Vyšebrodský cyklus: Porovnání verzí

'''Vyšebrodský cyklus''' patří k nejvýznamnějším památkám evropské gotické malby.<ref>Pešina J, 1987, s. 80-81</ref> Tvoří jej devět deskových obrazů, představujících scény z christologického cyklu - ''dětství Ježíše Krista'', ''Kristovo utrpení'' a ''Zmrvýchvstání''. TrojiceSkupiny vyobrazení zároveň odpovídají nejdůležitějším církevním svátkům. V letech 1345-1350 hovznikly zhotoviltyto malby v dílně [[Mistr Vyšebrodského oltáře]]|Mistra aVyšebrodského jeho dílnaoltáře]], sídlící pravděpodobně v Praze.

Obrazy byly buď určeny pro čtvercový oltářní [[retábl]]<ref>Josef Cibulka: České stejnodeskové polyptychy z let 1350–1450, Umění XI, 1963, s. 4–24</ref> nebo tvořilyzdobily chórovou přepážku kostela ([[letner]]) v [[Vyšebrodský klášter|cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě]]. Objednatelem byl patrně nejvyšší komoří KrálovsvíKrálovství českého [[Petr I. z Rožmberka]], který klášter finančně podporoval. Cyklus obrazů vzácně zachovaného kompletního gotického oltáře je po nedávné restituci původnímu vlastníkovi - cisterciátskému opatství ve Vyšším Brodě - jako dlouhodobá zápůjčka vystaven ve [[Národní galerie v Praze / Sbírka středověkého umění v Čechách|stálé expozici Sbírky středověkého umění Národní galerie v Praze]].

Desky o jednotném rozměru cca 990 x 920 mm sestávají každá ze tří javorových prken silných 20 mm, spojených kolíčky a&nbsp;potažených lněným plátnem. Podkresba na křídovém podkladě je provedena uhlem a rytím, malba temperou. Pojidlem pigmentů je želatina. Jako podklad zlacení slouží tmavě fialový [[Bolus|poliment]], pod stříbrnou folií je [[Bolus|poliment]] oranžovo-žlutý. [[Mistr Vyšebrodského oltáře]] použil zejména při vrstvení inkarnátů složitý systém vrstev a podmaleb, který pochází z byzantské malířské tradice a nemá v tehdejší středoevropské malbě obdoby. Shodná technika malby na všech deskách nasvědčujepotvrzuje, že vznikly v jedné dílně.<ref>Zbuzková K, 2009, s. 13-14</ref>

Cyklus obsahuje trojice souvisejících výjevů z christologického cyklu, které jsou rozvrženy tak, aby centrální scénu tvořilo ''[[Ukřižování Ježíše Krista|Ukřižování]]''. Jsou určeny k meditaci věřících a váží se k hlavním církevním svátkům.<ref>Pešina J, 1987, s. 15</ref> Řada motivů, které Mistr VyšebrodkéhoVyšebrodského oltáře v českém malířství užil poprvé, skrývá symboly odkazující k evangeliím, nebo středověkým teologickým textům.

Anděl zvěstování přichází k Marii, která rukou přidržuje otevřenou knihu. Nápisová páska mánese text: ''Ave gracia plena d(omi)n(u)s tecu(m)''. Výjev provázejí obvyklé symboly - lilie a Mariino přidržení roušky (panenství), rozevřená kniha (oplodnění), pávi (nesmrtelnost a věčnost). Řada dalších symbolů nabízí různé interpretace (Bůh sesílající nebeskou rosu nebo manu na poušť, truhlice s penězi). Marie na trůnu tak představuje ''Pannu Božího chrámu'', ochraňující Archu úmluvy nebo ''Královnu nebes''<ref>Jan Royt, Poznámky k rekonstrukci a k ikonografii Vyšebrodského oltáře. In: Opera Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis Historia et historia atrium vol. V. Ars videndi, Praha 2006, 175–194 </ref> a trůn je zároveň její ložnicí. Věnec 9 hvězd její koruny se může týkat astrologického znázornění souhvězdí Panny.<ref> Bartlová M, 1991.</ref> Méně zřejmý je motiv stromu s dvojitým kmínkem v levé části, který může býtje odkazem na [[Strom poznání dobra a zla|rajskýrajské stromstromy života a poznání]].

Zvláštním světským rysem výjevu je bohatý oděv anděla, který působí spíše jako dvořan přinášející panovnické insignie (říšské jablko). Motiv lilie na modrém pozadí na jeho plášti pochází z Francie a odkazuje na heraldiku francouzských panovníků z rodu Valois. Marie je zpodobená nikoli jako prostá dívka, ale jako panovnice na trůnu s korunou na hlavě. Celý výjev tak může souviset i s korunovací [[Karel IV.|Karla IV.]] a [[Blanka z Valois|Blanky z Valois]] roku 1347.<ref>Milena Bartlová, Rosu dejte nebesa. K ikonografii vyšebrodského cyklu, Umění XXXIX, 1991, s. 97–99 </ref>

Marie leží na lůžku a líbá dítě na ústa způsobem, který je spojován s její mystickou roli Kristovy nevěsty z [[Píseň písní|Písně písní]], kde je Marie zosobněním ''Církve''. Nahota dítěte odkazuje na jeho lidství a souvisí se snahami o humanizacipolidštění náboženského námětu, které šířil [[Františkáni|františkánský řád]].<ref>Pešina J, 1987, s. 22</ref> Lůžko je pokryto nákladnou a drahou pokrývkou, která je symbolem Marie jako královny nebes.

