Otevřít hlavní menu

Změny

m
Typografie
Dr. [[Antoni Gościński]], jeden z&nbsp;těch, kteří přežili, informoval po skončení války o&nbsp;62&nbsp;způsobech zabití v&nbsp;táborech Gusen&nbsp;I a Mauthausen.<ref name="Oskarżamy"/> Hans Maršálek odhadoval, že průměrná délka života nového vězně v&nbsp;Gusenu se pohybovala od šesti měsíců v&nbsp;letech 1940 až 1942, k&nbsp;méně než třem měsícům počátkem roku 1945.<ref>''Mauthausen-Gusen; w obronie życia i ludzkiej godności.'' s.&nbsp;192–193</ref>
 
Paradoxně nárůst průmyslu využívající nucenou práci, v&nbsp;různých pobočných táborech Mauthasen-Gusen, vedl k&nbsp;podstatnému zlepšení podmínek pro některé vězně. Zatímco se denní příděly jídla snižovaly, těžký průmysl potřeboval zručné specialisty více než nekvalifikované dělníky, což vedlo k&nbsp;omezení brutality náborových příslušníků SS a „kápů.“ Ačkoliv vězně i&nbsp;nadále denně bili a muzulmany nadále vyhlazovali, od začátku roku 1943 povolili některým továrenským dělníkům přijímat od jejich rodin (nejčastěji Poláků a Francouzů) potravinové balíky. To pomohlo mnohým z&nbsp;nich nejen v&nbsp;tom, že se vyhli vyhladovění, ale oni sami mohli pomoci vězňům, kteří neměli mimo tábor žádné příbuzné, či jim nebylo dovoleno přijímat balíky.<ref name="Grzesiuk_food">''Pięć lat kacetu'' s.&nbsp;252-255252–255</ref>
 
=== Ztráty na životech ===
|-
|}
Přesné počty mrtvých v&nbsp;komplexu Mauthausen-Gusen není možné přesně určit, neboť většina táborových záznamů a důkazů byla zničena Němci, a nově příchozím vězňům bylo často přiřazeno číslo již zabitého vězně.<ref name="Abzug"/> Situace je ještě složitější, protože některé vězně z&nbsp;Gusenu zabili v&nbsp;Mauthausenu a alespoň 3423 z&nbsp;nich poslali do Hartheimského zámku vzdáleného 40,7&nbsp;kilometrů. Rovněž bez zmínky přesných počtů dalších několik tisíc zabili v&nbsp;mobilních plynových komorách.<ref name="Dobosiewicz-Zamordowani">''Mauthausen/Gusen; obóz zagłady.'' s.&nbsp;418-426418–426</ref> SS se před odchodem z&nbsp;tábora 4.&nbsp;května&nbsp;1945 pokusila zničit důkazy připouštějící identifikaci asi 40&nbsp;000&nbsp;obětí. Během prvních dní osvobodili polští vězni, členové vězeňské organizace odporu, hlavní táborový úřad; navzdory přání ostatních vězňů, kteří jej chtěli spálit.<ref name="Dobosiewicz-Samoobrona">{{citace monografie | příjmení=Dobosiewicz |jméno =Stanisław | titul =Mauthausen/Gusen; Samoobrona i konspiracja | rok=1980 | strany=486 | vydavatel=Wydawnictwa MON | místo=Varšava | isbn =8311064970|jazyk=polsky}} [Dále jen: ''Mauthausen/Gusen; Samoobrona i konspiracja.'']</ref>
 
