Břetislav Ditrych: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Aktualizace děl a drobné úpravy. značka: editace z Vizuálního editoru |
Aktualizace částí Život a Dílo. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 41:
== Život ==
Narodil se v [[Polabí]]. Zde, v městečku [[Cerhenice]], strávil i dětství a mládí a často se sem vrací ve svém literárním díle, například v povídkovém souboru ''Stínové postavy'' (2011). Ve čtrnácti letech odešel na střední průmyslovou školu do Prahy, která se mu stala novým domovem. Studoval zde ekonomii na Vysoké škole ekonomické a větší část života pracoval v projektovém ústavu. V této době zároveň působil jako externí spolupracovník zejména Mladé fronty a Mladého světa, kam přispíval rozhovory a reportážemi, ale rovněž Československé televize, pro kterou psal scénáře dokumentárních filmů.<ref>Srovnej biografický údaj na stránkách nakladatelství Dauphin, http://www.dauphin.cz/info_ditrych.html. </ref> V 90. letech se stal konzultantem pro francouzské společnosti investující v České republice. Francie, její kultura a jazyk jsou Ditrychovou celoživotní láskou. Po odchodu do penze se věnuje usilovněji autorské činnosti především na poli literatury faktu a prózy, ale vydává i první básnické sbírky, zčásti složené ze starší tvorby. Kromě toho pravidelně přispíval do časopisů jako Host, Reflex nebo Xantypa.
Na jaře 2015 se Ditrych zúčastnil rezidenčního pobytu v Krakově, který podpořil Mezinárodní višegrádský fond. Soubor sedmi básní, které vznikly během tohoto pobytu, byl přeložen do polštiny.
== Dílo ==
Řádek 55 ⟶ 57:
Jeho básnické sbírky, vydávané až v posledních letech (''Pozdní sběr'', 2007; ''Umřel v stromě'', 2009; ''Jen tak'', 2009; ''Někdy někde'', 2012), jsou charakterizovány působivými obrazy krajiny a života na venkově čerpajícími z autorovy vlastní zkušenosti. Často jsou svého druhu záznamy zachycenými úspornou a prostou formou, bez bombastičnosti a patosu. ''Pozdní sběr'' doprovázejí ilustrace Jaroslava Sůry, básně v ''Umřel v stromě'' doplňují dosud neznámé fotografie [[Jindřich Štreit|Jindřicha Štreita]] (část sbírky byla zhudebněna triem pro komorní hudbu a poezii Protější země) a sbírka ''Někdy někde,'' která vznikla ve spolupráci s malířkou Marcelou Burdovou.
Zatím poslední Ditrychovou sbírkou je rozsáhlá poéma ''Hořce voní Arnika / Jiná Šumava'', která vyšla v závěru roku 2015. Literární historik a kritik Aleš Haman ji v doslovu přiléhavě nazývá "básnickým dokumentem." Soubor volně doprovází čtyřicet historických fotografií z Muzea Fotoatelier Seidel v Českém Krumlově spolu s Ditrychovými vlastními snímky. Do němčiny poému přebásnil Friedrich Brandel.
Prozaickou část jeho tvorby zastupují zejména ''Stínové postavy'' (2011), v nichž je historie (zde nejmenované) polabské obce působivě převyprávěna beletristickou formou v příbězích souboru většinou skutečně žijících postav.▼
▲Prozaickou část jeho tvorby zastupují zejména ''Stínové postavy'' (2011), v nichž je historie (zde nejmenované) polabské obce působivě převyprávěna beletristickou formou v příbězích souboru většinou skutečně žijících postav. V knize ''Nemít sny'' (2013) tvoří podstatnou část novela "Výlet na Wansee" s neobvyklým příběhem hlavní postavy Horsta, pocházejícího z položidovské rodiny ze Znojma. Do Horstova dětství a života celé rodiny zasáhne válka a norimberské zákony.
Tematický záběr jeho publicistické činnosti je značně široký. Sahá od české kultury, včetně příběhů českých umělců v zahraničí, zejména ve Francii ([[Václav Radimský]], Bohumil Kafka a další), k historickým událostem
== Odkazy ==
| |||