Jan IV. Bretaňský: Porovnání verzí

Přidáno 64 bajtů ,  před 6 lety
wikilinky
(wikilinky)
 
== Boje o moc ==
Po dosažení vítězství s anglickou podporou (a přiženil se do anglické královské rodiny), byl Jan nucen potvrdit některým anglickým baronům mocné pozice v Bretani, zejména jako kontrolory strategicky důležitých pevností v okolí přístavu [[Brest (Francie)|Brest]], který umožnil anglickým vojákům přístup k poloostrovu a který bral bretaňské příjmy a dával je anglické koruně. Tato anglická mocenská základna v Bretani byla odmítána bretonskými aristokraty i francouzskou monarchií. Nicméně, Jan se prohlásil [[Vazal|vazalem]] [[Karel V. Francouzský|Karla V. Francouzského]], a ne [[Eduard III. Anglický|Eduarda III.]] Toto gesto neuklidnilo jeho kritiky, kteří viděli ničemné anglické vojáky a lordy jako destabilizující. Tváří v tvář vzdoru bretoňské šlechty, Jan nebyl schopen shromáždit vojenskou podporu proti Karlu V., který využil příležitosti, aby vyvinul tlak na [[Bretaň]]. Bez místní podpory, byl Jan nucen v roce 1373 opět odejít do anglického [[Exil|exilu]].
 
Nicméně, Karel V. udělal tu chybu, že se snažil vévodství zcela připojit k francouzské koruně. Bertrand de Guesclin byl v roce 1378 poslán, aby vévodství podrobil francouzskému králi silou zbraní. Baroni se vzbouřili proti francouzské anexi a v roce 1379 vyzvali Jana IV./V. k návratu z vyhnanství. Přistál ve městě Dinard a s podporou místních baronů opět získal kontrolu nad vévodstvím. Anglická armáda pod vedením [[Tomáš z Woodstocku|Tomáše z Woodstocku]] přistála u [[Calais]] a pochodovala směrem k [[Nantes]], aby převzala kontrolu nad městem. Nicméně, Jan se smířil s novým francouzským králem [[Karel VI. Francouzský|Karlem VI.]] a vyplatil anglické vojsko, aby se vyhnul konfrontaci. Potom vládl vévodství v míru s francouzskou i anglickou korunou více než deset let, udržoval s oběma kontakt, ale minimalizoval otevřené spojení s Anglií. Také se mu v roce 1397 podařilo vyprostit Brest z anglické kontroly pomocí diplomatického tlaku a finančních úplatků.
 
== Clissonská aféra ==
V roce 1392 byl učiněn pokus zabít [[Olivier de Clisson|Oliviera de Clisson]], [[Konstábl|konstábla]] Francie, který byl starým vévodovým nepřítelem. Útočník, Pierre de Craon, uprchl do Bretaně. Jan byl domnělým strůjcem spiknutí, a [[Karel VI.]] využil příležitosti k útoku Bretaně. V doprovodu konstábla pochodoval do Bretaně, ale než se dostal k vévodství, byl král postižen záchvatem šílenství. Příbuzní Karla VI. obviňovali Clissona, a žaloby proti němu oslabily jeho politickou pozici. Zbavený postavení konstábla, Clisson našel útočiště v Bretani, smířil se s Janem, a stal se jeho blízkým poradcem.
 
== Anglický rytířský stav ==