Nicolae Ceaușescu: Porovnání verzí

'''Nicolae Ceaușescu''' ([[26. leden|26. ledna]] [[1918]], [[Scornicești]], [[Rumunské království|Rumunsko]] – [[25. prosinec|25. prosince]] [[1989]], [[Târgoviște]], [[Rumunsko]]) byl rumunský [[politik]], v období od [[9. prosinec|9. prosince]] [[1967]] do [[22. prosinec|22. prosince]] [[1989]] [[prezident]] [[Rumunská socialistická republika|Rumunské socialistické republiky]], od [[22. březen|22. března]] [[1965]] do [[22. prosinec|22. prosince]] [[1989]] generální tajemník [[Komunistická strana Rumunska|Komunistické strany Rumunska]] a od [[28. březen|28. března]] [[1974]] do [[22. prosinec|22. prosince]] [[1989]] třetí předseda [[Státní radyrada [[RumunskáRumunské socialistickásocialistické republikarepubliky|Státní rady Rumunské socialistické republiky]].

Nicolae Ceaușescu se narodil ve vesnici [[Scornicești]] na jihu [[Rumunsko|Rumunska]] v rodině zemědělce. Jako jedenáctiletý odešel do [[Bukurešť|Bukurešti]], aby tam pracoval jako obuvnický učeň. V roce [[1932]] se jako čtrnáctiletý přidal k tehdy ilegální [[Komunistická strana Rumunska|Komunistické straně Rumunska]]. O rok později reprezentoval „demokratickou mládež“ na protifašistickém sjezdu v [[Bukurešť|Bukurešti]] a byl zvolený do národního protifašistického výboru. Dne [[23. listopad]]u [[1933]] jebyl poprvé zatčen za podněcovaní kke stávce a distribuci komunistických a protifašistických letáků (vedoucí stranou v [[Rumunsko|Rumunsku]] byla v té době nacionalistická a fašistická [[Železná garda]]). V roce [[1934]] byl opět zatčen, tentokrát za sbírání podpisů na petici proti procesu se železničními zaměstnanci. Stejného roku jebyl ještě dvakrát zatčen. a veVe svém spise jebyl vedenýuveden jako „nebezpečný komunistický agitátor“ a „aktivní distributor komunistické a protifašistické propagandy“.

V roce [[1936]] hobyl vypovědělivypovězen z [[Bukurešť|Bukurešti]] a poslali hoposlánho do vyhnanství do jeho rodné vsi [[Scornicești]]. Ceaușescu však přešel do ilegality a vrátil se do [[Bukurešť|Bukurešti]], aby pokračoval ve své politické činnosti. V květnu roku [[1936]] byl znovu zadržen a spolu s několika spolupracovníky odsouzen na dva roky a šest měsíců v Doftanské věznici.

Po propuštění z vězení roku [[1939]] poznal při komunistické činnosti svojí budoucí manželku [[Elena Ceaușescu|Elenu Petrescu]], taktéž komunistickou činitelku. V roce [[1940]] hobyl opět uvězniliuvězněn, tentokrát hobyl poslaliumístěn do Jilavské věznice. V roce [[1943]] byl přesunut do koncentračního tábora v [[Târgu Jiu]], který byl určený pro politické vězně (hlavně z řad Komunistické strany Rumunska), kde se seznámil s [[Gheorghe Gheorghiu-Dej|Gheorghe GherghiuGheorghiu-Dejem]] a s dalšími komunistickými vězni. V srpnu [[1944]] [[Rudá armáda]] překročila hranice [[Rumunsko|Rumunska]] a došlo ke svržení [[Ion Antonescu|Antonescova]] režimu. Ceaușescu ještě před přechodem fronty uprchl z tábora a krátce nato byl zvolen vůdcem Svazu [[Unie komunistické mládeže|komunistické mládeže]].

V roce [[1945]] byl jmenován brigádním generálem rumunské armády. Mezitím skončila [[druhá světová válka]] a [[Rumunsko]] zůstalo v sovětské sféře vlivu, což umožnilo vzestup komunistů. O rok později ([[1946]]) se oženil s [[Elena Ceaușescu|Elenou Petrescu]] a byl jmenován tajemníkem strany pro [[Oltenská (župa)Olténie|Oltenskou oblast]]. Poté, co se komunisté pod vedením [[Gheorghe Gheorghiu-Dej|Gheorghe Gheorgiu-Deje]] definitivně ujali vlády v [[Rumunsko|Rumunsku]], se stal Ceaușescu roku [[1947]] náměstkem ministra zemědělství a potom pracoval jako zástupce velitele ozbrojených sil. V roce [[1948]] se [[Komunistická strana Rumunska]] a jedno křídlo socialistické strany spojilo a vytvořilo [[Rumunská dělnická strana|Rumunskou dělnickou stranu]] ([[rumunština|rumunsky]]: ''Partidul Muncitoresc Român''', '''PMR''). S pomocí [[Gheorghe Gheorghiu-Dej|GherhgiuGheorhgiu-Deje]] se Ceaușescu v roce [[1952]] dostal do ústředního výboru. V roce [[1954]] už byl tajemníkem Ústředního výboru Rumunské dělnické strany a kandidátem na člena [[Politbyro|Politbyra]], jehož plným členem se stal o rok později.

