Carl Gustav Jung: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
upr. ib
wikiodkazy, formátování, minulý čas, ext. odkazy
Řádek 7:
}}
[[File:Tumba Jung II.jpg|thumb|Rodinný hrob v Küsnachtu]]
'''Carl Gustav Jung''' ([[26. červenec|26. července]] [[1875]] [[Kesswil]], [[Švýcarsko]] – [[6. červen|6. června]] [[1961]] [[Küsnacht]], [[Švýcarsko]]) byl švýcarský lékař a [[Psychoterapie|psychoterapeut]], zakladatel [[analytická psychologie|analytické psychologie]]. Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa [[sen|snů]], umění, [[mytologie]], [[náboženství]] a [[filosofie]]. Měl významný podíl na zkoumání příčin a léčbě [[schizofrenie]].
 
== Biografie ==
 
=== Dětství a mládí ===
Jako syn [[Protestantismus|protestantského]] faráře prožíval všechny otcovy pochybnosti spojené s vírou. Jako velmi citlivé dítě se často oddával osobní imaginaci, při níž se pokoušel navázat kontakt s [[Bůh|Bohem]]. Vzhledem k velikému množství duchovních hodnostářů v rodině se předpokládalo, že i jeho dráha půjde v otcových stopách. Poté, co objevil v rané dospělosti filosofii a literaturu, rozhodl se vymanit z rodinné tradice a nechal se zapsat ke studiu lékařství. Po [[Absolutorium|absolutoriu]] se specializoval v oboru [[psychiatrie]].
 
=== Rodina ===
Dne [[14. únor]]a [[1903]] si vzal za manželku Emmu Rauschenbachovou (30. března 1882 – 27. listopadu 1955), která pocházela z průmyslnické rodiny v [[Schaffhausen]]u.
 
Měli spolu pět dětí:
* Agathe Jungová-Niehusová (1904),
* Gret Jungová-Baumanová (1906),
* Franz Jung (28. listopadu 1908 – 30. června 1996),
* Marianne Jungová-Niehusová (1910),
* Helene Jungová-Hoerniová (1914).
Carl Gustav Jung je pochován v rodinném hrobě v Küsnachtu.
 
=== Působení v Burghölzli ===
V letech [[1895]]–[[1900]] studoval na univerzitě v [[Basilej]]i a později [[Curych]]u. [[Curyšská univerzita]] měla svoji klinickou bázi v [[Burghölzli]] a Jung se stal jejím lékařem v roce [[1900]]. Ústav vedl [[Eugen Bleuler]], který se zabýval spíše tradičním popisným zkoumáním duševních chorob. V opozici k filosofické psychologii se Jung zabýval experimentální psychologií, v níž odvozoval zákony se stejnou platností jako ve vědě. Se svým spolupracovníkem [[Franz Riklin|Franzem Riklinem]] významně přepracovali Bleulerem používaný [[asociační test]], rozšířili škálu podnětných slov i asociačních párů. Asociační test tak pro Junga představoval bránu k obsahům nevědomých [[Komplex (psychologie)|komplexů]] v lidské psychice. Ve fabulacích duševně nemocných nacházel podobnosti s mýty a tuto shodu chápal jako projev společné základny individuální [[imaginace]] a vědomí celé lidské rasy. Studoval [[mytologie|mytologii]] a sbíral materiál [[přelud]]ů, [[halucinace|halucinací]] a [[sen|snů]] pacientů, který se mu zdál pro tuto teorii relevantní.
 
=== Spolupráce a přátelství s Freudem ===
V určitém slova smyslu se hovoří o vztahu učitele a žáka, avšak spolupráci Junga s [[Sigmund Freud|Freudem]] charakterizuje především důvěra a přátelství. Jung se poprvé setkal s Freudem v roce [[1907]], jejich spolupráce trvala do roku [[1912]]. Pro Freuda znamenal Jung nejinspirativnější prvek svého psychoanalytického hnutí, především se shodovali ve výzkumech v oblasti [[hysterie]]. Freudovská [[psychoanalýza]], která se zaměřovala na sexuální původ [[neuróza|neurózy]], však připadala Jungovi příliš omezená, přál si pracovat s „trajektorií“ neurózy a jejími implikacemi pro budoucí vývoj pacienta. Stejně tak pojetí [[Komplex (psychologie)|komplexu]] jako jakéhosi sexuálního rezidua z psychických prožitků raného dětství mu připadalo silně omezující.
 
