Darování: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
dokončení |
m styl. |
||
Řádek 32:
Splněním smlouvy, tedy darováním, [[Právní vztah|právní poměr]] mezi dárcem a obdarovaným nezaniká. To se projevuje zejména v možnosti dárce kdykoli dar odvolat, jsou-li ovšem naplněny zákonné podmínky. Kromě toho může obdarovaný od darovací smlouvy odstoupit a dar vrátit, jestliže jej dárce neupozornil na právní nebo faktické vady daru, o kterých v době darování věděl (jiná práva z vadného plnění při darování, na rozdíl od např. [[Kupní smlouva|kupní smlouvy]], nevznikají; zároveň však obdarovanému vedle toho zůstává i právo na náhradu vzniklé [[Újma|škody]]<ref>Elischer, S. 662.</ref>). Odstoupit od smlouvy může i dárce, ale jen do doby darování, resp. do výše zatím neposkytnutého daru. Tato možnost ''odepření daru'' se proto uplatní jen při konsenzuálním darování a jen tehdy, jestliže se od doby uzavření smlouvy nezaviněně dostane do situace, kdy není schopen plnit vyživovací povinnost nebo se sám živit, či šlo-li by o případ nevděku zakládající jinak důvod pro odvolání daru.<ref>Bednář, S. 7, 22.</ref>
Dárce se dříve mohl domáhat ''vrácení daru'' tehdy, pokud se obdarovaný choval k němu nebo ke členům jeho rodiny způsobem, který hrubě porušoval dobré mravy. Intenzita tohoto porušení, jakož i výklad neurčitého právního pojmu ''[[dobré mravy]]'', se posuzovaly v každém jednotlivém případě zvlášť. Sporné ovšem, kromě výkladu dalšího neurčitého pojmu ''[[rodina]]'', bylo, kdy skutečně k vrácení daru dojde. Soudní praxe i část právní teorie se domnívala, že již v okamžiku, kdy dárce o vrácení požádal, takže případný soudní [[rozsudek]] takový fakt už jen zpětně potvrdil, jiná část právních teoretiků stála na stanovisku, že k tomu může dojít teprve [[právní moc]]í tohoto rozsudku a proto je nutné vždy podat žalobu k soudu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Švestka | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Švestka | příjmení2 = Dvořák | jméno2 = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Občanské právo hmotné 2 | vydavatel = Wolters Kluwer | místo = Praha | rok = 2009 | isbn = 978-80-7357-473-4 | strany = 183–186}}</ref> Od roku 2014 se tato koncepce změnila a kromě nevděku přibyla i možnost dar odvolat z důvodu nouze. Tyto dva důvody představují zákonnou výjimku z jinak obecně platné zásady neodvolatelnosti daru (''[[pacta sunt servanda]]''). Nejde-li
=== Odvolání pro nouzi ===
Řádek 42:
Dárce ovšem může nevděčné chování obdarovanému prominout, třeba i jen mlčky, a v takovém případě už nelze od darovací smlouvy odstoupit a žádat dar zpět, došlo-li už k jeho odevzdání. V opačném případě musí obdarovaný vrátit celý předmět daru, nebo opět zaplatit jeho obvyklou cenu, a protože se odvoláním daru navíc v tomto případě stává nepoctivým [[Držba|držitelem]], musí vydat i následné plody a užitky a kromě toho také odpovídá za případnou škodu na věci. Nedojde-li k vrácení dobrovolně, může se dárce obrátit na soud a domáhat se vydání daru cestou [[Žaloba na vydání věci|reivindikační žaloby]], příp. nemá-li již obdarovaný věc u sebe, žalobou z [[Bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]] požadovat peněžní náhradu.<ref>Elischer, S. 702, 703.</ref> Odvolat dar ale dárce musí do jednoho roku od doby, kdy mu bylo ublíženo (objektivní lhůta), resp. od doby, kdy se o nevděku obdarovaného dozvěděl (subjektivní lhůta). Tato lhůta má stejné účinky jako [[promlčení]], protože namítne-li žalovaný (obdarovaný) u soudu, že k odvolání došlo opožděně, nelze žalobci (dárci) vyhovět. Zároveň však platí, že právo na vrácení daru nezanikne, stane se jen [[Naturální obligace|naturální obligací]].<ref>Elischer, S. 714, 715.</ref> U dědiců pak platí objektivní lhůta jednoho roku od smrti dárce. U této možnosti odvolání daru je totiž výjimečně stanoveno, že dané právo může přejít na dárcovy dědice, je to však podmíněno tím, že v odvolání daru dárci zabrání sám obdarovaný nebo [[vyšší moc]]. Důvodem této úpravy, účinné od roku 2014, je skutečnost, že dosavadní právní úprava neumožňovala dar odvolat např. za situace, kdy byl dárce obdarovaným zavražděn.<ref>Bednář, S. 26.</ref>
Výkladové potíže vyvolává ustanovení § 2072 odst. 2 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]], podle nějž se za nevděk vůči dárci považuje také zjevné porušení dobrých mravů proti „osobě obdarovanému blízké“. Část právní teorie má za to, že jde o úmysl zákonodárce, protože nevhodné chování proti osobám sobě blízkým může dárce vnímat i jako nevděk vůči své osobě.<ref>Bednář, S. 23.</ref> Jiní
== Reference ==
| |||