Dějiny Slovenska: Porovnání verzí

Na území, kde pokročil rozpad kmenových vztahů, vytvořili [[Slované]] [[knížectví]]. V roce [[833]] se vojensky i politicky spojilo [[Moravské knížectví]], pravděpodobně s centrem v jihomoravských [[Mikulčice|Mikulčicích]], sídle knížete [[Mojmír I.|Mojmíra]],{{Doplňte zdroj}} a [[Nitranské knížectví|Nitranské]] se střediskem v [[Nitra|Nitře]] na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže [[Pribina]], do jednoho státního celku, nazývaného [[Velkomoravská říše|Velká Morava]] později byzantským učencem a císařem [[Konstantin VII. Porfyrogennetos|Konstantinem VII. Porfyrogenetem]].

=== Období Tatarskéhotatarského vpádu do Uherska (1240–1242) ===

[[Tataři|Tatarský vpád]] v letech [[1240]] až [[1242]], způsobil, že [[Uhersko]] bylo vypleněno. V roce [[1240]] byl poraženbyla vladařem [[Zlatá horda|Zlaté hordy]], [[Bátú]] chánem, ruskýporažena státa arozvrácena [[KyjevKyjevská Rus]] byly rozvráceny. To otevřelo cestu tatarským hordám na západ a vtrhlivtrhly do [[Volyň|Volyně]], [[Halič]]e i na hranice Uherského království. Král [[Béla IV.]] obdržel ultimátum [[Čingischán]]ova nástupce, prince Gujuka, ale nereagoval dostatečně rychle a na jaře [[1241]] byl poražen v [[Bitva u Mohi|bitvě na řece Sajó]] ([[Slaná (řeka)|Slaná]]) a Tataři přes Verecký průsmyk (tzv. Ruskou branou) vtrhli do Uherska a pustošili jej. Nepustili se dál na západ, jak se očekávalo, ale pustošili [[Pováží]], Moravu, roviny na jih od [[Ostřihom]]i. Po ohlášení smrti [[Bátú]]chána roku 1242 v srdci tatarské říše se přední válečníci obrátili vnáhle rocezpět, [[1242]]aby náhlese zpětucházeli o uprázdněný trůn a zůstala jenom spálená země a strach z jejich návratu.<ref>Matúš Kučera:Stredoveké Slovensko,str. 112–114</ref>

Uherský král Béla IV. po porážce utekl do [[Chorvatsko|Chorvatska]], opustil svou zemi bez vládců (množství urozených pánů zahynulo v bitvě u řeky Slaná u [[Košice|Košic]]) a proto přizval převážně německou šlechtu a bohaté velmože do Uherského království a daroval jim zpustlé majetky. Protože se osvědčili při tatarských nájezdech osvědčily kamenné hrady na vyvýšených bralech, nechal král budovatvybudovat kamennéřadu hradynových hradů. Tak se přebudovávalipřebudovávaly hrady v Bratislavě, [[Trenčín]]ě, rozšiřoval se [[Spišský hrad]], nově vznikali hrady [[Starý hrad (Malá Fatra)|Starhrad na Liptově]], [[Oravský hrad]], [[Hričovský hrad]], hrad Šášov, Reviště na středním Slovensku, hrad Šariš na východním Slovensku. Poddaní se bouřili a král Béla IV. musel pro jejich udržení na majetcích vydat 12.6.[[1257]] listinu, uvolňující poddané [[Liptov]]a a TurcaTurce z placení daní nejméně na období tří [[Žně|žní]].

Koncem [[13. století]] vládl na značné části území Uherska mocný oligarcha [[Matúš Čák Trenčanský]] – pán [[Váh]]u a [[Tatry|Tater]]. Za své bojové zásluhy jej král jmenoval [[Palatin (Uhry)|palatínem]], tedy nejvyšším úředníkem po panovníkovi a doběsvým nepřítomnostizástupcem králev vedldobě vládukrálovy nepřítomnosti. Po smrti krále Uherska [[Ondřej III.|Ondřeje III.]] v roce [[1301]] podporoval nástupnictví českého prince [[Václav III.|Václava]] a pomáhal porazit jeho protikandidáta [[Karel I. Robert|Karla Roberta z Anjou]]. I když se mu to nepovedlo, byl tak mocný, že se udržel ve svém [[Trenčínský hrad|hradu Trenčín]] a vládl neomezeně prakticky celému území Slovenska, celému Trenčínskému a Nitranskému panství, které držel až do své přirozené smrti v roce [[1321]].

