Vévodství Naxos: Porovnání verzí

[[Itálie|Italské]] městské státy, mezi nimi zejména [[Janovská republika]], [[Pisa]] a [[Benátská republika]] soustředili svůj imperiální zájem na egejské ostrovy již dávno před [[čtvrtá křížová výprava|čtvrtou křížovou výpravou]] (1204). Italští obchodníci měli své obchodní stanice v [[Konstantinopol]]i a italští [[piráti]] často ve [[12. století]] útočili na osadníky v [[egejské moře|Egejském moři]]. Po pádu [[Konstantinopol]]e a (dočasném) vyvrácení [[Byzantská říše|Byzantské říše]] [[Křížové výpravy|křižáky]] roku [[1204]] [[benátská republika|Benátčané]], kteří na této výpravě měli lví podíl, mohli své plány v Egejském moři realizovat.

Vévodství Naxos bylo založeno v roce [[1207]] vůdcem benátské [[flotila|flotily]], která [[čtvrtá křížová výprava|čtvrtou křížovou výpravu]] do [[Konstantinopol]]e doprovázela, [[Marco Sanudo|Marcem Sanudem]], synovcem [[benátská republika|benátského]] [[dóže]]te [[Enrico Dandolo|Enrica Dandola]]. Dobytí Kyklad byl od Marca Sanuda nezávislý a velmi riskantní podnik, ke kterému neměl od [[latinské císařství|latinského císaře]] [[Jindřich Flanderský|Jindřicha Flanderského]] svolení. Na jeho výpravě Marca doprovázel jeho bratranec Marino Dandolo, bratři Andrea(Ondřej) a Geremia(Jeremiáš) Ghisiové, a také Ravano dalledelle Carceri, pán z [[Euboja|Euboje]] a Philocalo Navigaioso, pán z [[Lémnos|Lémnu]]. Pro svou kampaň si Sanudo zařídil zapůjčení devíti [[Galéra|galér]] z benátského loďstva. Sanudova flotila zakotvila v přístavu Potamidides na severozápadě Naxu a odtud Benátčané dobyli většinu ostrova.

[[Pravoslaví|Východní ortodoxní]] [[Řekové]] přesto pokračovali v odporu a zřídili si tábor kolem pevnosti Apalyros. [[Marco Sanudo]] Apalyros oblehl. Navzdory podporypodpoře hlavních rivalů Benátek v [[Itálie|Itálii]] [[Janov (Itálie)|Janovanů]], pevnost po pěti až šesti týdnech obléhání padla.

Poté co byl v roce [[1210]] obsazen celý ostrov, Marco a jeho spolubojovníci brzy dobyli [[Milos]] a ostatní ostrovy v [[Kyklady|Kykladském souostroví]] a [[Marco Sanudo]] se prohlásil ''Vévodou Egejského moře'' nebo také ''Vévodou z Naxu'' a centrum své moci zřídil na Naxu. Sanudo zde vybudoval mocnou pevnost a Kyklady rozdělil na padesát šest provincií, které podělil jako [[léno|léna]] mezi své spolubojovníky. Většina z nich vládla velmi autonomně a nejspíš platili Sanudovi nějaké dávky. Carcerimu a Navigaoisovi poté bylibyly jejich ostrovy uděleny jako léno samotným [[latinské císařství|latinským císařem]], díky čemuž se fakticky stali vazaly [[latinské císařství|Latinského císařství]]. Marco Sanudo se poté také stal vazalem císaře v Konstantinopoli raději, než být vazalem [[Benátská republika|Benátek]].

Dobyvatel [[Marco Sanudo]] vládl dvacet let ([[1207]] - [[1221|1227]]). Ve svém osobním držení měl ostrovy [[Naxos (ostrov)|Naxos]], [[Paros|Páros]], [[Antiparos|Antipáros]], [[Milos]], [[Sifnos]], [[Kythnos]], [[Ios]], [[Amorgos]], [[Kimolos]], [[Sikinos]], [[Syros]] a [[Folegandros]]. Bratranec Dandolo držel ostrovy [[Andros]], [[Tinos]], [[Mýkonos]], [[Skyros]], [[Skopelos]] a [[Serifos]]. Bratři Ghisiové měli v držení ostrov Cea. [[Théra|Théru]] spravoval [[Jacopo Barozzi]], [[Anafi]] Leonardo Foscolo, [[Kythira|Kythiru]] Marco Venier a [[Antikythera|Antikytheru]] držel Jacopo Viaro.

Spolu s novými pány přišel do země [[západní Evropa|západoevropský]] [[feudalismus]], což způsobilo zpřetrhání starého byzantského systému vlastnictví půdy zvaného ''[[Pronoia]]''. Obyvatelé povětšinou žili se svým novým [[benátská republika|Benátskýmbenátským]] panstvem relativně v klidu a míru. [[Marco Sanudo]] a jeho nástupci na trůnu prováděli vůči Řekům velmi smířlivou a uvážlivou [[politika|politiku]], udělujíce jim dokonce [[léna]] ve snaze je ke státu více připoutat.

[[Benátská republika|Benátčané]] s sebou do země přinesli také [[římskokatolická církev|katolictví]]. Avšak jako ve všech [[křižácké státy|křižáckých státech]] byli [[křesťan]]é západního vyznání v Naxoském vévodství pouze menšinou, většinu tvořili původní Řekové [[pravoslaví|východoortodoxníhopravoslavného, tj.ortodoxního vyznání]]. [[Marco Sanudo]] na Naxu jmenoval jako hlavního oficiálního [[náboženství|náboženského]] představitele latinského [[arcibiskup]]a, ale ani Sanudo ani jeho nástupci se nepokoušeli ortodoxní řeckou většinu na [[katolictví]] obrátit násilím. Přesto však vévodové z Naxu omezili vliv východního kléru a nechali vyloučit všechny východní křesťany z významných státních pozic. Takto náboženským klíčem rozdělení křesťané postupně vytvořili sociální rozvrstvení, kde [[katolictví|katolíci]] tvořili vládnoucí vrstvu ve městech, zatímco řečtí ortodoxní převažovali na [[venkov]]ě.

V roce [[1236]] bylo Vévodství Naxos nominálně uděleno [[Guillaume II. z Villehardouinu|Guillaumu II. z Villehardouinu]], budoucímu [[achajské knížectví|achajskému knížeti]]. Vévoda [[Marco II. Sanudo]] ztratil ve prospěch [[Byzantská říše|Byzantské říše]], jejíž flotilu vedl na konci [[13. století]] admirál italského původu [[Licario]], mnoho ostrovů, kromě [[Paros|Páru]] a [[Naxos (ostrov)|Naxu]]. V roce [[1317]] zaútočila [[Katalánská společnost]] na zbytky vévodství. Roku [[1383]] příslušníci rodu Crispo vedli otevřené ozbrojené povstání a z naxoského trůnu svrhli dynastii della Carceri- Niccolo II. vládl 1364-71 jako manžel vévodkyně Florentie Sanudo (1361-71), poté v l.1371-83 Niccolo III. della Carceri. Během vlády vévodů z dynastie Crispo se sociální systém a zemědělství rozložilirozložily úplně a dominanci získalo [[pirátství]].

* [[Niccolò III. dalle Carceri|Niccolò III. delledella Carceri]] ([[1371]]–[[1383]])