Darování: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m styl. |
m zpřesnění |
||
Řádek 38:
=== Odvolání pro nevděk ===
Důvodem pro odvolání daru může být i nevděk obdarovaného, protože darování jako jednostranné převedení vlastnictví bez majetkového protiplnění je projevem štědrosti a velkorysosti dárce a obdarovaný je proto vůči němu zavázán úctou a vděčností.<ref>Elischer, S. 686.</ref> Za nevděk se považuje takové jednání, kterým obdarovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublíží dárci a tím zjevně poruší [[dobré mravy]]. Ačkoli předpoklad trestního postihu není podmínkou pro odvolání daru,<ref>Bednář, S. 22.</ref> často půjde o [[trestný čin]] proti životu a zdraví dárce, proti jeho svobodě či důstojnosti, nebo také o zásah do jeho [[Právo na ochranu osobnosti|osobnostních práv]]. Kvalifikovanost nevděčného chování může založit i jen jeden amorální skutek o značné intenzitě, nebo vícero skutků méně intenzivních, pokud se však soustavně opakují. Jako zjevné porušení dobrých mravů by však nebylo možné chápat jednání, ke kterému by byl obdarovaný jednoznačně vyprovokován dárcem (např. hrubou urážkou), stejně tak nevděkem nepochybně není vymáhání právní povinnosti.<ref>Elischer, S. 687–690.</ref>
Dárce ovšem může nevděčné chování obdarovanému prominout, třeba i jen mlčky, a v takovém případě už nelze od darovací smlouvy odstoupit a žádat dar zpět, došlo-li už k jeho odevzdání. V opačném případě musí obdarovaný vrátit celý předmět daru, nebo opět zaplatit jeho obvyklou cenu, a protože se odvoláním daru navíc v tomto případě stává nepoctivým [[Držba|držitelem]], musí vydat i následné plody a užitky a kromě toho také odpovídá za případnou škodu na věci. Nedojde-li k vrácení dobrovolně, může se dárce obrátit na soud a domáhat se vydání daru cestou [[Žaloba na vydání věci|reivindikační žaloby]], příp. nemá-li již obdarovaný věc u sebe, žalobou z [[Bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]] požadovat peněžní náhradu.<ref>Elischer, S. 702, 703.</ref> Odvolat dar ale dárce musí do jednoho roku od doby, kdy mu bylo ublíženo (objektivní lhůta), resp. od doby, kdy se o nevděku obdarovaného dozvěděl (subjektivní lhůta). Tato lhůta má stejné účinky jako [[promlčení]], protože namítne-li žalovaný (obdarovaný) u soudu, že k odvolání došlo opožděně, nelze žalobci (dárci) vyhovět. Zároveň však platí, že právo na vrácení daru nezanikne, stane se jen [[Naturální obligace|naturální obligací]].<ref>Elischer, S. 714, 715.</ref> U dědiců pak platí objektivní lhůta jednoho roku od smrti dárce. U této možnosti odvolání daru je totiž výjimečně stanoveno, že dané právo může přejít na dárcovy dědice, je to však podmíněno tím, že v odvolání daru dárci zabrání sám obdarovaný nebo [[vyšší moc]]. Důvodem této úpravy, účinné od roku 2014, je skutečnost, že dosavadní právní úprava neumožňovala dar odvolat např. za situace, kdy byl dárce obdarovaným zavražděn.<ref>Bednář, S. 26.</ref>
| |||