Ve starověkém Řecku se opál stal talismanem zlodějů a pobudů, které měl ochraňovat. Opály byly obdivovány již ve starověkém Římu, kde se pro jejich označení používalo jméno ze staroindického [[sanskrt]]usanskrtu, kde ''upala'' znamenalo právě drahokam.<ref name="kniha">{{Citace monografie
| příjmení = Cacutt
| jméno = Len
Řádek 63:
== Vlastnosti ==
Vlivem nepříliš pevné atomární vazby mezi [[atom]]yatomy [[kyslík]]u a [[křemík]]ůu jsou opály poměrně nestabilní minerály, které se snadno poškodí. Při kontaktu s jiným materiálem se často poškrábají, či při pádu se mohou roztříštit na menší tělesa. Některé druhy opálu jsou schopny měnit svoji barvu v závislosti na [[teplota|teplotě]] a to i při kontaktu s lidským teplem. Mají schopnost vázat [[voda|vodu]] a nečistoty, což může vést také ke změně jejich barvy, pokud jsou vystaveny vodě.<ref name="kniha"/>
