Trójská válka: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Élida (historické území)| |
nezdroj a nečeký úvod přepsán, typo, fmt, upright, comm z wd |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Akhilleus Patroklos Antikensammlung Berlin F2278.jpg|náhled|Achilles zavazující ruku Patroklovi]]
[[Soubor:Akhilleus Penthesileia Staatliche Antikensammlungen 2688.jpg|náhled|Achilles zabíjí Penthesileiu]]
'''Trojská válka''' je řecká báje o dobývání města Tróje řeckými bojovníky, jak je vylíčil básník [[Homér]] v eposu ''[[Ilias]]''.
== Úvod ==
[[Trója]] je legendární město ležící na severozápadě [[Turecko|Turecka]], jihozápadně od Dardanel pod horou Ida. Dnes se na něj však spíše hledí jako na archeologickou lokalitu, tradičně považovanou za dějiště tzv. trojské války.
Téma trojské války je až do dnešní doby zastřené velikým tajemstvím. V současnosti se vedou spory nejen o její datování, ale dokonce i o její existenci. Nejstarším zdrojem informací o této události je Ilias a Odyssea, pravděpodobně dílo slepého řeckého básníka [[Homér]]a, který žil někdy kolem [[8. století př. n. l.]] O tom, zda tento básník opravdu žil a jestli je opravdu autorem tohoto epického skvostu, se však vedou spory už od starověku. Jeho dílo potom přepracoval a rozšířil římský básník [[Vergilius]] ve své ''[[Aeneis]]'' a po něm mnoho dalších autorů, které lákaly dálky dávno zaprášených událostí. Zmínky o Tróje lze najít i v některých chetitských textech. V roce [[1920]] objevil švýcarský badatel Emil Forrer spojitosti mezi místními názvy Wilusa a Ilium, nebo jmény Alaksandus, král Wilusy, a Alexandros ([[Paris (mytologie)|Paris]]) z Tróje. Tyto domněnky většina badatelů zpochybnila či prohlásila za neprokazatelné, avšak nové objevy jim dnes přikládají už větší váhu.
== Založení Tróje ==
Řádek 14:
Již nejstarší město mělo pravděpodobně velký význam, neboť bylo obehnáno hradbami. Tato vrstva již vykazuje dokonce znalost kovů, domy byly budovány na kamenné podezdívce. K rozkvětu obchodu zde došlo díky výhodné pozici, která umožňovala dohled nad úžinou Dardanely, jíž musela projet každá obchodní loď směřující do [[Černé moře|Černého moře]].
Na ni pak navazuje další vrstva z let [[2400]]-[[2000]], jejíž hradby byly postaveny z kamení a cihel. Nalezená keramika již vykazuje znalost hrnčířského kruhu a vypalovacích pecí. Druhá vrstva byla Schliemannem mylně považována za Homérovu Tróju a její bohaté nálezy nazvány „Priamovým pokladem“. Jeho omyl však prokázaly pozdější archeologické výzkumy. Kolem roku [[1900 př. n. l.]] byla Trója II. vypálena, snad v souvislosti se stěhováním maloasijských kmenů.
Na spáleništi vznikly vrstvy III., IV. a V., neopevněné a mnohem chudší, jejichž nálezy prozrazují styk s řeckou pevninou.
Vrstva VI. rozšířila hradby podle mykénského vzoru, ale památek se dochovalo velmi málo, protože byly zničeny při pozdějším přestavování. Nebyly zde nalezeny ani žádné tělesné ostatky. Město bylo zničeno kolem roku [[1300 př. n. l.]], pravděpodobně zemětřesením.
Vrstva zvaná VIIa je na základě stylu keramiky zasazena do období druhé poloviny [[13. století př. n. l.]] , a je tedy nejpravděpodobnějším kandidátem na Homérskou Tróju. Vykazuje také určité znaky válečného dobývání
Město je navíc pokryto vrstvou popela, což by mohlo korespondovat s řáděním achájských bojovníků po dobytí města. Zatím však byly odkryty pouze malé části této vrstvy, tudíž i málo nálezů, a tak je možné, že zkázou města nebyli řečtí vojáci, ale přírodní pohroma. Po půl století ležel Hissarlik zpustošen, stopy zůstaly jen po putujících kmenech. Osmé a deváté město, vzniklá na troskách několika jejich předchůdců, patří už k době helénistické. Stalo se významným obchodním centrem, ovšem pouze do doby, než byla ustanovena [[Konstantinopol]] jako hlavní město východní říše. V éře byzantské pak postupně upadalo, až nakonec zaniklo.
== Nejvýznamnější archeologické výpravy ==
S rozvojem moderní historické kritiky byl příběh o trojské válce zatlačen do oblasti pouhých [[legenda|legend]]. Historikové přestali věřit v jeho pravdivost, avšak s příchodem sedmdesátých let [[19. století]] se jejich názor opět změnil. Nadšený německý archeolog Heinrich Schliemann odkryl tajemství ukryté pod povrchem pahorku Hissarlik. Objevil zde ruiny několika starověkých měst a prozkoumal pět hrobů, které považoval za místo posledního odpočinku trojského Priama a jeho potomků. Druhou vrstvu označil za Homérovu Tróju a tato jeho identifikace byla dlouhou dobu přijímána. Po Schliemannovi bylo naleziště odkryto týmem archeologů pod vedením W. Dörpfelda (1893/1894) a Carla Blegena (1932-1938). Jejich vykopávky prokázaly, že na tomto místě stálo nejméně devět různých starověkých měst.
