub>6</sub>]<sup>2+</sup>. Patří k vysokospinovým oktaedrickým komplexům podobně jako manganaté komplexy s [[ethylendiamin]]em (en), [[chelaton III\|chelatonem III]] ([[ethylendiamintetraoctová kyselina]] – EDTA) a [[kyselina šťavelová\|šťavelovou kyselinou]] (C<sub>2</sub>O<sub>4</sub>).

Mangan: Porovnání verzí