Elektromagnetický snímač: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Robot: Odebírám interwiki z Wikidat
Pavel.Boreš (diskuse | příspěvky)
slitiny železa, hliníku, niklu a kobaltu (AlNiCo)
Řádek 3:
Elektromagnetické snímače jsou [[cívka|cívky]] s magnetickým jádrem, v jejíž [[Magnetické pole|magnetickém poli]] kmitá nejčastěji struna. Vlivem kmitajících [[struna|strun]] se v cívce indukuje [[elektrické napětí]]. Vzniklý slabý elektrický signál je dále přenášen k [[zesilovač]]i, kde se zesiluje. Mimo žádoucí signál se však také ve snímači [[Magnetická indukce|indukuje]] rušivé napětí vlivem změn jiných elektromagnetických polí v okolí cívky. To se projevuje nežádoucím zvukem, tzv. [[brum]]em.
 
Vlastnosti snímače závisejí na jeho konstrukci, kvalitě a způsobu vinutí cívky i použitých magnetických materiálech. Magnetické materiály používané pro jádra cívek snímačů jsou buď slitiny [[železo|železa]], [[hliník]]u, [[nikl]]u a [[kobalt]]u (AlNiCo) nebo [[ferit]]. Pro dosažení rovnoměrného magnetického pole mají snímače [[magnet]]y pro každou strunu.
 
Elektromagnetické snímače se objevily ve [[1920-1929|dvacátých letech minulého století]]. Za jejich vynálezem stojí [[Los Angeles|losangeleský]] kytarista [[George Beauchamp]].