Dalším významným archeologem zabývajícím se otázkou trojské války byl profesor Manfred Korfmann s týmem z [[Eberhard Karls Universität Tübingen|Tübingenské univerzity]] a Univerzity v Cincinnati. Jejich průzkum odkryl v polích pod pevností hluboký příkop, v němž leželo mnoho pozůstatků z [[doba bronzová|doby bronzové]]. Možným svědectvím o průběhu bitvy by mohly být nalezené hroty šípů z počátku [[12. století]].
Řádek 35 ⟶ 36:
V bájích je Helena líčena jako překrásná dcera spartského krále Tyndarea, za níž proudily davy nápadníků z celého Řecka. Byli mezi nimi mladí, krásní, mocní i odvážní, její volba však padla na nejbohatšího z Achájců, budoucího krále Sparty - [[Meneláos|Meneláa]].
Paris byl zase ztraceným synem trojského Priama a jeho ženy Hekabé. Chlapec měl být okamžitě po narození zavražděn, neboť věštci ([[Sibyla]]) předpověděli, že se stane zkázou nejen rodiny, ale celé Tróje, avšak Priamos nedokázal svého syna zabít, a tak ho nechal pouze odvézt z města. Na venkově se ho ujal správce stád Agelaos a chlapce vychoval.
[[Soubor:Enrique Simonet - El Juicio de Paris - 1904.jpg|
Jednou vypukla pře mezi bohyněmi [[Héra|Hérou]], [[Afrodita|Afrodítou]] a [[Athéna|Athénou]] o to, která z nich je nejkrásnější. ''(Spor o zlaté jablko věnované bohyní sváru: „Té nejkrásnější z nich“)'' Souhlasily, že nechají Parida rozhodnout jejich spor. Každá z nich mu nabízela mnoho darů za to, že právě ji prohlásí za nejhezčí. Héra mu nabízela vládu nad [[Evropa|Evropou]] i [[Asie|Asií]] a Athéna [[moudrost]] a válečné umění. Afrodíté mu však nabídla dar nejcennější, lásku – zapřisáhla se mu, že se postará o to, aby se do něj zamilovala spartská Helena a stala se jeho. Tak se Paris rozhodl pro vítězství Afrodíty. Tato událost je známa jako [[Paridův soud]] a byla námětem mnoha uměleckých děl.
Brzy na to se konečně setkal s Helenou, která se do něho opravdu ihned zamilovala a odešla s ním do Tróje, čímž velice rozhněvala Meneláa. [[Meneláos]] pak společně se svým bratrem [[Agamemnon]]em svolali hotovost a vedli vojsko proti Tróji.
Řádek 43 ⟶ 45:
Jednu z nejvýznamnějších rolí hrál také bájný [[Achilleus]], syn krále Pélea a mořské bohyně Thetis, bez jehož pomoci by prý Trója nemohla být dobyta. Věštba mu však předpověděla, že pokud se jednou k Tróje vydá, nikdy se nenavrátí domů. Thetis měla na výběr – buď se Achilleus stane slavným a mladý zemře, nebo prožije dlouhý život doma, ale bez slávy. Jako matka však nechtěla přijít o svého milovaného syna, takže se rozhodla Achillea skrýt v dívčích šatech v paláci skyrského krále Lykoméda. Moudrý Odysseus však brzy prohlédl jeho převlečení a Achilleus přislíbil, že povede svůj kmen Myrmidonů k Tróji.
Lodě se pak shromáždily v přístavu Aulidě, odkud společně vypluly směrem k Tróji. Když dorazily na místo, vytáhla posádka lodě na břeh a zbudovala si kolem nich stanové tábořiště, které obehnala zdí a hlubokým příkopem. Devět dlouhých let obléhali Řekové Tróju, plenili okolní vesnice a zmocňovali se měst. Avšak dobýt město jim prozatím nebylo souzeno, neboť věštba zaručovala, že Trója nepadne, dokud se Priamův syn Troilos nedožije dvaceti let. Vojska měla také poměrně vyrovnané síly, neboť na straně Tróje stálo mnoho spojenců, z nichž nejvýraznější úlohu hráli hlavně Lykijci, Mýsové, Kikoni, Dardani, Maioni, [[Frygové]], Kárové, Pelasgové a Halisgóni. Trojští měli také velikou výhodu v městském opevnění.
Když se pak přiblížil konec devátého roku, přestali Řekové pustošit okolí a soustředili své síly na trojské pláni pod městskými hradbami.
Řádek 74 ⟶ 75:
== Externí odkazy ==
* {{Commonscat
* {{Wikizdroje|dílo=Ilias}}
* {{Wikizdroje|dílo=Sepsání války peloponnesské/9.}}
| |||