Verze z 26. 12. 2015, 23:57 editovat Mejdlowiki (diskuse \| příspěvky) 1 054 editací + obrázky do historie ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 27. 12. 2015, 00:06 editovat zrušit editaci Mejdlowiki (diskuse \| příspěvky) 1 054 editací oprava reference Štol na Štoll, stránky Přejít na další porovnání →
Řádek 50: === Počátky === K prvnímu využívání principů patřících do mechaniky, docházelo již za dob [[Člověk#Systematika rodu\|předchůdců]] současného člověka. Bylo to využívání jednoduchých kamenných, kostěných, dřevěných a později také kovových nástrojů, které usnadňovaly každodenní život a přinášely výhodu v boji o přežití. Snadno si lze představit, že se pravěký člověk naučil používat páku k manipulaci s břemeny, využíval vlastnosti pohybu těles při šikmém vrhu, uměl házet oštěpem, později střílet z luku a znal také chování primitivních plavidel na vodě. Nejstarší nalezené kosterní pozůstatky a kamenné nástroje příslušníka rodu Homo, pocházejí z doby před cca dvěma miliony let.<ref>[[Ivan Štoll]], Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání~~, str. 23~~, ISBN 978-80-7196-375-2, str. 23</ref> Velký pokrok techniky nastal s rozvojem zemědělství, díky jehož trvalejším přebytkům a možnosti tvoření zásob byl umožněn rozvoj řemesel.<ref name="První civilizace"></ref><ref name="Sokol">Jan Sokol, Moc, peníze a právo; Esej o společnosti a jejích institucích; Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2007; ISBN 978-80-7380-066-6, str.58</ref> Závlahové zemědělství je spojeno se vznikem prvních civilizací v okolí velkých řek, [[Eufrat]]u a [[Tigris\|Tigridu]], [[Nil]]u, [[Indus\|Indu]] a [[Žlutá řeka\|Žluté řeky]]. Počátky neolitického zemědělství v [[Mezopotámie\|Mezopotámii]] a v [[Starověký Egypt\|Egyptě]] spadají do doby někdy kolem 8 000 př.n.l.<ref name="První civilizace">[[Ivan Štoll]], Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání~~, str. 29-48~~, ISBN 978-80-7196-375-2, str. 29-48</ref> [[Soubor:Ur chariot.jpg\|vlevo\|náhled\|Již [[Sumerové]] využívali princip kola.]] Řádek 62: [[Soubor:Illustrerad Verldshistoria band I Ill 107.jpg\|vpravo\|náhled\|Thales z Milétu (asi 625-547 př.n.l.), považovaný za prvního evropského fyzika]] Příchod [[Řekové\|Řeků]] z původních sídel kdesi v eurasijských stepích se odehrál někdy začátkem 2. tisíciletí př.n.l. a souvisel s velkým stěhováním nejstarších indoevropských národů. Někdy v 8.st.př.n.l., po několika "[[Temné období\|temných stoletích]]" vzniká [[Homér]]ova [[Ilias\|Iliada]] a [[Odysseia\|Odyssea]], jimiž začíná evropská literatura a v 7.st.př.n.l. se naplno začíná rozvíjet kultura, filosofie a věda, základ evropského racionálního myšlení a technické civilizace, to vše během několika století, kterým se říká "řecký zázrak". Oproti ostatním dávným civilizacím, které prošly tisíciletým vývojem [[Matematika\|matematiky]], [[astronomie]] a [[Přírodní vědy\|přírodních věd]], se Řekové začali pokoušet o rozumové, [[Logika\|logické]] vysvětlování jevů, hledání a vyjadřování přírodních zákonů, formulování matematických vět a jejich dokazování. Znalost [[geometrie]] umožnila Řekům rozvinout dvě oblasti fyziky - [[Statika\|statiku]], tedy část mechaniky zabývající se rovnováhou a [[Katoptrika\|katoptriku]], část optiky zabývající se lomem světla a popisem zrcadel. Poprvé oddělili [[náboženství]] a [[Mytologie\|mytologii]] od [[filosofie]] a vytvořili první [[Racionalita\|racionální]] modely světa.