Projekt Manhattan: Porovnání verzí

Bohr, který v USA se zdrželn od ledna do května [[1939]] udělal hodně k vypracování teorie, která pak vedla k poznatkům, že [[Uran (prvek)|uran 235]] a [[plutonium]] mají zvláštní náchylnost k štěpení. V dubnu 1939 Bohr spolu s [[John Archibald Wheeler|Johnem Wheelerem]] upozornil ve své teoretické studii na skutečnost, že ne všechna jádra uranu se štěpí stejně. Nejlépe se štěpí uran 235. V kuse uranu je pouze jeden atom ²³⁵U na 140 atomů ²³⁸U, a jejich oddělování je náramně složité. Bohr svými pracemi položil základ k intenzivnějšímu zkoumání problémů [[Jaderná reakce|jaderných reakcí]]. V druhé polovině roku [[1939]] se vědci na celém světě již mohli opírat o další významné teoretické i experimentální objevy v jaderné fyzice. Prvním problémem se ukázal být samotný uran. Snadno štěpný byl jen [[izotop]]²³⁵U, který však tvoří průměrně jen 0,7% podíl v přírodě se vyskytujících izotopů. K výrobě atomové bomby bylo potřeba zvýšit jeho koncentraci na více než 90%. Problém se podařilo vyřešit Výzkumné laboratoři válečného námořnictva – Dr. [[Ross Gunn]] a Dr. [[Philip Abelson]] objevili účinnou a poměrně jednoduchou metodu separace ²³⁵U, která nese název po svých objevitelích – Gunn-Abelsonova metoda.

 

 

V létě roku [[1939]] připlul na lodi ''Hamburk'' do New Yorku [[Werner Heisenberg]] i s několika kolegy z Německa, se kterými se měli zúčastnit na turné po amerických univerzitách. Heisenberg se setkal s Fermim a i s [[George Braxton Pegram|Georgem B. Pegramem]], tehdejším děkanem fyzikální fakulty na Kolumbijské univerzitě, který mu nabídl místo stálého profesora na univerzitě. I když Heisenberg nebyl přesvědčen [[Nacismus|nacista]], nabídku odmítl a vrátil se do Německa, kde byl během druhé světové války hlavní osobou německého uranového projektu. Heisenberg až po skončení války prohlásil, že "''v létě 1939 mohlo ještě dvanáct lidí zabránit výrobě atomových bomb-kdyby se navzájem dohodli''".<ref>Pacner, K.:Atomoví špioni. Šulc a spol., Praha, 1994, s. 19</ref>