VládaZa vlády [[Zikmund Lucemburský|Zikmunda Lucemburského]] nada [[UherskoHusitské války|Uherskemhusitských válek]] ise [[Čechy|Čechami]]území přineslaSlovenska zemistalo [[Husitství|husitské]]jedním vpádyz (tzv.cílů husitských ''[[Spanilé jízdy|rejsyrejs]]''), ("spaniléspanilých jízdyjízd"). poHusitský jeho smrti vnitřní boje ahejtman ([[Jan Jiskra z Brandýsa]] a jeho [[bratříci]]) sev dostalipolovině 15. ažstoletí naovládli území dnešního středního a východního Slovenska. Stabilní byla až vláda krále [[Matyáš Korvín|Matyáše Korvína]]. Následovalo dokonce založení a krátké působení [[univerzita|univerzity]] v [[Bratislava|Bratislavě]] s názvem [[Academia Istropolitana]].

NaRoku konci1490 získal po Korvínově smrti uherskou korunu český král [[15.Vladislav stoletíJagellonský|15Vladislav II.]] a počátkupo něm jeho syn [[16.Ludvík stoletíJagellonský|Ludvík]], tuoba bylyz vlády dvou slabýchdynastie [[Jagellonci|Jagellonců]]. –Ústřední vláda byla v Jagellonském období slabá, flegmatik [[Vladislav Jagellonský|Vladislavabyl II.]]v aČechách nazývaný "Král dobře", [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka]]se zase stal králem ještě v dětském věku. Na začátku [[16. století]] opětbylo následovaly sociální otřesy –krvavě mohutnépotlačeno povstání [[Jiří Dóža|Juraje Dóži]] – obě byla krvavě potlačena.

V [[Bitva u Moháče|bitvě u Moháče]] 29. srpen [[1526]] se slabě připravenapřipravená uherská šlechta pod vedením jenomteprve dvacetiletého nezkušeného uherského a českého krále [[Ludvík Jagellonský|Ludvíka II.Jagellonského]] postavila na odpor silné turecké armáděpřesile pod velením [[Sulejman I.|Sulejmana I.]] a byla do dvou hodin rozdrcena. V bitvě padla podstatná část nové uherské šlechty a sám král Ludvík II.za Jagellonský utekl z boje aútěku utonul ve vodách Dunaje.

NaPo smrti mladičkého a bezdětného Ludvíka se o trůn zdecimovanéhodrasticky zmenšeného Uherského království nastoupilucházeli [[Ferdinand I. Habsburský]]. Jeho soupeřem byla sedmihradský vévoda [[Jan Zápolský]], kterého většina uherských stavů 10. listopadu [[1526]] zvolila svým králem. Uherským králem se sice stal i Habsburk, když se nechal hrstkousvými svých přívržencůpřívrženci 16. prosince 1526 zvolit v Bratislavě, zdaleka však neměl v Uhrách takovou podporu jako Zápolský. Ten byl podporován i Osmanskou říší. Turci krátce nato dvakrát (v r. 1529 a 1532) ohrozilinapadli [[Vídeň]], ale byli odraženi, přestože v prvním tažení se jim podařilo krátkodobě rakouské hlavní město oblehnout. Ferdinand si ovšem kromě titulu uherského krále udržel faktickou vládu v západním Uhersku, v Chorvatsku a na dnešním Slovensku. VeV zbytkuOsmany uherskéhodobyté státučásti seUher vytvořili vytvořilokupanti [[Budínský pašalik]] se sídlem na území dnešní [[Budapešť|Budapešti]], v [[Sedmihradsko|Sedmihradsku]] vládl [[Jan Zápolský]].