V pravém dolním rohu klečí donátor, kterého erb s pětilistou růží jednoznačně určuje jako příslušníka rodu [[Rožmberkové|Rožmberků]]. V ruce třímá model kostela - s největší pravděpodobností klášterního chrámu ve Vyšším Brodě.

Trůn je zobrazen v nedokonalé empirické perspektivě. aPanna chybíMaria, mukterá zakrývá jeden sloupek,ze kterýsloupků symbolickybaldachýnu, zastupujeje Panna Marie,symbolicky považovanápředstavena zajako pilíř [[Církev|Církve]].

Střední obrazy se vztahují ke křesťanským [[Velikonoce|Velikonočním svátkům]] a Kristově umučení a vzkříšení. Tomu odpovídají temnější barvy ve větších plochách a omezení zdobnosti.

Typ Ukřižování s jediným křížem a skupinou figur je běžný od 13. století. Některé motivy - omdlévajícíumdlévající Marie, Maří Magdalena objímající kříž, pocházejíči z Itálie, zatímcoletící andělé s kadidelnicí jsou- běžnějšípocházejí vz zaalpskémitalského uměníprostředí. [[File:Vyšebrodský cyklus - Ukřižování (detail).jpg|thumb|Ukřižování (detail)]]Mezi postavami pod křížem jsou [[Longin|sv. Longin]] s kopím, stařec [[Nikodém]] a [[Centurion (voják)|setník]] opírající se o štít zdobený lidskou tváří (tentzv. gorgoneon). Ten se vyskytuje prakticky pouze v českém prostředí až do konce 14. století, původně měl apotropaickou funkci a symbolicky může znamenat protiklad Krista a ďábla, slunce a&nbsp;měsíce nebo křesťanství a pohanství).<ref>Pešina J, 1987, s. 24</ref>

Obraz spojuje dva děje - [[Vzkříšení|Zmrtvýchvstání Krista]] a Tři Marie u hrobu, které následují po sobě a jejich společné uvedení bylo ve starší malbě vzácné. Hlavním výjevem bylo zprvu ''Visitacio'' - zobrazení tří Marií u prázdného hrobu, kde se jim zjevil anděl a oznámil [[Vzkříšení|Kristovo vzkříšení]] (evangelia sv. Marka a sv. Matouše). ''Zmrtvýchvstání Krista'' je nejvýznamnějším křesťanským svátkem, ale samotný výjev evangelia nezmiňují. Teprve od 12.- 13. století je Kristus zobrazován vystupující ze sarkofágu, později stojící na zavřeném sarkofágu, spolu s překvapenými vojáky, kteří hrob hlídají.

Ve středu zobrazené scény, kde byli v byzantském malířství obvykle sv. Petr a sv. Pavel, sedí Panna Maria s otevřenou knihou. Dvanáct apoštolů na které sestoupil Duch sv. v podobě ohnivých jazyků, bylo obdarováno schopností ovládat jazyky všech národů aby mohli šířit evangelium. Motiv apoštola, který si klade prst na ústa jako symbol mlčení, je převzat z italského umění, kde značí alegorii poslušnosti nebo trpělivosti.<ref>Pešina J, 1987, s. 28</ref>

Ikonografická koncepce, která ve trojicíchskupinách scén zachycuje nejdůležitější okamžiky Kristova života, vychází z cyklů předních malířů italského [[14. století|trecenta]] - Giotta a Duccia. Stylizovaný krystalický terén znázorňující skaliska je typický pro 40. léta 14. století. Italské vlivy se projevují zejména v technice malby, ústupem kresebnosti a větší plasticitou figur, dekorativními vzory, typikou hlav a vyspělejším znázorněním krajiny a architektur. Nápadná je zejména příbuznost malby Vyšebrodského mistra s uměleckým a duchovním klimatem Benátek, reprezentovaným jeho současníkem [[Paolo Veneziano|Paolem Venezianem]].

Oltář byl pravděpodobně zhotoven pro [[Vyšebrodský klášter|klášter cisterciáků ve Vyšším Brodě]]. Donátorem byl nejspíše nejvyšší královský komoří, nejvyšší sudí a vykonavatel závěti [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]], [[Petr I. z Rožmberka]]. Osobním důvodem donátora mohla být přímluva za spásu duše syna, který zahynul po boku [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]] v [[Bitva u Kresčaku|bitvě u Kresčaku]]. Petr z Rožmberka podporoval klášter ve vyšším Brodě od roku 1332. Před svou smrtí roku 1347 přijal cisterciácké roucho a byl v klášteře pochován. Celý oltář patrně nechal dohotovit jeho syn a dědic ve funkci královského komořího [[Jošt I. z Rožmberka|Jošt z Rožmberka]]. Obrazy vznikly v pražské dvorské dílně.

Před blížící se válkou byl roku 1938 oltář převeden do Sbírky starého umění Národní galerie, ale za války byl uloupen nacisty. Koncem války byl objeven v solném dole v Rakousku a navrácen do [[Národní galerie v Praze|Národní galerie]].<ref>Pešina J, 1987, s. 11-13</ref> V roce 2014 byl v restituci navrácen cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě.