|
== Za války ==
[[Soubor:Hurricane mk1 r4118 fairford arp.jpg|thumb|right|Hawker Hurricane]]
Na Štědrý den roku 1939 spolu s J. Kotáskem a J. Dohnalem na druhý pokus O.Otmar Kučera opustil přes Slovensko a Maďarsko tehdejší [[Protektorát Čechy a Morava]]. Přes Jugoslávii, Řecko a Turecko pokračovali do Palestiny a 24. února 1940 odpluli francouzskou lodí Providence do Francie, aby se připojili k čs. armádě v Agde,<ref>Mikulka, J. a kol.: Otmar Kučera, DFC [http://history.virtualfighters.cz/odboj/kniha04.htm dostupné online]</ref> poté byl byl zařazen k leteckému výcviku. Pro zhroucení francouzského vojenského odporu do bojů nezasáhl, v červnu 1940 odplul do Velké Británie.<ref>Rajlich, J.: Esa na obloze, str. 75</ref>
Po přeškolení na stíhací [[Hawker Hurricane]] u 6. OTU v Sutton Bridge<ref>Mikulka, J. a kol.: Otmar Kučera, DFC [http://history.virtualfighters.cz/odboj/kniha04.htm dostupné online]</ref> byl O. Kučera zařazen v říjnu 1940 do svazku 111. peruti RAF, tehdy ve Skotsku, kde sloužil mj. s M.Miroslavem Mansfeldem a J.Josefem Příhodou a kde dosáhl prvních dvou setřelů. V dubnu 1941 byl přeložen k 312. čs. peruti, u níž zaznamenal tři vzdušná vítězství. V dubnu 1942 přešel k 313. čs. peruti, už jako Pilot Officer. Po dolétání operačního turnusu v červnu 1942 a následném odpočinku se v lednu 1943 vrátil do sestavy 313. peruti, s níž podnikal lety nad obsazenou Evropou a dosáhl dalších dvou sestřelů. Byl jmenován velitelem letky B a v listopadu 1944 velitelem celé 313. čs. peruti. V této funkci setrval až do konce války, během níž nalétal 550 operačních hodin.<ref>Rajlich, J.: Esa na obloze, str. 76</ref>
[[Soubor:Spitfire - Duxford (17351111083).jpg|thumb|left|Supermarine Spitfire]]
== Po válce ==
O.Otmar Kučera přivedl do ČSR 313. peruť na nových [[Supermarine Spitfire|Spitfirech LF.Mk.IXE]]. Byla umístěna v Brně a reorganizována do dvou pluků. Zástupcem velitele jednoho z nich se v r. 1946 stal kpt. O.Otmar Kučera. V roce 1948 se už jako major stal velitelem stíhacího pluku, ale roku 1949 byl z armády propuštěn a posléze degradován. Pracoval pak převážně manuálně (kopáč štěrku, závozník apod.). V roce 1963 byl rehabilitován, byla mu vrácena hodnost, v 90. letech byl pak vyznamenán řádem M. R. Štefánika a povýšen na generála. O. Kučera zemřel v Brně na rakovinu.<ref>Rajlich, J.: Esa na obloze, str. 76</ref>
|
