Slzný aparát: Porovnání verzí

*** Krausovy přídatné slzné žlázky jsou roztroušeny poblíž [[fornix]]u horního i dolního víčka, do kterého se také vyprazdňují. [[Výměšek]] je podobný výměšku hlavní slzné žlázy a kryje běžnou potřebu slz. V horním víčku je Krausových přídatných žlázek 42 a v dolním víčku 6-86–8.

*** Wolfringovy přídatné žlázy jsou malé ohraničené pohárkové žlázky v tarzální části očního víčka produkující [[mucin]] a komplex mukózního glykoproteinu, proteinových elektrolytů a buněčného materiálu. 2-52–5 žlázek v horním víčku a 1-31–3 v dolním víčku.<ref>[http://www.mondofacto.com/facts/dictionary?Wolfring's+glands] Wolfring glands</ref>

*** Meibomské žlázy produkují součást lipidové složky slzného filmu. Tento olejnatý sekret je průsvitný a obsahuje na 90 různých bílkovin. Vyprazdňují se do kanálku dotujícího okrajovou část víčka. Odtud je sekret roztírán víčky, ohraničuje vrstvu slzného filmu a malé kapénky můžeme vidět při vyloučení na povrchu slz. Tyto žlázy jsou pojmenovány po [[Henrich Meibom|Henrichu Meibomovi]] (1638-17001638–1700), německém lékaři. Uloženy jsou v tarsu, speciální vláknité vrstvě víčka, která obsahuje bezpočet čistě mazových žlázek. Horní víčko má více Meibomských žláz (25) a je více náchylné na jejich zhoubné [[Rakovina|nádory]]. Dolní víčko je podobné hornímu až na zkrácený [[tarsální plát]] a obsahuje jich méně (20). Chronický zánět Meibomovy žlázy s ucpáním jejího vývodu a hromaděním sekretu v cysticky dilatované žláze se projeví jako vlčí zrno (chalazion).

*** Mollovy žlázy ([[latina|lat.:]] ''glandulae ciliares'') jsou pojmenovány po dánském očním lékaři [[Jacob Moll|Jacobu Mollovi]] (1832-19141832–1914). Tyto [[apokrinní]] přilehlé žlázy jsou modifikací potních žláz. Jsou relativně velké, trubkovitě formované a jejich výměšek spolu s mazovým výměškem Zeissových žlázek je vymačkáván blízce přilehlými řasami při sevření víček. Mollovy žlázy jsou náchylné k [[Infekční onemocnění|infekci]] a ucpání mazem či buněčným odpadem. Ohraničený hnisavý zánět některé ze žlázek víčka je provázený otokem, zarudnutím, bolestí a později také patrným zhnisáním, kterému se říká ječné zrno (hordeolum).