Objev fantazií americké spisovatelky Frank Millerové jej přivádípřivedl k podvědomým tvořivým imaginacím, mytologickým snům a fantaziím, které měly veskrze neosobní charakter. Subjekt se vrací k archaické mimoslovní formě výrazu. Zatímco pro Freuda byl symbolismus z větší části důsledkem historického a kulturního kontextu, Jung kladl na tyto faktory minimální důraz a zaměřil se na neosobní vrstvu lidské duše, kterou nazval kolektivní [[nevědomí]]. Zde se začaly společné cesty rozcházet. V roce 1912 vydávávydal Jung studii ''Symboly proměny'', kde odmítáodmítl Freudův přílišný důraz na sexualitu a na příkladě symbolismu vizí Frank Millerové rozšiřujerozšířil pojetí [[libido|libida]] jako obecné psychické a životní energie zaměřené na cíl. Freud nebyl schopen přijmout cokoli, co by bylo v neshodě s jeho teorií, kterou už mezitím povýšil na [[dogma]].
 
Vztah Freuda a Junga neměl jen vědecké, ale i osobní pozadí. Freud se rozhodl Junga adoptovat a „po vzoru patriarchů jej pomazat ''in partibus infidelium'' – v zemi nevěřících“. To později založilo problém, jak se vymanit z otcovské autority, a to zejména ve chvíli, kdy se objevil vztah konkurence. Jung v roce [[1911]] stanul v čele Mezinárodní psychoanalytické společnosti, kde setrval do roku [[1914]].
 
== Charakteristika Jungovy hlubinné psychologie ==
Rok [[1913]] byl pro Junga zlomový. Po sérii apokalyptických snů a vizí rezignoval na přednášky na univerzitě a v roce [[1914]] se vzdávávzdal funkce prezidenta Mezinárodní psychoanalytické společnosti. V tomto období se věnujevěnoval převážně práci na svých teoretických studiích, zakládázaložil úzký kroužek Psychologického klubu, věnujevěnoval se soukromé terapeutické praxi, avšak především zdokonalujezdokonalil svoji techniku, jak promlouvat se svým nevědomím[[nevědomí]]m. NavazujeNavázal tak na své rané zážitky z dětské imaginace. UčíUčil se [[personifikace|personifikovat]] fenomény nevědomí, naslouchat jejich hlasu, a tím je vydělovat z bezbřehosti a činit je uchopitelnými [[vědomí]]m. DocházíDošel k postulátu, že v individuální mysli existují prvky, které jí nepatří.
 
=== Vědomí a nevědomí ===
Jung se snažil zachytit a popsat nějakou praktickou metodiku, jak se člověk může vypořádat se svým nevědomím. Byl si vědom toho, že náboženské filosofie, [[Metafyzika|metafyzické]] systémy nebo symbolická imaginace pracují s tímto faktem. Psychologické výpovědi mají stejnou váhu jako výpovědi vědeckého rázu, jakými disponuje například [[fyzika]]. Jung v této souvislosti zavádízavedl pojem [[psychická realita|psychické reality]], kterou moderní osvícené pojetí člověka odkazuje mimo skutečnost. Neustále se snažísnažil zdůrazňovat [[Empirie|empirickou]] povahu duševních výpovědí a jebyl si zároveň vědom, že pro moderní vědecký názor nebude snadné tento fakt přijmout. PoukazujePoukazoval na nebezpečí plynoucí z oddělení psychického světa od racionalisticky chápané skutečnosti. Na mnoha místech vyslovil předtuchu nebezpečného vlivu nezpracovaných nevědomých [[archetyp]]ů, která se mu splnila [[Druhá světová válka|druhou světovou válkou]].
 
V těchto úvahách dospěl Jung k podstatnému zjištění, že vědomí a nevědomí se k sobě chovají [[Komplementarita|komplementárně]] a kompenzačně. Po vzoru matematické vědy vytvořil pojem [[transcendentní funkce (psychologie)|transcendentní funkce]], faktor vědomí a faktor nevědomí tvoří jednu psychickou funkci, podobně jako [[komplexní číslo]] určuje poměr jednotlivých komponent. Různé varianty vztahu vědomých a nevědomých faktorů jsou charakteristické pro různé typy [[Duševní porucha|duševního onemocnění]].
 
Jung pracoval na koncepci [[psychologické typy|psychologických typů]]. Zavedl dvojí kategorii povahy podle zaměření libida, [[Extraverze a introverze|introvertní]] (orientovaná do svého nitra) a [[Extraverze a introverze|extrovertní]] (orientovaná na vnější svět). Později klasifikaci doplnil o čtyři základní funkce lidské psychiky ([[myšlení]], [[Emoce|cit]], [[vnímání]], [[intuice]]). V této souvislosti hovoříhovořil o diferenciaci (rozlišení) jednotlivých funkcí, přičemž nejméně diferencovaná [[psychická funkce]] patří u jednotlivce do oblasti [[nevědomí|osobního nevědomí]].
 
