Paul Carell: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Typografie |
m Oprava dle ŽOPP z 20. 12. 2015; kosmetické úpravy |
||
Řádek 4:
== Kariéra nacionálního socialisty ==
Vyrůstal v malém městě [[Kelbra]] jako jediné dítě svobodné matky Henrietty Schmidtové v domě svého děda obuvníka Karla Schmidta. Mládí prožil v jednoduchých, avšak zajištěných poměrech.
Do [[Národně socialistická německá dělnická strana|NSDAP]] a [[Sturmabteilung|SA]] vstoupil již v posledním roce gymnázia ([[1931]]). Po uchopení moci nacisty vystoupil dne 10. května [[1933]] jako studentský řečník při pálení knih v [[Kiel]]u. Působil rovněž na dalších pozicích v Národně socialistickém německém svazu studentstva a v roce [[1935]]/36 převzal úřad župního studentského vůdce pro [[Šlesvicko-Holštýnsko]]. V roce [[1936]] promoval na univerzitě v Kielu na doktora filozofie, disertační prací "Přínosy k teorii významových symbolů v indogermánských jazycích". Následně se stal na této univerzitě vědeckým asistentem v psychologickém ústavu. V roce [[1938]] vstoupil do SS (členské č. 308263). Poté byl jmenován legačním radou II. třídy v tiskovém a zpravodajském oddělení ministerstva zahraničí.
V roce [[1940]] byl v SS povýšen na Obersturmbannführera. V témže roce se stal tiskovým mluvčím ministra zahraničí [[Joachim von Ribbentrop|Joachima von Ribbentropa]] a vyslancem I.třídy. V této funkci mu byl podřízen informační a tiskový odbor ministerstva zahraničí.
Řádek 10:
Jeho hlavním úkolem na ministerstvu bylo vedení denních tiskových konferencí. Proto je také považován za jednoho z hlavních propagandistů nacionálního socialismu během druhé světové války. Měl rozhodující vliv na nejrozšířenější propagandistický časopis nacionálně-sociální strany "Signal", který byl vydávaný nákladem 2,5 mil. výtisků. Nedávný výzkum také doložil, že jeho vliv byl přinejmenším srovnatelný s [[Otto Dietrich]]em, (říšským tiskovým vedoucím u [[Adolf Hitler|Adolfa Hitlera]]) a [[Hans Fritzsche|Hansem Fritzschem]] (tiskovým vedoucím na říšském ministerstvu propagandy).
Je skutečností, že prostřednictvím propagandy ospravedlňoval [[
Když byly koncem června [[1942]] slovenskou vládou zastaveny deportace Židů, zvýšila německá strana svůj tlak na ministerského předsedu [[Vojtěch Tuka|Tuku]]. Schmidt jako mluvčí ministerstva zahraničí mezitím v Bratislavě (Preßburgu) vysvětloval tamnímu tisku, že židovský problém je problém politické hygieny, který musí být všude potlačován, aby se zabránilo rozkladu národního organismu.
V květnu [[1944]] zase radil, jak zabránit obvinění z masových vražd při deportacích maďarských Židů:
Řádek 31:
Souběžně s výše zmíněnými zjišťovacími řízeními začala jeho druhá úspěšná novinářská kariéra. Pracoval jako nezávislý spolupracovník, pod různými pseudonymy, s deníky jako Die Welt a Die Zeit jako '''P.C. Holm'''. Psal také pro ''Norddeutsche Rundschau'' a ''Der Spiegel''. V tomto zpravodajském magazínu dal do oběhu, a to již 16. ledna 1957, tézi o jediném pachateli [[požár Říšského sněmu|požáru Říšského sněmu]] v roce 1933 [[Marinus van der Lubbe|Marinusu van der Lubbe]], která zbavovala nacisty obvinění. Byl považován za vlivného poradce nakladatelství Springer-Verlag. Ještě v předstihu takzvaného přezbrojení [[Severoatlantická aliance|NATO]] jadernými zbraněmi středního doletu žádal v roce 1979 v Axel Springerově Welt am Sonntag změnu doktríny Bundeswehru ve směru údajně žádoucí takzvané preventivní obrany. Stejný požadavek, doplněný obhajobou neutronové bomby, kladl Carell Schmidt už jeden rok předtím ve svém projevu před nadací Carl Friedrich von Siemens : "Řešením tohoto problému je [[neutronová bomba]]. (...) Potřebný vojenský účinek zvýší protivníkovi riziko nasazení těchto zbraní, čímž se zvýší efekt odstrašení a vojenský účinek. Vzhledem k nepostradatelné preventivní obraně, je proto neutronová bomba naléhavě nutná modernizace taktické jaderné zbraně".
Úspěšnost jeho knih, ''[[Operace Barbarossa]]'' a ''Spálená země'' z něj udělala předního poválečného kronikáře bojů v SSSR za druhé světové války. V nakladatelství Ullstein se objevila v roce 1980 jeho kniha ''Vězni'' o osudu německých válečných zajatců v Rusku. Tyto knihy měly ve Spolkové republice Německo (v převážné většině) pozitivní odezvu. Například
Roku 1992 vyslovil tvrzení, že výsledek druhé světové války byl po [[bitva u Stalingradu|bitvě u Stalingradu]] stále ještě otevřený. Nakonec přivodilo porážku Německa ve válce jen selhání Adolfa Hitlera. Velení [[Wehrmacht]]u a vynikající stratégové, jako například [[Erich von Manstein]] mohli dosáhnout, bez jeho zasahování, aspoň nějaký nerozhodný mír.
| |||