Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 3 930 bajtů ,  před 3 lety
dokončení
{{Pracuje se}}
'''Darování''' ([[latina|lat.]] ''donatio'') je poskytnutí [[dar]]u, tedy dobrovolné a bezúplatné převedení vlastnického práva k dané věci z ''dárce'' na ''obdarovaného''. Předmětem daru může být jakákoli [[Věc (právo)|věc]] v právním smyslu, ať již movitá či nemovitá, hmotná nebo nehmotná, je-li ovšem součástí [[Majetek|majetku]] dárce. Právně je darování upraveno v § 2055–2078 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]] a realizuje se prostřednictvím ''darovací [[Smlouva|smlouvy]]''. Fakticky k darování dochází buď reálně, současně s odevzdáním daru, nebo konsenzuálně, kdy se dárce zaváže teprve v budoucnu vlastnické právo k daru převést a obdarovaný tuto nabídku přijme. Darováním ale právní vztah mezi dárcem a obdarovaným nezaniká, což se projevuje např. v možnosti v budoucnu dar odvolat.
 
== Darovací smlouva ==
=== Pojem darovací smlouvy ===
Darovací [[smlouva]] je smlouvou pojmenovanou, tedy jedním ze smluvních typů, který je výslovně upraven zákonem. Jde o dvoustranné [[právní jednání]], pro její uzavření tedy není podstatnou okolností pouze nabídka daru, ale také jeho přijetí obdarovaným. To ovšem může být i jen konkludentní, vyplývající z okolností. Rozlišuje se přitom:<ref>Elischer, S. 618–621.</ref>
* ''reálná darovací smlouva'', při jejímž uzavření dochází zároveň k [[Tradice|předání]] předmětu daru, a to nejen „z ruky do ruky“, ale také symbolicky (tzv. dlouhou rukou, ''longa manu'', např. předáním klíčů od automobilu) či ponecháním v [[Detence|detenci]] obdarovaného (tzv. krátkou rukou, ''brevi manu'', má-li darovanou věc už u sebe)
* ''konsenzuální darovací smlouva'', kdy se dárce pouze zavazuje, že dar do vlastnictví obdarovaného teprve převede, např. z důvodu splnění nějaké podmínky, a obdarovaný tuto nabídku akceptuje (k uzavření smlouvy tedyproto dojde a její splnění je ponecháno budoucnosti; neplnění zde alenicméně nezakládá nárok na [[úroky z prodlení]])
Konsenzuální darovací smlouva ale není uzavřena tehdy, jde-li pouze o ''slib daru'', který není obdarovaným řádně akceptován. Pak slibující nemá povinnost dar odevzdat a druhá strana má právo pouze na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s tím vznikly.
 
 
== Odvolání daru ==
Splněním smlouvy, tedy darováním, [[Právní vztah|právní poměr]] mezi dárcem a obdarovaným nezaniká. To se projevuje zejména v možnosti dárce kdykoli dar odvolat, jsou-li ovšem naplněny zákonné podmínky. Kromě toho může obdarovaný od darovací smlouvy odstoupit a dar vrátit, jestliže jej dárce neupozornil na právní nebo faktické vady daru, o kterých v době darování věděl (jiná práva z vadného plnění při darování, na rozdíl od např. [[Kupní smlouva|kupní smlouvy]], nevznikají; zároveň však obdarovanému vedle toho zůstává i právo na náhradu vzniklé [[Újma|škody]]<ref>Elischer, S. 662.</ref>). Odstoupit od smlouvy může i dárce, ale jen do doby darování, resp. do výše zatím neposkytnutého daru. Tato možnost ''odepření daru'' se proto uplatní jen při konsenzuálním darování a navíc jen tehdy, jestliže se od doby uzavření smlouvy nezaviněně dostane do situace, kdy není schopen plnit vyživovací povinnost nebo se sám živit, či šlo-li by o případ nevděku zakládající jinak důvod pro odvolání daru.<ref>Bednář, S. 7, 22.</ref>
 
