|
[[Soubor: Wasserprobe.jpg |thumb| upright=1.0| Ordál vodou {{Malé|(Německý rukopis, kolem 1180)}} ]]
Ordál se prováděl jako zkouška, která by člověka za běžných okolností poškodila nebo zabila. Z historie známe zejména následující způsoby, ovšem v mnoha různých místních variantách.
* Zkouška '''[[voda|vodou]]''': Chammurapiho zákoník ji popisuje tak, že se podezřelá osoba zaváže do pytle a hodí do řeky. Pokud by přežila, je nevinná. Je popsána také ve staroindické ''Višnu Smrti'' ([[Dharmašástra]]),Indové odsouzence spoutali provazem a hodili do vody, důkazem nevinny bylo, když se podezřelý uvolnil z pout a vyplaval na hladinu. Francký král [[Ludvík I. Pobožný|Ludvík Pobožný]] zakázal zkoušku vodou již roku [[829]], ale znovu se objevila koncem středověku při [[Čarodějnické procesy|čarodějnicích procesech]]. V českých zemích se užívala ve formě potopení svázaného do vody – pokud se obviněný potopil, voda jej přijala jako čistého a byl tedy nevinný; provinilec zůstal plavat na hladině. Jinou formou bylo brodění přes prudký brod – pokud obžalovaný vyvázl, byl nevinný.
* Zkouška '''[[oheň|ohněm]]''' se mohla konat tak, že podezřelý měl přejít určitou vzdálenost po žhavém uhlí, případně vzít do ruky rozžhavený kus železa nebo jej olíznout jazykem. V Jiném případě měl obviněný přiložit na rozžhavené železo dva prsty, ty mu pak byly zavázány a obvaz zapečetěn. Pokud se rána do sedmi dnů zahojila, byl obviněný nevinen. Byl použit např. při procesu s atentátníky na knížete [[Soběslav I.|Soběslava I.]] v roce 1130. Ze zkoušky ohněm pochází úsloví, že „dobrého nepálí“.
* Zkouška '''polykáním''': podezřelý měl sníst jisté množství suchého chleba a pokud se zakašlal, byl vinen.
* Zkouška '''křížem''' – obžalovaný a žalující se postavili proti sobě s rozpaženýma, někdy i zatíženýma rukama. Vinný byl ten, kterému jedna nebo obě ruce dřív klesly.
* Zkouška '''horkou vodou''': prováděla se buď jako zkouška polykáním – obžalovaný musel vypít horký nápoj; nebo jako zkouška ohněm – obžalovaný musel vyjmout nějaký předmět, např. prsten z vroucí vody.
* Zkouška '''[[souboj]]em''' – vítěz má pravdu. S touto formou božího soudu je vzdáleně spřízněno i rozhodování vojenských střetnutí nikoli bitvou vojsk, ale soubojem vojevůdců – např. mezi [[svatý Václav|svatým Václavem]] a zlickým knížetem, který byl vyzván na souboj před zraky obou vojsk. Souboje měly přesně daná pravidla – v českých zemích se šlechtici směli bít mečem, poddaní holemi. Souboje se směla účastnit i žena, přičemž její mužský soupeř byl znevýhodněn – musel stát po pás v jámě nebo v sudu. Souboje se i v Evropě konaly až do začátku [[20. století]], i když už neměly povahu ordálu.
* Zkouška '''zvířaty'''. V Indii byl obviněný někdy uzavřen do cely s jedovatými hady, pokud zde přečkal určitou dobu bez uštknutí, byl nevinnen. Na [[Madagaskar]]u (sever a východ ostrova) a místy v Africe (např. království [[Buganda]]) se používala zkouška krokodýly, obviněný měl přeplavat nádrž s krokodýly nebo byl "předveden" před krokodýla.
* Zkouška '''[[jed]]em'''jedem. V minulosti široce rozšířená v Africe ([[Dahome]], [[Kongo]], [[Lozi]] aj.) a na Madagaskaru (království [[Imerina]]). Obviněný musel spolknout jedovatá semena, pokud je včas vyzvracel, byl nevinen, pokud je nevyzvracel, byl vinen a zemřel na otravu. V případě "nehrdelních" zločinů mohlo v některých oblastech obviněného zastoupit domácí zvíře (pes, slepice) nebo otrok, ktrému byl jed podán. V případě úmrtí "zástupce" byl jeho majitel potrestán např. pokutou či vyhnanstvím. Podle [[Bible]] (Nu 5,12n) má těhotná žena podezřelá z nevěry vypít „hořkou vodu“ a pokud nepotratí, je nevinná.
* Také '''[[přísaha]]''' se původně chápala jako jistá zkouška: pokud by přísahající lhal, Bůh nebo božstvo, „při němž“ přísahal, by jistě zasáhlo. Ačkoli přísahu výslovně zakazuje [[Nový zákon]] (Mt 5,34), užívala se až do nedávné doby a v občanské podobě se užívá dodnes, nemá ovšem už povahu ordálu.
* '''Projevem těla''' oběti. Víra, že tělo oběti vraždy dokáže nějakým způsobem odhalit vraha, např. tím, že začně v jeho přítomnosti krvácet. Obvinění byli jeden po druhém přiváděni k tělu a pokud v přítomnosti některého z nich začaly rány zavražděného krvácet, byl obviněný označen za vraha. Tento typ ordálu se výjimečně užíval v Českých zemích i jinde v Evropě až do [[16. století|16.-]][[17. století]].
== Odkazy ==
| 