Bratislava, (německy) ''Pressburg'', (maďarsky) ''Poszonyi'', se roku [[1536]] stala hlavním městem Uher,. bylaByla také korunovačním městem, kde bylo v dómu [[Martin z Tours|Sv. Martina]] bylo korunováno 11 uherských králů (včetně [[Marie Terezie]]) a 8 královen-manželek. Jako první byl korunován císař [[Maxmilián II. Habsburský]] [[1563]], jako poslední císař [[Ferdinand I. Dobrotivý]] [[1830]]. Na [[Bratislavský hrad|bratislavském hradě]] byla uložena královská koruna, jednal zde i uherský stavovský sněm, z [[Budín (Budapešť)|Budína]] sem byly přesídleny nejvyšší úřady. Habsburský dvůr sídlil ale ve Vídni. HraniceHranici mezi znepřáteleným křesťanským a islámským světem tvořila obranná linie na jižním dnešním Slovensku ažskládající se z téměř 70 hradů ([[Krásna Hôrka]], Zvolenský hrad, [[Červený Kameň (hrad)|Červený Kameň)]] a pevností ([[Komárno]], [[Nové ZámkyLeopoldov]]).

Poměry v celé Evropě se komplikovalyv vážnýmité době komplikovaly náboženskými spory,. zDo NěmeckaUher se šířila [[reformace]] z Čech a Německa, nejdřívezejména německé obyvatelstvo hornických měst, pakvelká část aristokracie a královskákonečně města,i pakvenkova venkovpřijala (luteránství). JejichVůdčí postavou protestantů v ochráncemUhrách se stal '''palatín''' [[Juraj VII. Turzo]], sídlilovládající vz [[Bytča|Bytči]] a ovládl celé území Slovenska po roce [[1614]] většinu Horních Uher. Habsburkové reformaci nepřijali, a již koncem [[16. století]] nastalo obdobírozpoutali [[protireformace|protireformaci]], různéprojevující se různými - často velice krutými - formyformami násilné [[rekatolizace]] ([[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitérekatolizace.]], [[konfiskace]]).

NastaloBěhem období '''pěti protihabsburských stavovských povstání''' (pod záminkou náboženských a stavovských svobod – nejvíce trpělo území Slovenska) a trvající válka s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]] končí definitivně až v roce [[1711]] (uzavřen [[Satmárský mír]] v [[Satu Mare]]). V období povstání byl šlechtickým sněmem v Banské Bystrici zvolen v roce [[1620]] uherským králem [[Gabriel Betlen]] a vedl povstání, o půlstoletí později byl šlechtou korunován vůdce čtvrtého povstání [[Imrich Tököli]] jako "slovenský král", protože z rodného [[Kežmarok|Kežmarského]] hradu ovládal celé tehdejší Slovensko, i když se stal spojencem Osmanské říše v roce [[1663]] a pomáhal sOsmanům obléhánímpři obléhání Vídně vroku [[1683]]. Po potlačení povstání [[Leopold I.|Leopoldem I. Habsburským]] vrcholila [[rekatolizace]], poslední povstání vedl [[šariš]]ský [[župa]]n [[František II. Rákóczi]] a se stotisícovou armádu rolníků ovládl území Slovenska, byl poražen až v [[1708]]. Z období po uzavření míru je znám i zbojnický kapitán z [[Terchová|Terchové]], [[Juraj Jánošík]], popraven v [[Liptovský Mikuláš|Liptovském Mikuláši]] v [[1713]].<ref>Slovensko, vyd.Perfekt, str. 21–24,</ref>

Uherským i českým králem sebyl stalroku 1526 zvolen [[Ferdinand I. Habsburský|Ferdinand I.]] z rodu Habsburků. Díky tomuto úspěchu se notně posílilo postavení jeho dynastie ve střední Evropě a to i přesto, že velkou část Uherska až do podepsání [[karlovický mír|karlovického míru]] roku [[1699]] okupovala [[Osmanská říše]]. Protože bylo Uherské království neustále terčem tureckých výbojů, byl zřízen úřad a území hlavního kapitána, tedy jedno z velitelství protiturecké obrany, od konce 15. stol. do zač. 18. stol., (částečně i v Sedmohradsku). Hlavní kapitanát, něm. (Grenz)oberhauptmannschaft – „(pohraniční) hlavní kapitanát/(pohraniční) hlavní hejtmanství“ nebo zřídka i název Grenzgeneralat – „pohraniční generální velitelství“; lat. supremus capitaneatus (confiniorum) – "(pohraniční) nejvyšší náčelnictví"; v moderní maďarštině ''főkapitányság'' – „hlavní kapitanát“) V některých případech (na jihu) se dělil na menší jednotky tzv. kapitanáty (v něm. Hauptmannschaft nebo zřídka Kapitanat, lat. capitaneatus). Z dnešního hlediska bylo Uherské království i Habsburská monarchie v tom období ve stavu války s Osmanskou říší až do roku 1699.

