Latinské císařství: Porovnání verzí

Již měsíc před&nbsp;dobytím [[Konstantinopol]]e se sešli přední vůdcové křižácké výpravy, aby si rozdělili kořist, kterou představovala dosud byzantská území<ref name="hrad197">Hradečný, str. 197 </ref>- tedy [[Bospor]], [[Thrákie|Thrákii]], [[Makedonie (region)|Makedonii]], celé [[Řecko]], severozápad [[Malá Asie|Malé Asie]] a ostrovy v Egejském moři. Balduin I. získal asi čtvrtinu celého území, a to hlavně v okolí [[Bospor|Bosporské úžiny]]. Velké území získala též [[Benátská republika]], jež ovládla Černé, Marmarské a Egejské moře a částečně i díky tomu se posléze stala s definitivní platností námořní a&nbsp;obchodní velmocí<ref name="hrad197">Hradečný, str. 197</ref>. Ani [[Bonifác z Montferratu]] nepřišel zkrátka, v dobytém městě [[Soluň]] založil [[Soluňské království]], ke kterému posléze připojil i [[Makedonie (region)|Makedonii]] a [[Thesálie|Thesálii]]. Další šlechtici založili státy v&nbsp;Řecku, např. [[Achajské knížectví]] nebo také [[Athénské vévodství|Vévodství Athénské]]. Tyto státy byly přes svou formální lenní závislost na latinském císaři do velké míry nezávislé.<ref>{{Citace monografie

Posledním zbytkem křižáckých států byla [[Benátská republika|benátská]] území, což byla vlastně většina ostrovů dříve patřících [[Byzantská říše|Byzanci]]. Benátská republika některé z&nbsp;ostrovů též kolonizovala (tedy poslala obsadit prázdnou půdu rodilými Benátčany), avšak místní benátské autority zakazovaly smíšená manželství mezi Řeky a&nbsp;Italy<ref name="hrad199">Hradečný, str. 199</ref>, a to z&nbsp;důvodu ochrany benátského majetku. Benátky také získaly opěrné body v&nbsp;[[Černé moře|Černém moři]], což jim spolu se&nbsp;zisky z&nbsp;[[Egejské moře|Egejského moře]] a&nbsp; dalších řeckých ostrovů umožnilo stát se středomořskou velmocí <ref name="hrad197"> Hradečný, str. 197</ref>. Benátské panství vydrželo ze&nbsp;všech států nejdéle a&nbsp;postupně se zhroutilo až po&nbsp;nástupu [[Osmanská říše|Osmanů]] v&nbsp;15.&nbsp;století.