<ref name="Řecko">[[Ivan Štoll]], Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání~~, str. 51-92~~, ISBN 978-80-7196-375-2, str. 51-92</ref> [[Iónie\|Ionská]] přírodní filosofie se zrodila v [[Malá Asie\|maloasijském]] [[Milét\|Milétu]]. Tamní filosofická škola hledala jednotnou podstatu světa v podobě nějaké univerzální pralátky (arché), podobně jako moderní fyzika hledá jednotný základ všech druhů sil. Za prvního z ionských filosofů a vůbec prvního evropského vědce, astronoma, matematika a fyzika považujeme [[Thalés z Milétu\|Thaleta z Milétu]] (asi 625-547 př.n.l.). Za pralátku považoval Thales všepronikající a všudypřítomnou vodu. Jeho přítel a žák [[Anaximandros]] s ním v tomto nesouhlasil a za pralátku a prapočátek všeho považoval cosi neurčeného, neomezeného, co nazýval [[apeiron]], princip všeho vznikání a zanikání, které trochu připomíná čínské [[tao]]. Dnes bychom si jí mohli představit třeba jako určitou obdobu [[energie]].<ref name="Řecko"></ref> Narozdíl od Tháleta považoval Zemi za válec, který se nachází ve středu světa a volně se v něm vznáší, není ničím poután a na svém místě se udržuje jen tím, že je od všech konců stejně vzdálen. Země nemůže padat "dolů", protože ve světovém prostoru není určeno, kde je "nahoře" a kde "dole". To je geniální myšlenka, Anaximandros zde poprvé použil fyzikální princip symetrie.<ref name="Řecko"></ref> Dalšími z milétských byli [[Anaximenés]], který považoval za pralátku vzduch (pneuma), [[Herakleitos]], který za pralátku považoval oheň a [[Anaxagoras]] (500-428 př.n.l.), který je počítán k posledním představitelům ionské filosofie. Řádek 75: === Starověk === [[Soubor:Raphael School of Athens.jpg\|vpravo\|náhled\|Výřez z [[Rafael]]ova obrazu ''Athénská škola'' neboli [[Lyceum#Lykeion\|Lykeion]] (Lyceum), založené [[Aristotelés\|Aristotelem]]]] [[Aristotelés\|Aristoteles]], jako pravděpodobně největší z antických filosofů, který ovlivnil evropské myšlení na více než dvě tisíciletí, položil základy formální logiky jako způsobu vědeckého uvažování. Prováděl pozorování a nevyhýbal se ani experimentování. Pokusil se o vysvětlení zákonitostí pohybu jak pozemských, tak nebeských těles a může být v podstatě považován za prvního fyzika, i když převážně spekulativního. V Athénách založil kolem roku 335 př.n.l. vlastní školu [[Lyceum#Lykeion\|Lykeion]] (odtud dnešní Lyceum), ke které náležela velká knihovna. Jeho dílo je nesmírně rozsáhlé a je jedno z největších, jaké kdy jednotlivec vytvořil. V mnoha svých závěrech se mýlil, není však jeho vinou, že jeho učení bylo ve [[středověk]]u [[dogma]]tizováno a tím bohužel zčásti brzdilo vědecký pokrok.<ref name="Aristoteles">Ivan ~~Štol~~Štoll, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání~~, str. 67-74~~, ISBN 978-80-7196-375-2, str. 67-74</ref> Z přelomu 4. a 3. st. př.n.l. se dochovala první známá kniha o mechanice, spis nazvaný ''Mechanické problémy''.