Americká válka za nezávislost: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Pozadí: Oprava pravopisu
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace
značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace
Řádek 87:
Minorita neurčité velikosti zůstala během války neutrální, většinou z nižší třídy. Nejvýznamnější z této skupiny byli [[kvakeři]]. Existovali také loyalisté, kteří nebyli vysoce postavení. Významným příkladem toho byli Indiáni, kteří odmítli prosbu Američanů o neutralitu a mnohé kmeny se přidaly k loyalistům. Obě strany vedla k loyalismu pohnutka zajistit si vliv lokálních kmenů, které závisely na koloniálním obchodu, což vedlo k odcizení se od patriotů.
 
I když není možné zjistit přesné číslo, historici odhadují, že 15% -20 20% obyvatel kolonií zůstalo věrných britské koruně. Tito se stali známí jako loyalisté (Loyalist), konzervativci (Tories), Muži krále (Kings men). Loyalisté kteří byli často starší, si méně přáli prolomit starou věrnost koruně, často byli spojeni s [[anglikánská církev|anglikánskou církví]], a měli mnoho zavedených obchodů a obchodní konexe v celém Britském impériu, jako například Thomas Hutchinson z Bostonu. Noví imigranti, kteří nebyli plně amerikanizovaní, měli sklony podporovat [[král]]e.
 
Po válce většina loyalistů v Americe zůstala a vedla normální život. Někteří, jako například Samuel Seabury, se stali prominentními americkými vůdci. 100 000 až 200 000 loyalistů se přestěhovalo do [[Kanada|Kanady]], [[Britská západní Indie|Britské západní Indie]], a stáli za jednou z největších [[Migrace|migrací]] v historii. Jednalo se přibližně o 5% populace. Do Britské západní Indie s sebou vzali 75 000 [[Otrokářství|otroků]], jejichž potomci se stali svobodnými o 26 let dříve než by byli v USA.