[[Osvícenství|Osvícenecké]] reformy [[Marie Terezie]] a [[Josef II.|Josefa II.]] pozdvihují i stále více zaostávající uherskou část monarchie (školství, zdravotnictví, první [[Manufaktura|manufaktury]], [[Bánska a lesní akademie v Bánske Štiavnici|Báňská a lesní akademie v Banské Štiavnici]], [[toleranční patent]], zrušení [[nevolnictví]], zrušení [[kontemplativních řády|kontemplativních řádů]] atd.) Roku [[1783]] se hlavním městem Uher stává opět [[Budín (Budapešť)|Budín]]. PočátkyZároveň [[maďarizace]].do Koncemtohoto stoletíobdobí kodifikacesílící [[slovenština|slovenštinymaďarizace]], začátkypřipadají počátky slovenského [[národní obrození|národního obrození]] v úzkém kontaktu s českým národním hnutím ([[Anton Bernolák]]). DruháKoncem generacestoletí obrozencůdochází k první kodifikaci [[slovenština|slovenštiny]]. Obrozenci druhé generace [[Ján Kollár|Kollár]], [[Pavel Josef Šafařík|ŠafaříkŠaafařík]] –k,oprosazující koncepcencepce slovanskéilovanské jednoty, (počátekjsou [[19.pak století|19. stol.]]) je vystřídánavystřídáni třetí, tzv. [[Štúrovci|štúrovskou generací]]. SílícíTa maďarizace.se zasloužila o Kodifikacekodifikaci slovenského jazyka v jeho současné podobě ([[1843]]).

V roce [[1848]] účastse [[Ľudovít Štúr|ŠtúraŠtúr]], [[Jozef Miloslav Hurban|J. M. HurbanaHurban]] a [[Michal Miloslav Hodža|M. M. HodžiHodža]] naúčastní [[Slovanský sjezd|VšeslovanskémVšeslovanského sjezdu]] v [[Praha|Praze]]. Slováci přijímají koncepci [[Austroslavismus|austroslavismu]], organizují ve [[Vídeň|Vídni]] [[Slovenská národní rada|Slovenskou národní radu]], s podporou českých a [[Chorvatsko|chorvatských vlastenců]] zorganizují tři vojenské dobrovolnické výpravy proti uherským [[košutovské síly|košutovským silám]], upírajícím nemaďarským národům Uherska veškerá práva na autonomii. Po porážce revoluce nový panovník [[František Josef I.]] odmítá jakákoliv řešení slovenské otázky, [[neoabsolutismus]] ale zaručil alespoň minimální jazyková práva. RozchodČeští slovensképolitici ase česképo politicképolovině reprezentace:19. Češi sestoletí orientují na [[historické právo]], zatímco Slováci naz pochopitelných důvodů prosazují [[přirozené právo]] a tak dochází k částečnému rozkolu v cílech obou národů. Po roce [[1863]] nastalo krátké období národního pozdvižení: vznikla [[Matica slovenská]], vzniklya tři slovenská gymnázia s jazykemse slovenským vyučovacím jazykem.