Po válce převezl jeden ze zachráněných Poláků dokumenty hlavního táborového úřadu do Polska, kde je později předal muzeu Auschwitz-Birkenau v&nbsp;[[Osvětim]]i.<ref name="PAP">{{citace elektronické monografie | url=http://wiadomosci.wp.pl/kat,1342,wid,8253609,wiadomosc.html?ticaid=11682 | titul=Pracownicy muzeum Auschwitz zeskanowali już kartotekę Mauthausen (Pracovníci Auschwitzkého múzea zoskenovali Mauthausenskú kartotéku) | vydavatel=Poľská tlačová agentúra | datum=2006-4-3 | datum přístupu=2006-4-11|jazyk=polsky}}</ref><ref name="Muzeum">{{citace elektronické monografie | příjmení=Cyra |jméno=Adam | titul=Mauthausen Concentration Camp Records in the Auschwitz Museum Archives | vydavatel=Historical Research Section, Auschwitz-Birkenau Museum | datum=2004 | url=http://www.auschwitz-muzeum.oswiecim.pl/new/index.php?tryb=news_big&language=EN&id=664 | datum přístupu=2006-4-11}}</ref> Části záznamů o&nbsp;úmrtí tábora Gusen&nbsp;I zajistili polští vězni, kteří je po válce převezli do [[Austrálie]]. V&nbsp;roce 1969 pak tyto záznamy odevzdali stopovacímu oddělení [[Mezinárodní červený kříž|Mezinárodního červeného kříže]].<ref name="Dobosiewicz-Zamordowani"/>
Mezi osvobozenými táborovými vězni byl [[Jack Taylor]], důstojník [[Office of Strategic Services]] (předchůdce [[Central Intelligence Agency|CIA]]).<ref name="Taylor">{{citace elektronické monografie | titul= Jack Taylor, American Agent Who Survived Mauthausen | vydavatel=Jewish Virtual Library | url=http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/Holocaust/mauth32.html | datum přístupu=2009-7-21|jazyk=anglicky}}</ref> S&nbsp;pomocí několika vězňů přežil a byl později klíčovým svědkem [[proces tábora Mauthausen-Gusen|procesu Mauthausen-Gusenského tábora]] před [[Dachauský mezinárodní vojenský tribunál|Mezinárodním vojenským tribunálem v Dachau]].<ref name="Taylor2">{{citace elektronické monografie | příjmení = Taylor |jméno=Jack | datum= 2003 | titul = OSS Archives: The Dupont Mission | vydavatel= The BLAST; UDT-SEAL Association | url = http://www.udtseal.org/oss.html | datum přístupu= 2006-4-28|jazyk=anglicky}}</ref> Další z&nbsp;těch, kteří přežili, byl [[Simon Wiesenthal]], inženýr, který strávil zbytek svého života lovem nacistických válečných zločinců.
 
Po německé kapitulaci připadl komplex Mauthausen-Gusen do sovětské okupační zóny Rakouska. Nejdříve používali Sověti části táborů Mauthausen a Gusen&nbsp;I jako kasárna Rudé armády. Ve stejném období byly podzemní továrny rozebrány a poslány jako válečná kořist do [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]]. Později mezi roky 1946 a 1947 byly tábory nestřežené a většina nábytku a zařízení tábora byla rozebrána jak Rudou armádou, tak místním obyvatelstvem. V&nbsp;roce 1947 vyhodila sovětská armáda tunely do povětří, odevzdala tábor rakouským civilním orgánům a stáhla se z&nbsp;oblasti. V&nbsp;roce 1949 byl tábor vyhlášen za památné místo. Nakonec, 3.&nbsp;května 1975, 30&nbsp;let po osvobození tábora, kancléř [[Bruno Kreisky]] slavnostně otevřel Mauthausenské muzeum.<ref name="Bischof"/> Na rozdíl od Mauthausenu je dnes většina toho, co tvořilo pobočky Gusen&nbsp;I,&nbsp;II&nbsp;a&nbsp;III, bytovými zónami postavenými po válce.<ref name="Terrance 2">''Concentration Camps: A Traveler's Guide to World War II Sites.'' s.&nbsp;138-139138–139. [http://books.google.com/books?ie=UTF-8&vid=ISBN1581128398&id=TNt9IVBVeNQC&vq=Mauthausen&dq=Mauthausen&lpg=PA137&pg=PA139&sig=JR-vHriYISIpCknJg7JauymBJ8M Dostupné online].</ref>
 
== Odkazy ==
6 672

editací