Dárce se dříve mohl domáhat ''vrácení daru'' tehdy, pokud se obdarovaný choval k němu nebo ke členům jeho rodiny způsobem, který hrubě porušoval dobré mravy. Intenzita tohoto porušení, jakož i výklad neurčitého právního pojmu ''[[dobré mravy]]'', se posuzovaly v každém jednotlivém případě zvlášť. Sporné ovšem, kromě výkladu dalšího neurčitého pojmu ''[[rodina]]'', bylo, kdy skutečně k vrácení daru dojde. Soudní praxe i část právní teorie se domnívala, že již v okamžiku, kdy dárce o vrácení požádal, takže případný soudní [[rozsudek]] takový fakt už jen zpětně potvrdil, jiná část právních teoretiků stála na stanovisku, že k tomu může dojít teprve [[právní moc]]í tohoto rozsudku a proto je nutné vždy podat žalobu k soudu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Švestka | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Švestka | příjmení2 = Dvořák | jméno2 = Jan | spoluautoři = a kol. | titul = Občanské právo hmotné 2 | vydavatel = Wolters Kluwer | místo = Praha | rok = 2009 | isbn = 978-80-7357-473-4 | strany = 183–186}}</ref> Od roku 2014 se tato koncepce změnila a kromě nevděku přibyla i možnost dar odvolat z důvodu nouze. Tyto dva důvody představují zákonnou výjimku z jinak obecně platné zásady neodvolatelnosti daru (''[[pacta sunt servanda]]''). Nejde-li ovšem o darování pro případ smrti, nemůže se dárce předem svého práva dar odvolat platně vzdát. Dojde-li k odvolání daru, má obdarovaný povinnost vydat vše, co mu z daru v dané chvíli zbývá. Jestliže se však daru úmyslně zbavil, aby jeho vydání zmařil, nebo pokud jde o případ nevděku, který mu dárce neodpustil, musí nahradit jeho plnou hodnotu. Zároveň však do budoucna zanikají i všechny příkazy a další povinnosti, kterými byl z darovací smlouvy zavázán.
 
=== Odvolání pro nouzi ===
Dárce může už poskytnutý dar odvolat, příp. požadovat jeho [[Obvyklá cena|obvyklou cenu]] v době darování, jestliže se poté bez vlastního zavinění dostane do stavu takové nouze, že nemá ani na vlastní nutnou výživu nebo není schopen plnit zákonné [[výživné]] vůči jinému (před darováním má možnost dar odepřít). Nutnou výživou se zde nerozumí pouze jídlo, ale také zajištění bydlení, ošacení, příp. léků a dalších potřeb, to vše ale jen na základní úrovni. Jde navíc o výjimečnou možnost řešení nečekané nepříznivé sociální situace, které by měla předcházet vyživovací povinnost ze strany příbuzných.<ref>Bednář, S. 18.</ref> Rozsah vrácení je ostatně limitován výší potřebných prostředků. Bylo-li obdarováno více osob, musí se dárce obrátit nejdříve na poslední z nich a odvolat dar vůči dřívějšímu obdarovanému může jen tehdy, nestačí-li na zajištění výživy příspěvek později obdarovaného. Vzhledem k povaze vyživovací povinnosti jde o osobní právo, které nepřechází na [[dědic]]e a někdo jiný ho může vůči obdarovanému uplatnit jen tehdy, je-li v pozici osoby, které je dárce povinen výživou a dar neodvolal. Obdarovaný má ale možnost se vrácení daru vyhnout tím, že sám bude nutnou výživu poskytovat. Povinnost dar vrátit nemá kromě toho tehdy, jestliže je v podobné situaci jako dárce, nebo pokud si dárce nouzi zavinil [[úmysl]]ně nebo z hrubé [[nedbalost]]i sám (např. bezdůvodně opustí zaměstnání, vede nezřízený život, nezodpovědně se zadlužuje, provozuje hazardní hry a sázky, podlehne alkoholismu nebo jiné závislosti apod.<ref>Elischer, S. 684, 685.</ref>).
 