=== Symbolismus nevědomých projekcí ===
[[Soubor:Tour bollingen CGJung.jpg|thumb|upright=1.2|"Bollingenská věž", vila C. G. Junga]]
V roce [[1923]] zahajujezahájil Jung stavbu věže v [[Bollingen]]u, obydlí, které je živoucím důkazem jeho dalšího objevu, psychického středu v lidské duši – Self neboli [[Bytostné já|bytostného Já]]. [[Bollingenská věž]], kterou psycholog neustále vlastními silami rozšiřoval, nebyla jen místem setkávání s různými osobnostmi, ale především symbolickým vyjádřením osobního růstu k celistvosti kombinací praktické životní orientace a zpracováním snové imaginativní látky. PracujePracoval přesně v intencích svého zjištění, že [[Projekce (psychologie)|projekcí]] nevědomých obsahů do reality se stávají obsahy viditelné. Stavba tímto překračovala svůj symbolický význam.
 
Koncem 20. let začínázačal Jung studia [[alchymie|alchymistického]] symbolismu, obracíobracel se ke starým filosofickým mistrům ([[Mistr Eckhart]], [[Paracelsus]], [[svatý Augustin|sv. Augustin]] aj.), zkoumázkoumal [[křesťanství]], jeho [[hereze|heretická]] hnutí a symbolismus, sám se účastníúčastnil objevení [[gnóze|gnostických]] svitků z [[egypt]]ského [[Nag Hammádí]]. Na půdě religionistického spolku [[Eranos]] se setkávásetkal s [[Mircea Eliade|Mirceou Eliadem]], [[Károly Kerényi|Károlem Kerényim]]. S [[Richard Wilhelm|Richardem Wilhelmem]] pracujepracoval na interpretaci [[Tajemství zlatého květu]], esoterického textu čínského [[taoismus|taoismu]], píšenapsal předmluvu k čínské knize proměn [[I-ťing]].
 
Veškerou získanou látku a znalosti trvale konfrontoval se svojí praxí psychiatra, jejíž spektrum klientely se pohybovalo od obyčejných pacientů psychiatrického ústavu v [[Küsnacht]]u až po známé i zámožné osobnosti (dcera [[James Joyce|Jamese Joyce]], spisovatel [[Hermann Hesse]], dcera [[John D. Rockefeller|Johna D. Rockefellera]]). Pořádal přednášky, psal články do odborných časopisů, studoval myšlení primitivních afrických kmenů.
 
=== Bytostné Já ===
Na Basilejské univerzitě se v roce [[1943]] stávástal řádným profesorem lékařské psychologie, aniž by přerušil svou psychiatrickou praxi. Jeho nadmíru široký záběr vědomostí mu umožňoval vyjadřovat se fundovaně k současnému dění. Často se vracívracel ke svým textům a přepracovávápřepracovával je ve světle nově nabyté zkušenosti s religiózními a esoterními systémy. Symbolika alchymistických obrazových sérií jej přivádípřivedla ke koncepci dvojice [[archetyp]]ů [[anima a animus|anima]]/[[anima a animus|animus]], přičemž mužskému světu tvoří nevědomý protějšek anima (ženská část duše) a naopak. Rozvíjením symboliky dochází adepti alchymie ke kontaktu s nevědomím a jejich psychický střed ve [[vědomé já|vědomém já]] se přesouvá směrem k [[Bytostné já|Self]]. Stejnou charakteristiku našel Jung u snové imaginace, což jen podtrhlo teorii o zaměřenosti lidské psychiky na cíl ([[teleologie]]), který nazval procesem [[individuace]] a ztotožnil s vytvořením psychického středu v [[Bytostné já|bytostném Já]]. Jako nástroj takto zaměřené terapie použil [[aktivní imaginace|aktivní imaginaci]], při níž klienti často zpracovávali své vize do obrazů, které po vzoru [[mandala|mandal]] východu zobrazují psychickou celost osobnosti v řádu kosmu.
 