V roce [[1974]] byl vytvořen titul [[prezident]]a republiky a doživotním prezidentem byl „zvolen“ právě Ceaușescu, který v tomto období začal rozdělovat významné posty ve vládě svým nejbližším příbuzným a důvěrným osobním přátelům. Přibližně v tom období začal v Rumunsku proces systematizace, přesídlování samot a menších vesnic do měst, který vyvrcholil přebudováním hlavního města. Přibližně jedna pětina centra [[Bukurešť|Bukurešti]] včetně kostelů a historických budov byla zdemolována a přebudována. Důsledkem procesu systematizace byl vysoký zahraniční dluh Rumunska, který v roce [[1979]] dosáhl hodnoty přibližně deset miliard dolarů (peníze si Ceaușescu půjčoval od zemí Západu, protože díky jeho odporu vůči vojenskému zásahu v [[Československo|Československu]] v roce [[1968]] nabyly západní země dojem, že Rumunsko je protisovětsky orientované, proto se ho pokusily získat na svojí stranu, čímž se snažily o rozkol ve [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvě]]). Ceaușescu se to snažil vyřešit zvýšením exportu do zahraničí na úkor potřeb vlastního obyvatelstva, kterému postupem času začaly scházet potraviny, pohonné hmoty a další důležité komodity.

Řešit hladovění obyvatelstva se strana pokusila v roce [[1981]] zavedením přídělového systému na potraviny. V roce [[1984]] Ceaușescu nechal zbourat část historické [[Bukurešť|Bukurešti]], aby uvolnil místo [[Palác lidu|Paláci lidu]], jedné z největších budov na světě, sídlu Ústředního výboru strany (ÚV RRS). V současnosti tam sídlí rumunský parlament.

[[Soubor:Nicolae Ceaușescu Mormant.jpg|thumb|left|Ceaușescův hrob na vojenském hřbitově v [[Bukurešť|Bukurešti]].]]

Vysoký dluh [[Rumunská socialistická republika|Rumunska]] se v roce [[1989]] konečně podařilo splatit, ale na úkor jeho obyvatelstva, což se později Ceaușescovi stalo osudným. Dne [[16. prosinec|16. prosince]] [[1989]] vypuklo v [[Temešvár]]u povstání. Jeho roznětkou se stal [[László Tőkés]], farář [[Protestantismus|evangelického]] [[reformovaná církev|reformovaného]] církevního sboru, jehož členové byli příslušníci maďarské menšiny. Tökés měl být policií odvlečen kvůli své kritice režimu, tomu se však členové jeho sboru snažili pokojnou cestou zabránit. Postupně se k nim přidávali další lidé, také mnoho Rumunů. Ti začali požadovat Ceaușescovu rezignaci, postupně se k nim přidávaly větší masy lidí, až nakonec byly rumunská armáda a tajná policie [[Securitate]] donuceny použít násilí. K protestujícím se však přidali i dezertéři z armády a lidé z jiných částí [[Rumunská socialistická republika|Rumunska]] a [[Temešvár]] se [[20. prosinec|20. prosince]] [[1989]] dostal pod kontrolu demonstrantů.

Revoluce se postupně rozšířila i do [[Bukurešť|Bukurešti]], kde spříznění činitelé [[Securitate]] podněcovali masy lidí k odporu proti [[Ceaușismus|Ceaușescovu režimu]]. Protestující se shromáždili před budovou ústředního výboru. Ceaușescu se několikrát pokusil promluvit k davu, ale lidé nekompromisně žádali jeho odstoupení, a když se [[22. prosinec|22. prosince]] [[1989]] k revoluci připojila i armáda, Ceaușescu se spolu s manželkou [[Elena Ceaușescu|Elenou]] pokusil uniknout v helikoptéře, která byla přistavena na střechu budovy výboru. Po dopadení a krátkém procesu, v kterém byli oba obviněni z [[Genocida|genocidy]] a dalších zločinů, byli společně zastřeleni popravčí četou. V roce [[2010]] byly jejich ostatky exhumovány, aby byla zjištěna pravá totožnost. Příbuzní si nebyli jisti, zda v hrobě leží skutečně ostatky diktátora.<ref>

V [[Západní Evropa|západní Evropě]] i [[Spojené státy americké|USA]] byl kupodivu Ceaușescu poměrně oblíben, především pro jeho kritiku [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|invaze do Československa]] a [[Sovětská invaze do Afghánistánu|Afghánistán]]u. Západ v něm viděl jakéhosi [[Trojský kůň|trojského koně]] uvnitř [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvy]] – důvodem byla především jeho relativní nezávislost na [[Sovětský svaz|SSSR]]; v [[Rumunsko|Rumunsku]] například nebyly sovětské základny, omezena byla též ale i hospodářská spolupráce s východním sousedem republiky.

File:Ceausescu and Nixon 3.jpg|MeetingSetkání s americkým prezidentem [[Richard Nixon|Nixonem]] a viceprezidentem [[Gerald Ford|Fordem]] v roce 1973

[[Kategorie:NarozeníRumunští 1918ateisté]]

[[Kategorie:ÚmrtíRumuni 1989odsouzení k trestu smrti]]

[[Kategorie:RumuniNarození odsouzení k trestu smrti1918]]