Mechanika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
oprava reference Štol na Štoll, stránky |
malé doplnění iónů s referencí |
||
Řádek 64:
Příchod [[Řekové|Řeků]] z původních sídel kdesi v eurasijských stepích se odehrál někdy začátkem 2. tisíciletí př.n.l. a souvisel s velkým stěhováním nejstarších indoevropských národů. Někdy v 8.st.př.n.l., po několika "[[Temné období|temných stoletích]]" vzniká [[Homér]]ova [[Ilias|Iliada]] a [[Odysseia|Odyssea]], jimiž začíná evropská literatura a v 7.st.př.n.l. se naplno začíná rozvíjet kultura, filosofie a věda, základ evropského racionálního myšlení a technické civilizace, to vše během několika století, kterým se říká "řecký zázrak". Oproti ostatním dávným civilizacím, které prošly tisíciletým vývojem [[Matematika|matematiky]], [[astronomie]] a [[Přírodní vědy|přírodních věd]], se Řekové začali pokoušet o rozumové, [[Logika|logické]] vysvětlování jevů, hledání a vyjadřování přírodních zákonů, formulování matematických vět a jejich dokazování. Znalost [[geometrie]] umožnila Řekům rozvinout dvě oblasti fyziky - [[Statika|statiku]], tedy část mechaniky zabývající se rovnováhou a [[Katoptrika|katoptriku]], část optiky zabývající se lomem světla a popisem zrcadel. Poprvé oddělili [[náboženství]] a [[Mytologie|mytologii]] od [[filosofie]] a vytvořili první [[Racionalita|racionální]] modely světa.<ref name="Řecko">[[Ivan Štoll]], Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, ISBN 978-80-7196-375-2, str. 51-92</ref>
[[Iónie|Ionská]] přírodní filosofie se zrodila v [[Malá Asie|maloasijském]] [[Milét|Milétu]]. Tamní filosofická škola hledala jednotnou podstatu světa v podobě nějaké univerzální pralátky (arché), podobně jako moderní fyzika hledá jednotný základ všech druhů sil. Za prvního z ionských filosofů a vůbec prvního evropského vědce, astronoma, matematika a fyzika považujeme [[Thalés z Milétu|Thaleta z Milétu]] (asi 625-547 př.n.l.). Za pralátku považoval Thales všepronikající a všudypřítomnou vodu. Jeho přítel a žák [[Anaximandros]] s ním v tomto nesouhlasil a za pralátku a prapočátek všeho považoval cosi neurčeného, neomezeného, co nazýval [[apeiron]], princip všeho vznikání a zanikání, které trochu připomíná čínské [[tao]]. Dnes bychom si jí mohli představit třeba jako určitou obdobu [[energie]].<ref name="Řecko"></ref> Narozdíl od Tháleta považoval Zemi za válec, který se nachází ve středu světa a volně se v něm vznáší, není ničím poután a na svém místě se udržuje jen tím, že je od všech konců stejně vzdálen. Země nemůže padat "dolů", protože ve světovém prostoru není určeno, kde je "nahoře" a kde "dole". To je geniální myšlenka, Anaximandros zde poprvé použil fyzikální princip symetrie.<ref name="Řecko"></ref> Dalšími z milétských byli [[Anaximenés]], který považoval za pralátku vzduch (pneuma), [[Herakleitos]], který za pralátku považoval oheň a [[Anaxagoras]] (500-428 př.n.l.), který je počítán k posledním představitelům ionské filosofie.Pro iónské Řeky byly samozřejmou součástí života [[Loukoťové kolo|kola s loukotěmi]], stavba [[Plachetnice|plachetnic]], lodí poháněných vesly, používání [[Váhy|vah]], [[olovnice]], [[Vodováha|vodováhy]], [[úhloměr]]u, [[Kružítko|kružítka]], [[Kleště|kleští]], kovářského [[měch]]u, [[Páka|páky]], [[klín]]u, [[Kladka|kladky]], [[sifon]]u, [[Vodní hodiny|vodních hodin]].<ref name="Iónové">Ivo Kraus, Fyzika od Tháleta k Newtonovi: kapitoly z dějin fyziky, Academia, Praha 2007, 1. vydání, Edice Galileo, ISBN 978-80-200-1540-2, str. 13</ref>