Jung své myšlenky na vývoj lidské [[duše]] neoddělujeneodděloval od biologické [[evoluce]] člověka. Nikdy však samostatně netematizujenetematizoval evoluční teorii a vždy se držídržel svého psychologického úhlu pohledu. Jako psychologickou nutnost v rámci vývoje lidského myšlení viděl například přijetí čtvrté nevědomé psychické funkce do oblasti psychologie vědomí, takže jej vyhlášení [[dogma]]tu o nanebevzetí [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]] papežem [[Pius XII.|Piem XII.]] v listopadu [[1950]] nijak nepřekvapilo, a to právě s ohledem na nauku o [[Nejsvětější Trojice|Nejsvětější Trojici]]. V souvislosti s pojmem [[synchronicita|synchronicity]] (nepříčinné spojení dějů) byl dotazován fyzikem [[Wolfgang Pauli|Wolfgangem Paulim]] na možnost analogie při přechodových dějích elementárních částic. Při této příležitosti překročil i některá vědecká paradigmata, když v souvislosti se synchronicitou uvažujeuvažoval, že [[psýché]] nemusí být vázaná na mozek, není lokalizovaná v prostoru nebo že je prostor psychicky relativní.
 
== Kritika ==
Jungova práce nebyla přijímána bez výhrad. Před moderní vědou musel trvale dokazovat empirickou povahu svých zjištění a byl často obviňován z [[esoterismus|esoterismu]]. Z opačné strany jej například židovský filosof [[Martin Buber]] kritizoval za přílišné zatemňování [[Bůh|Boha]] gnostickou spekulací. Častá výtka [[teologie|teologů]] směřuje k psychologizujícímu pojetí Boha, který jako autonomní psychický obsah nemá žádnou realitu mimo lidskou psýché. K této výtce se Jung vyjadřoval mnohoznačně, vždy se zřetelem na své psychologické zaměření. V korespondenci s anglickým dominikánem [[Victor White|Victorem Whitem]] došlo navzdory veškerým sympatiím k neshodě okolo otázky ''[[privatio boni]]''. [[Zlo]] podle Junga patří do celku skutečnosti a nelze je redukovat na pouhý nedostatek [[Dobro|dobra]], a i zde nacházínacházel pro tvrzení psychologické zdůvodnění.
 
Za svého působení v [[Burghölz]]li navázal Jung mimomanželský poměr se [[Sabina Spielrein|Sabinou Spielreinovou]]. Tato inteligentní ruská židovka studovala v Curychu medicínu a k Jungovi si během psychoanalýzy ([[Přenos (Psychologie)|přenosu]]), vytvořila silný citový, v některých ohledech až bizarní vztah.<ref>http://www.blisty.cz/art/31497.html</ref> Když na tento [[Etika|neetický]] poměr přišel švýcarský [[psychiatr]] [[Eugen Bleuer]], byl Jung z léčebny v [[Burghölz]]li propuštěn.
 
== Pokračování Jungových myšlenek ==
Jungova [[analytická psychologie]] je obecně použitelná a neomezuje se pouze na určité psychologické typy, nýbrž respektuje jakoukoliv povahu člověka. Získala si celou řadu ctitelů a žáků, kteří pokračovali v Jungově díle. V roce [[1948]] byl založen [[Institut C. G. Junga]] (http://www.junginstitut.ch/) jako reakce na vzrůstající zájem o rozvíjení a spolupráci na myšlenkách analytické psychologie. Jung si byl vědom faktu, že jeho objevy jej překročily a z analytické psychologie se stalo hnutí. Dnes se institut orientuje jako tréninkové centrum analytiků a psychoterapeutů, slouží jako místo k setkávání studentů, vědců a učitelů. Obdobně v [[Londýn]]ě byla založena Společnost pro analytickou psychologii. V Brně zas Česká společnost pro analytickou psychologii (ČSAP). Lokální společnosti zastřešuje The International Association for Analytical Psychology (http://www.iaap.org/). V [[Sto nejvlivnějších psychologů 20. století|žebříčku nejcitovanějších psychologů]] mu autor pořadí přiřadil 23. místo.<ref>Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152</ref>
 
== AdaptaceOsobní život ==
Dne [[14. únor]]a [[1903]] si vzal za manželku Emmu Rauschenbachovou (30. března 1882 – 27. listopadu 1955), která pocházela z průmyslnické rodiny v [[Schaffhausen]]u.
; Životopisné filmy
 
* V roce [[2002]] natočil italský režisér [[Roberto Faenza]] film ''[[Strážce duše]]'' (org. ''Prendimi L'anima''). V roli Junga [[Iain Glen]].
Měli spolu pět dětí:
* Agathe Jungová-Niehusová (1904),
* Gret Jungová-Baumanová (1906),
* Franz Jung (28. listopadu 1908 – 30. června 1996),
* Marianne Jungová-Niehusová (1910),
* Helene Jungová-Hoerniová (1914).
 
