Morzinové: Porovnání verzí

Posledním mužským členem starší větve rodu byl [[František Xaver z Morzinu]] (1734-17911734–1791).<ref name="milerova" />

Mladší větev rodu založil Pavlův mladší syn [[Ferdinand Matyáš z Morzinu|Ferdinand Matyáš]] (+† 1725). Posledním mužským členem mladší větve byl Rudolf Morzin (1801-18811801–1881). Jeho jediná dcera Aloisie pak se svým manželem hrabětem [[Heřman II. Černín z Chudenic|Heřmanem Černínem z Chudenic]] spojila rod s [[Černínové z Chudenic|Černíny]], čímž vznikl rod Černín-Morzin. Posledním vlastníkem morzinského majetku v Čechách byl [[Jaromír Černín-Morzin]], kterému byl v roce 1945 rodový majetek zkonfiskován československým státem.<ref name="milerova" />

'''<u>Vývoj majetku a stavební aktivity Morzinů v 17.-19–19. století</u>'''

Dědicem Rudolfa Morzina byl jeho bratr '''Pavel Morzin (1613-16881613–1688)''', který významně rozšířil rodové statky v různých částech Čech, k Vrchlabí přikoupil Lomnici nad Popelkou (1654). V západních Čechách zakoupil značně velké majetky v okolí Klatov (Dolní Lukavice, 1666; [[Klenová (hrad)|Klenová]], [[Opálka]], 1673). I když jsou doloženy stavební úpravy například na zámku Vrchlabí nebo na hradě Opálka, nejvíce se Pavel Morzin věnoval městečku [[Křinec]] u Nymburka, které získal v roce 1650. Zde v několika etapách nechal vystavět zámek, zasloužil se i rozvoj celého městečka, které nechal osídlit obyvatelstvem ze svých statků v Podkrkonoší. U přestavby křineckého zámku a kostela sv. Jiljí se obecně uvažuje o autorství významného barokního architekta Carla [[Carlo Lurago|Luraga]], zmínku si zaslouží i dnes již neexistující lovecký zámek Kunstberk u Křince. Na sklonku života zakoupil Pavel Morzin ještě statky na jižní Moravě, které se však v rodině udržely jen krátce.

Již Pavel Morzin kupoval na dluh, v následujících generacích nutilo početné potomstvo k dalším nákupům, takže již koncem 17. století dosáhlo úvěrové zatížení rodiny výše půl miliónu zlatých. Finanční obtíže dokládá například transakce na panství [[Čachrov]] v západních Čechách. Přesto i v generaci Pavlových synů došlo k nákupu dalších statků a stavbě zámků ve středních Čechách ([[Nový Ronov|Nový]] Ronov, [[Loukovec]]). V Podkrkonoší rodový majetek dočasně rozšířil nákupem panství [[Hostinné]] (1703) předčasně zemřelý '''Maxmilián Morzin (1673-17061673–1706).''' Ten ve svých rukou soustředil rozsáhlý majetek ve středních a východních Čechách a navzdory přetrvávajícím finančním problémům proslul jako mecenáš církve (založení augustiniánského kláštera ve Vrchlabí). Maxmiliánovým dědicem byl mladší bratr Václav Morzin (1674-17371674–1737), který proslul jako barokní mecenáš a byl mimo jiné iniciátorem stavby Morzinského paláce v Praze. Projektantem této jedné z nejvýznamnějších barokních palácových staveb byl proslulý architekt [[Jan Blažej Santini-Aichel|Santini]]. Santiniho autorství je doloženo i u sakrálních staveb na morzinovských statcích (kaple sv. Jana Nepomuckého v Křinci).

Zatímco starší větev Morzinů v Podkrkonoší se v 18. století ocitla na pokraji bankrotu, mladší linii se podařilo rozšířit majetek na Klatovsku přikoupením dalších panství [[Merklín (okres Plzeň-jih)|Merklín]] (1728) a [[Ptenín]] (1738). V Pteníně tehdy vznikl lovecký zámek podle projektu významného západočeského architekta Jakuba Augustona, který byl též autorem přestavby zámku v Dolní Lukavici na reprezentační barokní sídlo. Obě linie Morzinů na svých sídlech pěstovaly bohatý kulturní život. Zatímco u '''Václava Morzina (1674-17371674–1737)''' z vrchlabské větve byl jako kapelník dočasně zaměstnán slavný Antonio [[Antonio Vivaldi|Vivaldi]], u jeho bratrance '''Ferdinanda Maxmiliána Morzina (1693-17631693–1763)''' započal v Dolní Lukavici svou kariéru Joseph [[Joseph Haydn|Haydn]] .

Obě větve Morzinů se po celé 18. století potýkaly s obrovskými dluhy, finanční problémy vedly nejen k uzavření rodinné smlouvy před vymřením starší linie, ale také k vynucenému prodeji několika zásadních rodových majetků (Dolní Lukavice 1780, Lomnice nad Popelkou 1796). Západočeská panství Merklín s Ptenínem přešla sňatkem na rod [[Kolovratové|Kolovratů]]. Po vymření starší větve zůstalo Morzinům jen panství Vrchlabí, které ovšem stále patřilo k největším pozemkovým celkům ve východních Čechách. V první polovině 19. století došlo i na stavební úpravy vrchlabského zámku, které nechal provést '''Rudolf Morzin (1801-18811801–1881)''', jímž zároveň celý rod vymřel. Sňatkem jeho dcery Aloisie (1832-19071832–1907)  přešel majetek na hrabata [[Černínové z Chudenic|Černíny]], kteří v této linii přijali jméno Czernin-Morzin. I ve 20. století se Černínové stále potýkali s dlouhodobým zadlužením z dob Morzinů, částečně je vyřešil až za první republiky prodej Morzinského paláce v Praze (dnes je zde velvyslanectví Rumunska).