O vytvoření [[Československo|Československé republiky]] se ze strany slovenské inteligence staral [[Milan Rastislav Štefánik|M. R. Štefánik]], který jako diplomat v službách [[Francie]] pomohl T.G.Masarykovi a E. Benešovi v kontaktech na představitele mocností. Aktivně organizuje vznik čs. legií především náborem na italské a francouzské frontě a mezi vojenskými zajatci v [[Rusko|Rusku]] a jeho organizační úsilí vede k vytvoření disciplinované a akceschopné armády, [[Československé legie|Československých legií.]], kteráJejich existence se stala pádným argumentem v diplomaciive vyjednávání o vzniku nového státu. SlovenskoDo bylolegií vvstoupilo legiích5 zastoupeno počtem 5104104 Slováků, tedyz 7,2celkového %počtu příslušníků109 zahraničního603 vojskalegionářů – jen např. Boskovicko s počtem 90 885 obyvatel dalotedy bezmála 1tvořili 4,7% (cca 841 vojáků). Kromě M. R. Štefánika se doma angažují [[Milan Hodža]] a [[Vavro Šrobár]]. Rok [[1918]] přináší horečnatou aktivitu, zahraniční i domácí [[odboj]] se sjednocují na stanovisku společného státu s Čechy. Podpis T. G. Masaryka na [[Pittsburská dohoda|Pittsburské dohodě]]. Manifest [[Karel I.|Karla Habsburského]] o federalizaci [[Habsburská monarchie|monarchie]] je odmítnut USA i dalšími mocnostmi (Francie, Velká Británie), dokonce i prorakouskéneutrální státy jako Švédsko, Nizozemí či Švýcarsko jej přijalopřijaly skepticky. Manifest neřešíneřešil otázku Slovenska, Polska aani Jihoslovanů, pouze Čechům slibuje pouzesliboval autonomii,. Uhersko mělo zůstat bezcelistvé jakékolivvčetně změnyHorních tedyUher ibez Horníjakékoliv Uhry-Slovenskozměny. V Praze byla [[28. říjen|28. října]] [[1918]] vyhlášena ČSR. SlovenskýO poslaneckýdva klubdny později se v Martině sešla skupina slovenských veřejných činitelů a vyhlásila Martinskou deklarací připojení Slováků k nově vznikajícímu státu. Jako nejvyšší zákonodárný útvar vzniklo [[Revoluční národní shromáždění]], v jeho rámci měl rozhodnutímSlovenský výboruposlanecký klub 41 členů. Dr. V.Vavro Šrobár se stal ministrem pro správu Slovenska. V nově vytvořené dočasné vládě v [[Paříž]]i pod předsednictvím T. G. Masaryka získává post ministra vojenství [[Milan Rastislav Štefánik]], který při návratu z [[Itálie]] tragicky zahynul 4. května [[1919]] u [[Bratislava|Bratislavy]] při havárii letadla. V prosinci 1918 zástupce československé vlády Milan Hodža dohodl po složitých jednáních s maďarským ministrem války demarkační linii slovensko-maďarských hranic,fakticky však bylo území Slovenska obsazeno čs. brannou mocí až v průběhu roku 1919.<ref>J.J.Duffack:Štefánik a Československo,vyd.NV, 2007 </ref>

'''PozitivaKladné stránky ČSR:'''

* výnosem vlády od listopadu 1918 byla poprvé uzákoněn jazyk slovenský,uzákoněna [[slovenština]] jako státní a vyučovací jazyk na území Zemi Slovenské, přičemž se čeština považuje za rovnocennírovnocenný jazyk, bezproblémové dorozumívání,. rušiloRušilo se tím používání maďarského jazyka jako státního a vyučovacího jazyka na Slovensku;

* ekonomické: likvidacekrach průmysluřady poprůmyslových rocepodniků 1918<ref>Ľ. Hallon, Industrializácia Slovenska 1918–1938. Rozvoj, alebo úpadok?, 1995</ref><ref>A. Špiesz, Dejiny Slovenska – 1992 </ref><ref>M. Strhan, Kríza priemyslu na Slovensku v rokoch 1921–23 1960</ref> av období hospodářské krize, nedostatečná pozemková reforma, diskriminační dopravní tarify

Po [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohodě]] došlo v říjnu 1938 došlok po rozpaduokleštění Československa. abdikacíNa československéSlovensku vládyvznikla kautonomní vytvořenívláda Slovenské vlády nav čele s JosefomJozefem TisomTisem. a14. pobřezna okupaci Českých zemí a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava1939 se slovenská politická representacereprezentace pod tlakem Hitlera a hrozbou anexe Slovenska fašistickým horthyovským Maďarskem dne [[14. březen|14. března]] [[1939]] rozhodla vyhlásit nezávislý Slovenský štát.