Za svého působení v [[Burghölz]]liBurghölzli navázal Jung mimomanželský poměr se [[Sabina Spielrein|Sabinou Spielreinovou]]. Tato inteligentní ruská židovka studovala v Curychu medicínu a k Jungovi si během psychoanalýzy ([[Přenos (Psychologie)|přenosu]]), vytvořila silný citový, v některých ohledech až bizarní vztah.<ref>http://www.blisty.cz/art/31497.html</ref>{{Citace Kdyželektronického na tento [[Etika|neetický]] poměr přišel švýcarský [[psychiatr]] [[Eugen Bleuer]], byl Jung z léčebny v [[Burghölz]]li propuštěn.periodika
| příjmení = Stern
| jméno = Jan
| titul = Nietszcheho Lilith, Jungova židovka a Freudova přímluvkyně u Hitlera
| periodikum = Britské listy
| datum_vydání = 29. 11. 2006
| datum_přístupu = 2015-12-18
| url = http://www.blisty.cz/art/31497.html
}}</ref> Když na tento [[Etika|neetický]] poměr přišel [[Eugen Bleuler]], byl Jung z léčebny v Burghölzli propuštěn.
 
Carl Gustav Jung zemřel 6. června 1961 v [[Küsnacht]]u a je zde pochován v rodinném hrobě v Küsnachtu.
* V roce [[2011]] byl natočen koprodukční film ''[[Nebezpečná metoda]]'', který pojednává o životě [[psychiatr]]a Carla Gustava Junga v letech [[1904]]–[[1913]]. V roli Junga [[Michael Fassbender]].
 
== Rodinná fotogalerieFotogalerie ==
<gallery>
Soubor: Jung piccolo.jpg|Carl Gustav Jung jako dítě
Soubor: Jung 1910-rotated.jpg|Carl Gustav Jung v Curychu (1910)
Soubor: CGJung.jpg|Carl Gustav Jung v dospělosti
Soubor: Emma Jung 1911 sitting.jpg|Jeho manželka Emma Jung (roz. Emma Rauschenbach; 1882–1955)
Soubor: Hall Freud Jung in front of Clark 1909.jpg|První řada zleva: C. G. Jung (3) v přítomnosti Sigmunda Freuda (1)
Soubor: Letters from Carl Jung Wellcome L0051741.jpg|JehoJungův podpis na dopisu
Soubor:Psychoanalysts including Freud. Photograph. Wellcome V0027600.jpg|S. Freud a C.G.Jung přina srazusetkání vedle sebepsychoanalytiků
</gallery>
 
== Odraz v kultuře ==
; Životopisné filmy
* V roce [[2002]] natočil italský režisér [[Roberto Faenza]] film ''[[Strážce duše]]'' (org. ''Prendimi L'anima''). V roli Junga [[Iain Glen]].
 
* V roce [[2011]] byl natočen koprodukční film ''[[Nebezpečná metoda]]'', který pojednává o životě [[psychiatr]]a Carla Gustava Junga v letech [[1904]]–[[1913]]. V roli Junga [[Michael Fassbender]].
 
== Odkazy ==
Řádek 103 ⟶ 112:
* KAST, Verena, RIEDEL, Ingrid: ''Vybrané spisy C. G. Junga''. Praha: [[Portál (nakladatelství)]], 2014. ISBN 978-80-262-0719-1
* JAFFÉ, Aniela: ''Vzpomínky / Sny / Myšlenky C. G. Junga''. Praha: [[Portál (nakladatelství)]], 2015. ISBN 978-80-262-0803-7
* [[Pavel Říčan|ŘÍČAN, Pavel]], BrichcínBRICHCÍN, Petr (2001): ''Dobro, zlo a lidský vztah v Jungovskéjungovské perpektivě''., 2001 [http://rican.sweb.cz/clanky/15Jung%20Zlo.htm Dostupné online]
 
=== Externí odkazy ===
Řádek 108 ⟶ 118:
* {{Wikicitáty|osoba=Carl Gustav Jung}}
* {{NK ČR|jn19990004107}}
* {{de}} [http://www.junginstitut.ch/ Institut C. G. Junga]
* http://jung.sneznik.cz/
* {{en}} [http://www.iaap.org/ The International Association for Analytical Psychology ]
* Říčan, Pavel, Brichcín, Petr (2001): ''Dobro, zlo a lidský vztah v Jungovské perpektivě''. http://rican.sweb.cz/clanky/15Jung%20Zlo.htm
* [http://jung.sneznik.cz/ České stránky o C. G. Jungovi]
 
{{Psychoanalýza}}
 
{{Autoritní data}}
{{Portály|Lidé|Psychologie|Medicína|Švýcarsko}}
 
{{DEFAULTSORT:Jung, Carl Gustav}}