<ref name="Múseion"></ref> Za autora byl považován [[Aristoteles]], podle novějších výzkumů ale pochází z doby o něco pozdější, a napsal ho pravděpodobně někdo z jeho žáků z [[Peripatos\|peripatetické]] školy. Někdy se autor uvádí jako "Pseudoaristoteles". [[Soubor:Ancientlibraryalex.jpg\|vlevo\|náhled\|[[Músaion v Alexandrii\|Múseion]], velká Alexandrijská knihovna]]Fyzika, a zejména mechanika, dosáhla v [[Helénismus\|helénistickém]] období (cca 4. až 1.st. př.n.l.), zejména v [[Starověká Alexandrie\|Alexandrii]], vysokého stupně poznání. Byly odhaleny základní zákony statiky, rovnováhy a skládání sil, postupy zjišťování polohy těžiště těles, zákony hydrostatického tlaku, plování a mnoho dalšího. Zakladatelem alexandrijské mechaniky byl [[Ktesibios]], pravděpodobně první z knihovníků neboli "vědeckých ředitelů"<ref name="Múseion">Ivan ~~Štol~~Štoll, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání~~, str. 74-78~~, ISBN 978-80-7196-375-2, str. 74-78</ref> [[Músaion v Alexandrii\|Múseia]], které navázalo na [[Aristoteles\|Aristotelovu]] athénskou školu [[Lyceum#Lykeion\|Lykeion]] a na téměř 600 let se stalo významným střediskem vědy, výzkumu, výuky, uchovávání a rozvíjení nových poznatků. Ktesibiovým následovníkem byl [[Filón z Bizantia]], od kterého se dochovaly úryvky ze souboru spisů, týkajících se použití mechaniky a válečné techniky. [[Stratón z Lampsaku]], který po Aristotelovi a [[Theofrastos\|Theofrastovi]] v 1. polovině 3. st př.n.l. řídil Lykeium, strávil nejprve také několik let v královském paláci v Alexandrii, kde se podílel se na vzniku Múseia. Zabýval se mechanikou těles, kapalin i plynů. V Řeckých Syracusách působil za vlády [[Hieron II.\|Hierona II.]] ve 3.st.př.n.l. největší z matematiků, fyziků a techniků starověku - [[Archimedes]]. Udržoval pravidelnou korespondenci s matematiky v Múseionu. Ve svém díle ''O metodě'', které bylo objeveno až počátkem 20. století, využívá mechaniku a fyzikální představy k intuitivnímu zjištění výsledku a až poté přechází k přesnému důkazu. Zanechal 13 traktátů, věnovaných konkrétním problémům matematiky a fyziky. Pracoval na důkladné teorii mechanické rovnováhy založené na pojmech [[těžiště]] a [[moment síly\|statický moment]], které také definoval. Na toto téma se zachoval jeho traktát ''O rovnováze neboli těžištích rovinných obrazců''. Pod [[Eukleidés\|Eukleidovým]] vlivem se snažil o [[axiom]]atizaci [[Statika\|statiky]].<ref name="Souček">{{Citace monografie Řádek 92: [[Soubor:Heron's Windwheel - 1.jpg\|vpravo\|náhled\|Schéma větrného kola pohánějícího varhany, vynález [[Hérón Alexandrijský\|Héróna Alexandrijského]]]] Nejvýznamnějším fyzikem alexandrijské mechaniky byl [[Hérón Alexandrijský]]. Jeho spis ''Mechanika'' z 1.st.nl. se dochoval pouze v arabském překladu pod názvem ''Heronova kniha o zvedání těžkých předmětů'' a v citátech Pappa Alexandrijského. V první části tohoto díla se již objevuje skládání pohybů podle pravidla rovnonběžníku, zjišťování polohy těžišť těles, reakce v opěrných bodech. Klasifikuje i 5 jednoduchých strojů, jejich vzájemné propojení a také složitější stroje jako jeřáby, zvedáky, lisy, apod.<ref name="Heron">Ivan ~~Štol~~Štoll, Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání~~, str. 87~~, ISBN 978-80-7196-375-2, str. 87</ref> == Abecední seznam dílčích témat se vztahem k mechanice ==

Mechanika: Porovnání verzí