Josef Mysliveček: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava překlepů
též dle Bohadla
Řádek 36:
}}
[[File:Melantrichova - Mislivecek.jpg|thumb|150 px|Melantrichova ulice (Praha-Staré Město), busta a pamětní deska na domě kde žil Josef Mysliveček]]
'''Josef Mysliveček''', též '''Joseph Misliweczek''', od 1767 též italský tvar '''Giuseppe Venatorini''' ([[9. březen|9. března]] [[1737]] [[Praha]] – [[4. únor]]a [[1781]] [[Řím]]) byl významný český hudební [[Hudební skladatel|skladatel]] období pozdního baroka a [[klasicismus (hudba)|klasicismu]].
== Život a kariéra ==
Josef Mysliveček byl synem Matěje Myslivečka ([[1697]] - [[1749]]), bohatého pražského měšťana a [[mlynář]]e, člena mlynářského cechu a přísežného mistra, a Anny, rozené Červenkové (1706-1766). Otec hospodařil v rodném Dubovém mlýně v [[Šárecké údolí|Šáreckém údolí]] u Prahy a byl dědičným nájemcem mlýna na [[Novotného lávka|Novotného lávce]] čp. 201/II v Praze na Novém Městě, dodnes zvaného ''Myslivečkovský'' (od roku 1936 je v domě [[Smetanovo muzeum]]). Josef se narodil jako jednovaječné [[Dvojčata|dvojče]] s bratrem Jáchymem, pravděpodobně v [[Sovovy mlýny|Sovových mlýnech]] čp.503/III, na [[Kampa|Kampě]]. Oba bratři absolvovali trivium na staroměstské škole u dominikánů u sv. Jiljí a od roku 1747 [[Akademické gymnázium Štěpánská|Akademické gymnázium]] u jezuitů v [[Klementinum|Klementinu]], kde také od roku 1753 měli pokračovat studiem filozofie a literatury na [[Karlova univerzita|univerzitě]], Josef ale školu před dokončením opustil. V letech 1753 - 1756 se oba bratři vyučili u Václava Kliky mlynářskému řemeslu, roku 1758 byli přijati do cechu jako [[tovaryš]]i, roku 1761 byli prohlášeni mistry.
 
Josef kromě toho studoval v Praze hru na housle u virtuosa [[František Benda|Františka Bendy]] a hudební kompozici u [[Franz Habermann|Františka Josefa Habermanna]],. naNa varhany jej učil týnský varhaník [[Josef Seger|Franz Josef Seeger]]. Již roku 1749 platil za dobrého houslistu. Jako skladatel a komorní hudebník nastoupil do služeb hraběte [[Valdštejnové|Vincence Valdštejna]], pro něhož anonymně složil 6 skladeb z cyklu Měsíce (Leden až Červen). Dále psal kantáty pro klášter cisterciáků v [[Osek]]u a pro [[Břevnovský klášter|kláster benediktinů]] v Břevnově. Trpěl však provincionalismem českých zemí a chtěl získat nezávislost a zkušenosti v cizině. Břevnovský opat mu zaplatil cestu do [[Itálie]], kam Mysliveček natrvalo odejel roku [[1763]].
 
Zprvu se živil jako houslista a studoval hudbu u varhaníka a skladatele [[Giovanni Battista Pescetti|Giovanniho Battisty Pescettiho]] (1704 -1766) v Benátkách. Jako skladatel se prosadil velkým úspěchem své první (ale nedochované) opery ''Zmatek na Parnasu'', uvedené v [[Parma|Parmě]] rokuv letech [[1764]] - [[1765]]. IhnedRoku 1766 následovala závratná kariéra počínaje operou uvedenou v [[Bergamo|Bergamu]], a zejména or roku 1767 ve dvorním ''Teatro San Carlo'' v [[Neapol]]i.
Jeho oblíbeným libretistou byl básník [[Pietro Metastasio]].

Složil téměř 30 [[opera|oper]], 10 [[oratorium|oratorií]], řadu [[symfonie|symfonií]], [[(hudební skladba)|koncertů]], overtur a množství komorní a chrámové hudby. Byl nazýván „Božským Čechem“ (''Il divino Boemo''). Řada děl se nedochovala nebo dosud nebyla objevena. jeho rukopisy jsou rozšířeny po celém světě v různých archivech i v soukromých sbírkách (Rusko, Rakousko, Itálie, Německo, Dánsko, Francie, Belgie, státy bývalé Jugoslávie, Portugalsko, Holandsko, Polsko, Maďarsko).
 
[[Wolfgang Amadeus Mozart]] znal Myslivečkovo dílo už v dětství a choval k němu velký respekt. [[Wolfgang Amadeus Mozart|Mozart]] se setkal s Myslivečkem roku 1770 v Bologni, 15. 5. 1771 v Miláně, roku 1773 v Itálii; nemocného navštívil jednou na klinice venerických chorob v Mnichově 11. 10. 1777, další návštěvu a Myslivečkův doporučující dopis pro Neapol odmítl.
 
Zlom v kariéře a postupný Myslivečkův pád na dno společnosti přinesla léta [[1777]] - [[17801781]], kdy se u něj začaly projevovat příznaky [[pohlavní choroby|venerické choroby]] ([[syfilis]]). Zároveň upadal do dluhů a, pozbyl angažmá v operním domě San Carlo v [[Neapol]]i. V důsledku toho počátkem roku 1777 opustil Itálii a odjel na pozvání bavorského vévody [[Maxmilián I. Josef|Maxmiliána I. Josefa]]) do [[Mnichov]]a. Při cestě se převrhl s Myslivečkem [[kočár]]. Milosrdná tradice o něm tvrdila, že do tržné rány dostal [[Infekční onemocnění|infekci]], a proto strávil rok v nemocnici. Na jaře [[1778]] odtamtud vyšel se znetvořeným obličejem. Syfilis byla pravou příčinou znetvoření jeho tváře i smrti.
5. dubna roku 1780 byla v Římě uvedena jeho poslední opera ''Antigono'', která svým chmurným laděním u publika zcela propadla.
 
Mysliveček zemřel chudý a osamělý v Římě,. jePříznivci pohřbenjeho hudby mu však vystrojili honosný pohřeb v kostele ''San Lorenzo in Lucina'', kde se dochovala také jeho náhrobní deska.
 
=== Příbuzenstvo ===