[[Soubor:Archytas in Thomas Stanley History of Philosophy.jpg|vlevo|náhled|Archytas (428-365 př.n.l.), je považován za zakladatele řecké mechaniky]]
Řádek 77:
[[Aristotelés|Aristoteles]], jako pravděpodobně největší z antických filosofů, který ovlivnil evropské myšlení na více než dvě tisíciletí, položil základy formální logiky jako způsobu vědeckého uvažování. Prováděl pozorování a nevyhýbal se ani experimentování. Pokusil se o vysvětlení zákonitostí pohybu jak pozemských, tak nebeských těles a může být v podstatě považován za prvního fyzika, i když převážně spekulativního. V Athénách založil kolem roku 335 př.n.l. vlastní školu [[Lyceum#Lykeion|Lykeion]] (odtud dnešní Lyceum), ke které náležela velká knihovna. Jeho dílo je nesmírně rozsáhlé a je jedno z největších, jaké kdy jednotlivec vytvořil. V mnoha svých závěrech se mýlil, není však jeho vinou, že jeho učení bylo ve [[středověk]]u [[dogma]]tizováno a tím bohužel zčásti brzdilo vědecký pokrok.<ref name="Aristoteles">Ivan Štoll, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, ISBN 978-80-7196-375-2, str. 67-74</ref>
Z přelomu 4. a 3. st. př.n.l. se dochovala první známá kniha o mechanice, spis nazvaný ''Mechanické problémy''.<ref name="Múseion"></ref> Za autora byl považován [[Aristoteles]], podle novějších výzkumů ale pochází z doby o něco pozdější, a napsal ho pravděpodobně někdo z jeho žáků z [[Peripatos|peripatetické]] školy, pravděpodobně právě [[Archytas|Archytas z Tarentu]]. Někdy se autor uvádí jako "Pseudoaristoteles".
[[Soubor:Ancientlibraryalex.jpg|vlevo|náhled|[[Músaion v Alexandrii|Múseion]], velká Alexandrijská knihovna]]Fyzika, a zejména mechanika, dosáhla v [[Helénismus|helénistickém]] období (cca 4. až 1.st. př.n.l.), zejména v [[Starověká Alexandrie|Alexandrii]], vysokého stupně poznání. Byly odhaleny základní zákony statiky, rovnováhy a skládání sil, postupy zjišťování polohy těžiště těles, zákony hydrostatického tlaku, plování a mnoho dalšího. Zakladatelem alexandrijské mechaniky byl [[Ktesibios]], pravděpodobně první z knihovníků neboli "vědeckých ředitelů"<ref name="Múseion">Ivan Štoll, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, ISBN 978-80-7196-375-2, str. 74-78</ref> [[Músaion v Alexandrii|Múseia]], které navázalo na [[Aristoteles|Aristotelovu]] athénskou školu [[Lyceum#Lykeion|Lykeion]] a na téměř 600 let se stalo významným střediskem vědy, výzkumu, výuky, uchovávání a rozvíjení nových poznatků. Ktesibiovým následovníkem byl [[Filón z Bizantia]], od kterého se dochovaly úryvky ze souboru spisů, týkajících se použití mechaniky a válečné techniky. [[Stratón z Lampsaku]], který po Aristotelovi a [[Theofrastos|Theofrastovi]] v 1. polovině 3. st př.n.l. řídil Lykeium, strávil nejprve také několik let v královském paláci v Alexandrii, kde se podílel se na vzniku Múseia. Zabýval se mechanikou těles, kapalin i plynů.
| |||