Mechanika: Porovnání verzí

Velký pokrok techniky nastal s rozvojem zemědělství, díky jehož trvalejším přebytkům a možnosti tvoření zásob byl umožněn rozvoj řemesel.<ref name="První civilizace"></ref><ref name="Sokol">Jan Sokol, Moc, peníze a právo; Esej o společnosti a jejích institucích; Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2007; ISBN 978-80-7380-066-6, str.58</ref> Závlahové zemědělství je spojeno se vznikem prvních civilizací v okolí velkých řek, [[Eufrat]]u a [[Tigris|Tigridu]], [[Nil]]u, [[Indus|Indu]] a [[Žlutá řeka|Žluté řeky]]. Počátky neolitického zemědělství v [[Mezopotámie|Mezopotámii]] a v [[Starověký Egypt|Egyptě]] spadají do doby někdy kolem 8 000 př.n.l.<ref name="První civilizace">[[Ivan Štoll]], Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, str. 29-48, ISBN 978-80-7196-375-2</ref>

 

[[Sumerové]] a [[Babylonie|Babyloňané]] vyvinuli vyspělou techniku, při své stavební činnosti využívali vlastnosti [[Jednoduchý stroj|jednoduchých strojů]] a měřili délky, obsahy, objemy a čas a také vážili. Sumerům pak náleží jedna z největších vymožeností lidstva - vynález [[Kolo|kola]], které je vlastně jednou z aplikací páky.<ref name="První civilizace"></ref>

 

[[Čína|Čínská]] civilizace patří k nejstarším na světě, ve 3. tisíciletí př.n.l. vstoupila do doby bronzové. O tisíc let později se rozvíjí pěstování rýže, výroba hedvábí, kolová doprava, vzniká písmo, literatura a věda - matematika, astronomie. Z hlediska přírodovědy patří mezi nejdůležitější spisy ''Kniha proměn'', která se pokouší vystihnout jednotu světa, jeho proměny a hybné síly, vznik a zánik věcí, vztahy nebe a země a místo člověka v přírodě.<ref name="První civilizace"></ref>

 

Příchod [[Řekové|Řeků]] z původních sídel kdesi v eurasijských stepích se odehrál někdy začátkem 2. tisíciletí př.n.l. a souvisel s velkým stěhováním nejstarších indoevropských národů. Někdy v 8.st.př.n.l., po několika "[[Temné období|temných stoletích]]" vzniká [[Homér]]ova [[Ilias|Iliada]] a [[Odysseia|Odyssea]], jimiž začíná evropská literatura a v 7.st.př.n.l. se naplno začíná rozvíjet kultura, filosofie a věda, základ evropského racionálního myšlení a technické civilizace, to vše během několika století, kterým se říká "řecký zázrak". Oproti ostatním dávným civilizacím, které prošly tisíciletým vývojem [[Matematika|matematiky]], [[astronomie]] a [[Přírodní vědy|přírodních věd]], se Řekové začali pokoušet o rozumové, [[Logika|logické]] vysvětlování jevů, hledání a vyjadřování přírodních zákonů, formulování matematických vět a jejich dokazování. Znalost [[geometrie]] umožnila Řekům rozvinout dvě oblasti fyziky - [[Statika|statiku]], tedy část mechaniky zabývající se rovnováhou a [[Katoptrika|katoptriku]], část optiky zabývající se lomem světla a popisem zrcadel. Poprvé oddělili [[náboženství]] a [[Mytologie|mytologii]] od [[filosofie]] a vytvořili první [[Racionalita|racionální]] modely světa.<ref name="Řecko">[[Ivan Štoll]], Dějiny fyziky, Prometheus s.r.o., Praha 2011, dotisk 1. vydání, str. 51-92, ISBN 978-80-7196-375-2</ref>

 

[[Iónie|Ionská]] přírodní filosofie se zrodila v [[Malá Asie|maloasijském]] [[Milét|Milétu]]. Tamní filosofická škola hledala jednotnou podstatu světa v podobě nějaké univerzální pralátky (arché), podobně jako moderní fyzika hledá jednotný základ všech druhů sil. Za prvního z ionských filosofů a vůbec prvního evropského vědce, astronoma, matematika a fyzika považujeme [[Thalés z Milétu|Thaleta z Milétu]] (asi 625-547 př.n.l.). Za pralátku považoval Thales všepronikající a všudypřítomnou vodu. Jeho přítel a žák [[Anaximandros]] s ním v tomto nesouhlasil a za pralátku a prapočátek všeho považoval cosi neurčeného, neomezeného, co nazýval [[apeiron]], princip všeho vznikání a zanikání, které trochu připomíná čínské [[tao]]. Dnes bychom si jí mohli představit třeba jako určitou obdobu [[energie]].<ref name="Řecko"></ref> Narozdíl od Tháleta považoval Zemi za válec, který se nachází ve středu světa a volně se v něm vznáší, není ničím poután a na svém místě se udržuje jen tím, že je od všech konců stejně vzdálen. Země nemůže padat "dolů", protože ve světovém prostoru není určeno, kde je "nahoře" a kde "dole". To je geniální myšlenka, Anaximandros zde poprvé použil fyzikální princip symetrie.<ref name="Řecko"></ref> Dalšími z milétských byli [[Anaximenés]], který považoval za pralátku vzduch (pneuma), [[Herakleitos]], který za pralátku považoval oheň a [[Anaxagoras]] (500-428 př.n.l.), který je počítán k posledním představitelům ionské filosofie.

 

K dalším, kteří významně zasáhli do dějin matematiky a fyziky a ovlivnili mnohé následovníky, byli [[Pythagoreismus|pythagoreici]], vlastně příslušníci jakési sekty pod vedením [[Pythagoras|Pythagora]] (asi 580-500 př.n.l.). Poprvé uvedli Zemi do pohybu, i když tato myšlenka se prosadila až koncem novověku a astronomicky byla prokázána s konečnou platností až v 18. století. Do jejich řad bývají počítáni [[Empedokles]], [[Filolaos]], [[Eudoxos]], [[Hérakleitos]] a za zakladatele řecké mechaniky je považován [[Archytas|Archytas z Tarentu]] (428-365 př.n.l.). Matematické metody používal i k praktickým fyzikálním aplikacím a k řešení technických problémů. Zabýval se teorií kladky, kola na hřídeli a šroubu, konstruoval mechanizmy poháněné stlačeným vzduchem.<ref name="Řecko"></ref>