Victor Vasarely: Porovnání verzí

Přidáno 19 bajtů ,  před 4 lety
úpr dle diskuse
(úpr dle diskuse)
Během následujících třiceti let vyvrcholil jeho styl geometrického [[Abstraktní umění|abstraktního umění]], zaměřeného zejména na využívání [[Optický klam|optického klamu]]. Pracoval s různými materiály, ale používal jen minimální počet forem a barev:
* [[1929]]–[[1944]]: ''Rané grafiky'': Vasarely experimentoval s texturálními efekty, [[Perspektiva|perspektivou]] a se světlem a stínem. Výsledkem tohoto raného grafického období byly práce jako ''Zebry'' (1937), ''Šachovnice'' (1935), a ''Girl-power'' (1934).
* [[1944]]–[[1947]] ''Les Fausses Routes – Falešné cesty'': Během tohoto uměleckého období experimentoval Vasarely s [[Kubismus|kubistickými]], [[Futurismus|futuristickými]], [[Expresionismus|expresionistickými]], [[Symbolismus|symbolistickými]] a [[Surrealismus|surrealistickými]] kresbami, aniž si rozvinul jakýkoli jedinečný styl. Později prohlásil, že byl na falešné cestě. Svoje práce vystavoval v galerii Denise RenéRenéové (1946) a v galerii René Breteau (1947). [[Jacques Prévert]] ho ve svém úvodu do katalogu zařadil mezi surrealisty. Do tohto období jsou řazena díla ''Autoportrét'' (1941) a ''Slepý muž'' (1946). Aby je mohl Prévert popsat, vytvořil termín ''imaginoires'' (''images + noir'' = obrazy + černá).
* [[1947]]–[[1951]]: ''Rozvíjení geometrického abstraktního umění (optické umění)'': Vasarely nakonec našel svůj vlastní styl. Jednotlivé série prací pojmenovával podle míst, která ho inspirovala. ''Denfert'' se tak vztahuje k pracím, jež ovlivnily bíle obložené stěny pařížské stanice metra [[Place Denfert-Rochereau|Denfert-Rochereau]]. Kameny [[elipsoid]]ního tvaru a mušle, které našel během prázdnin v roce 1947 na [[Bretaňský poloostrov|bretaňském]] pobřeží v Belle Île, jej inspirovaly k pracím, jež nazval ''Belles-Isles''. Od roku [[1948]] Vasarely obvykle trávil letní měsíce ve vsi [[Gordes]] v [[Provence]] na jihu [[Francie]]. Na základě tamějších domů s krychlovými tvary vytvořil skupinu děl, jež nazval ''Gordes/Krystal''. Pracoval jednak na problému prázdných a vyplněných prostorů na rovné ploše a jednak na stereoskopickém pohledu.
[[Soubor:Victor Vasarely (28Tribute to Malevitch) UCV 1954.jpg|náhled|Pocta Malevičovi (1954), Ciudad Universitaria de Caracas]]
* [[1951]]–[[1955]]: ''Kinetické obrazy, černobílé fotografie'': Jeho předchozí práce ''Gordes'' mu byly východiskem pro kinematické obrazy. Navrstvené tabulky [[Polymethylmethakrylát|akrylátového skla]] tvořily dynamické, pohyblivé dojmy (imprese), jež závisí na úhlu pohledu. V roce 1954 navrhl společně s architektem Carlosem Raúlem Villanuevou keramický nástěnný obraz ''Pocta Malevichovi'' o rozloze 100 m<sup>2</sup>, jenž zdobí kampus Caracaské univerzity ve Venezuele. Je to hlavní práce jeho černobílého období. Kinetické umění vzkvétalo a Vasarely, [[Alexander Calder]], [[Marcel Duchamp]], [[Man Ray]], [[Jesús Rafael Soto]] a [[Jean Tinguely]] vystavovali své práce v galerii [[Denise René|Denise Renéové]]ho pod názvem ''Le Mouvement'' (Pohyb). V tomto období vydal Vasarely svůj ''Žlutý manifest'' (''Yellow Manifest'', 1955), v němž definoval myšlenku sériového rozmnožování a rozšiřování uměleckého díla, které se má stát přirozenou součástí moderního života. Vycházeje z myšlenek a prací pionýrů [[Konstruktivismus|konstruktivismu]] a Bauhausu stanovil, že ''vizuální kinetika'' (''plastique cinétique'') se spoléhá na vnímání diváka, jenž je považován za výhradního tvůrce díla, který si hraje s [[Optický klam|optickými klamy]].
* [[1955]]–[[1965]]: ''Planetární folklor, permutace a sériové umění'': 2. března [[1959]] si Vasarely nechal patentovat svoji uměleckou metodu ''unités plastiques''. Šlo o obměny geometrických tvarů vystřižených z barevné plochy a různě přeskupovaných. Pracoval s přísně definovanou paletou barev a tvarů (tři odstíny červené, tři zelené, tři modré, dva fialové, dva žluté, černá, bílá a šedá, dále tři kruhy, dva čtverce, dva kosodélníky, dva dlouhé obdélníky, jeden trojúhelník, dva půlkruhy a šest elips), jež později rozšířil a očísloval. Z této „plastické abecedy“ pak vycházel při vytváření sériového umění (serial art), jež nabízelo možnost bezpočtu nejrůznějších kombinací barev a tvarů,<ref name="artmuseum">[http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=669 www.artmuseum.cz]</ref> což měli na starosti jeho asistenti. V roce [[1963]] představil Vasarely svoje umění nazvané ''Folklore planetaire'' (Planetární folklor) veřejnosti.
* [[1965]]– : ''Pocta šestiúhelníku, Vega'': Tato série je tvořena nekonečnými transformacemi vroubkování a reliéfního přidávání barevných variací, čímž je vytvářen „věčně proměnlivý optický klam“. V roce 1965 se Vasarely zúčastnil v [[Muzeum moderního umění|Muzeu moderního umění]] v [[New York]]u výstavy nazvané ''The Responsive Eye'' (Vnímavé oko), kterou uspořádal Viliam C. Seitz. Série obrazů nazvaných ''Vega'' si pohrává se sítí kulových vypouklin, jež vytvářejí optickou iluzi objemu. V rámci této výstavy byl Vasarely označen za otce [[op-art]]u.<ref name="artmuseum"/> V říjnu [[1967]] mu [[Grafický designér|designér]] Will Burtin nabídl prezentaci na konferenci Burtinovy vize ´67 (Burtin's Vision ’67), která se konala na [[New York University|Newyorské univerzitě]].