Žurnalnyj zal: Porovnání verzí

Na Internetu začal „ŽurnalnyjČasopisový zal“portál fungovat v  roce 1996. aNejprve byl touveden na internetovýchwebových stránkách společnosti „Agama“ («Агама»). Od roku 1998 do roku 2000 byl veden na stránkách „Info-Art“ («Инфо-Арт»), poté v  letech 2000–20012000-2001 na webu „Rossija„Rusko-online“on-line“ («Россия-он-лайн») a od roku 2001 na webových stránkách „Russkij„Ruský žurnál“ («Русский žurnal“журнал»).

ServerNa webových stránkách projektu se uvádí:

''"„ŽurnalnyjČasopisový zal“portál byl zakládán v  letech 1995-969. jakoJednalo se o jistý druh onlineon-line federace několika tlustých literárních časopisů, kteréjejichž vedení se dohodlydohodla, že budou na Internetu vystupovat společně. VBěhem průběhupočátečního fungovánízaběhnutí ŽZČasopisového bylaportálu vyjasněnase vyjasnila koncepce webu. –Ta spočívala v představení fenoménu ruské literatury tlustých žurnálů v její jeho současné podobě, tedy jako fenoménu především estetického."''

Spisovatelka a šéfredaktorka internetovéhoon-line časopisu „Moloko“„Mléko“ («Молоко») Lidija Sičeva se domnívá, že projektČasopisový ŽZportál byl vytvořen s  cílem rozdělit spisovatele na ty „svoje“ a „cizí“. aPodle dálení sšlo cílemtaké vytěsnito zto, literárníhoaby světa„liberálové“ vytěsnili „vlastence“ pomocíz literárního „liberálů“světa (časopisy „Moskva“ («Москва»), „Naš„Náš sovremennik“současník“ («Наш современник»), „Roman„Časopis románů“ («Роман-gazeta“газета») a řada dalších místních časopisů totiž v Časopisovém ŽZportálu zastoupena není).

''"Dnes,V literatuře stejně jako dříve,dodnes existuje v literatuře vlastní nomenklatura publikací (i autorů) a vlastní samizdat. K této nomenklatuře, která sepevně dodržuje řídísvůj svýmistanovený zákonyřád, bych přiřadilzařadil publikace, které jsounajdeme začleněnyv podČasopisovém ŽZportále, a publikace, které jsou dotovány státem (taková stále existují). K  samizdatu pak samofinancující se časopisy, které jsou nepravidelně vydáványvydávají podobně smýšlejícímismýšlející spisovatelispisovatelé („Žurnal poetov“(«Журнал поэтов»), „Akt. Litěraturnyj samizdat“(«Акт. Литературный самиздат»), „Slovolov“(«Словолов», „Orfej“(«Орфей»), „Vasilisk“(«Василиск»), internetové publikace „TextOnly“, „Drugoje polušarije“(«Другое полушарие»))."''

Nezávislý publicista Leonid Levinzon, který se přehledu tlustých žurnálůčasopisů věnuje na svém blogu, vysvětluje vyhraněný zájem ŽZČasopisového portálu o určité publikace (tedy o stěžejní časopisy z hlavního města a časopisy regionální, bez zahrnutí nových a zahraničních) tím, že ostatní časopisy „bez ohledu na jejich kvalitu, v  žádném případě nemají vliv na literární dění v  metropoli“. Levinzon se zabývá časopisemčasopisy „Volga“, „Děň i noč“, „Družba narodov“, „Zvjozda“, „Znamja“, „Něva“, „Novyj mir“, „Okťjabr“, „Sibirskije ogni“ a „Ural“.