=== Odvolání pro nevděk ===
Důvodem pro odvolání daru může být i nevděk obdarovaného, protože darování jako jednostranné převedení vlastnictví bez majetkového protiplnění je projevem štědrosti a velkorysosti dárce a obdarovaný je proto vůči němu zavázán úctou a vděčností.<ref>Elischer, S. 686.</ref> Za nevděk se považuje takové jednání, kterým obdarovaný úmyslně nebo z hrubé nedbalosti zjevně poruší [[dobré mravy]]. Ačkoli předpoklad trestního postihu není podmínkou pro odvolání daru,<ref>Bednář, S. 22.</ref> často půjde o [[trestný čin]] proti životu a zdraví dárce, proti jeho svobodě či důstojnosti, nebo také o zásah do jeho [[Právo na ochranu osobnosti|osobnostních práv]]. Kvalifikovanost nevděčného chování může založit i jen jeden amorální skutek o značné intenzitě, nebo vícero skutků méně intenzivních, pokud se však soustavně opakují. Jako zjevné porušení dobrých mravů by však nebylo možné chápat jednání, ke kterému by byl obdarovaný jednoznačně vyprovokován dárcem (např. hrubou urážkou), stejně tak nevděkem nepochybně není vymáhání právní povinnosti.<ref>Elischer, S. 687–690.</ref>
<!-- Důvodem pro odvolání daru může být i nevděk obdarovaného, protože -->
 
Dárce ovšem může nevděčné chování obdarovanému prominout, třeba i jen mlčky, a v takovém případě už nelze od darovací smlouvy odstoupit a žádat dar zpět, došlo-li už k jeho odevzdání. V opačném případě musí obdarovaný vrátit celý předmět daru, nebo opět zaplatit jeho obvyklou cenu, a protože se odvoláním daru navíc v tomto případě stává nepoctivým [[Držba|držitelem]], musí vydat i následné plody a užitky a kromě toho také odpovídá za případnou škodu na věci. Nedojde-li k vrácení dobrovolně, může se dárce obrátit na soud a domáhat se vydání daru cestou [[Žaloba na vydání věci|reivindikační žaloby]], příp. nemá-li již obdarovaný věc u sebe, žalobou z [[Bezdůvodné obohacení|bezdůvodného obohacení]] požadovat peněžní náhradu.<ref>Elischer, S. 702, 703.</ref> Odvolat dar ale dárce musí do jednoho roku od doby, kdy mu bylo ublíženo (objektivní lhůta), resp. od doby, kdy se o nevděku obdarovaného dozvěděl (subjektivní lhůta). Tato lhůta má stejné účinky jako [[promlčení]], protože namítne-li žalovaný (obdarovaný) u soudu, že k odvolání došlo opožděně, nelze žalobci (dárci) vyhovět. Zároveň však platí, že právo na vrácení daru nezanikne, stane se jen [[Naturální obligace|naturální obligací]].<ref>Elischer, S. 714, 715.</ref> U dědiců pak platí objektivní lhůta jednoho roku od smrti dárce. U této možnosti odvolání daru je totiž výjimečně stanoveno, že dané právo může přejít na dárcovy dědice, je to však podmíněno tím, že v odvolání daru dárci zabrání sám obdarovaný nebo [[vyšší moc]]. Důvodem této úpravy, účinné od roku 2014, je skutečnost, že dosavadní právní úprava neumožňovala dar odvolat např. za situace, kdy byl dárce obdarovaným zavražděn.<ref>Bednář, S. 26.</ref>
 
Výkladové potíže vyvolává ustanovení §&nbsp;2072 odst.&nbsp;2 [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanského zákoníku]], podle nějž se za nevděk vůči dárci považuje také zjevné porušení dobrých mravů proti „osobě obdarovanému blízké“. Část právní teorie má za to, že jde o úmysl zákonodárce, protože nevhodné chování proti osobám sobě blízkým může dárce vnímat i jako nevděk vůči své osobě.<ref>Bednář, S. 23.</ref> Jiní zdůrazňují s ohledem na všechny předchozí právní úpravy, že se jedná o jednoznačnou legislativní chybu, kterou je třeba [[Výklad (právo)|vykládat]] tak, že nevděkem je zde zjevné porušení dobrých mravů proti [[Osoba blízká|osobě blízké]] dárci.<ref>Elischer, S. 692.</ref>
 
== Reference ==