Země: Porovnání verzí

Přidáno 162 bajtů ,  před 6 lety
m
narovnání přesměrování
m (ref)
m (narovnání přesměrování)
}}
[[Soubor:Earth symbol.svg|30px|vlevo|Astronomický symbol Země]]
'''Země''' je třetí [[planeta]] [[sluneční soustava|sluneční soustavy]], zároveň největší [[terestrická planeta]] v soustavě a jediné planetární těleso, na němž je dle současných vědeckých poznatků potvrzen [[život]]. Země nejspíše vznikla před 4,6 [[miliarda]]mi [[rok|let]] a krátce po svém vzniku získala svůj jediný [[Měsíc (satelit)|přirozený satelit]] – [[Měsíc]]. Země obíhá kolem [[Slunce]] po&nbsp;elipse s&nbsp;velmi malou [[Excentricita dráhy|excentricitou]]. Země jako domovský svět [[lidstvo|lidstva]] má mnoho názvů v&nbsp;závislosti na&nbsp;[[národ]]u, mezi nejznámější patří název latinského původu [[Terra (mytologie)|Terra]], či řecký název [[Gaia]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Knittich
| jméno = Jakub
}}</ref>
 
Země je dynamickou planetou, která se skládá z&nbsp;jednotlivých [[FyzickogeografickáFyzická sférageografie|zemských sfér]]. Jedná se o&nbsp;nedokonalou kouli s&nbsp;poloměrem 6378&nbsp;km, uprostřed se nachází malé [[Zemské jádro|pevné jádro]] obklopené polotekutým [[zemské jádro|vnějším jádrem]], dále pak [[zemský plášť|pláštěm]] a [[zemská kůra|zemskou kůrou]], která se dělí na [[oceánská kůra|oceánskou]] a [[kontinentální kůra|kontinentální]]. Zemská kůra je tvořena [[Tektonická deska|litosférickými deskami]], které jsou v neustálém [[litosférické rozhraní|pohybu]] vlivem procesu nazývaného [[desková tektonika]]. Na povrchu Země se vyskytuje [[hydrosféra]] v&nbsp;podobě souvislého [[Světový oceán|oceánu]] kapalné [[voda|vody]], který zabírá přibližně 71 % [[Povrch Země|zemského povrchu]]. Na velmi úzkém pásu rozhraní mezi [[litosféra|litosférou]] a [[Atmosféra Země|atmosférou]] se nachází [[biosféra]], živý obal Země, který je tvořen živými [[organismus|organismy]]. Jeho činností došlo k přeměně části litosféry na půdní obal Země, tzv. [[pedosféra|pedosféru]]. Celou planetu obklopuje hustá [[Atmosféra Země|atmosféra]] tvořená převážně [[dusík]]em a [[kyslík]]em vytvářející směs obvykle nazývanou jako [[vzduch]].
 
Její [[astronomický symbol]] sestává z&nbsp;kříže v kruhu, reprezentujícího [[poledník]] a [[Zemský rovník|rovník]]; v&nbsp;jiných variantách je kříž vysunut nad kruh ([[Unicode]]: ⊕ nebo ♁). Kromě slov odvozených od ''Terra'', jako je ''terestrický'', obsahují pojmy vztahující se k Zemi také prefix ''telur-'' nebo ''[[tellur]]-'' (např. telurický, [[tellurit]] podle bohyně ''[[Tellūs]]'') a ''geo-'' (např. [[Geocentrismus|geocentrický model]], [[geologie]]). Země je domovským světem [[lidstvo|lidstva]], které je na Zemi rozděleno na přibližně 200 nezávislých [[stát]]ů, které jsou spolu ve vzájemném působení skrze [[diplomacie|diplomacii]], [[cestování]] a [[obchod]].
 
== Vznik ==
Poloměr Země je skoro 6,5 tisíce kilometrů, z čehož plyne relativně malá [[Křivost plochy|křivost]] [[povrch (fyzika)|povrchu]]. Zakřivení způsobená [[geologie|geologickou]] aktivitou jsou mnohem výraznější než zakřivení vzniklá v důsledku kulatosti. Proto se lidé ve starověku domnívali, že Země je celkově [[plochá Země|plochá]]. Proti tomuto názoru ale postupně svědčily různé vědecké poznatky a pozorování. Staří Řekové například pozorovali, že jižní souhvězdí v jižnějších oblastech vycházejí výš nad obzor a také pozorovali, že při [[zatmění Měsíce]] Země vrhá vždy kruhový stín. Velikost Země poprvé spočítal [[Eratosthenés z Kyrény]] podle rozdílu v délce poledního stínu mezi [[Asuán]]em a [[Alexandrie|Alexandrií]].
 
Kulatost Země (stejně jako jiných [[planeta|planet]], [[Slunce]] i [[Měsíc]]e) je dána vlastnostmi [[Newtonův gravitační sílazákon|gravitační síly]], která působí [[centrálníFyzikální pole|centrálně]] kolem [[těžiště]] a má sférickou [[symetrie|symetrii]]. Tvar dokonalé [[koule]] je však narušen. Lepším přiblížením skutečnosti je rotační [[elipsoid]] s malou excentricitou. Vzdálenost pólů je přibližně o&nbsp;43&nbsp;km menší než střední rovníkový průměr. To je způsobeno rotací Země kolem své osy, která způsobuje [[odstředivá síla|odstředivou sílu]]. Ta směřuje od osy rotace a [[vektor]]ově se skládá s&nbsp;gravitační silou, z&nbsp;čehož plyne, že na pólech je největší [[tíhové zrychlení]] a&nbsp;na rovníku nejmenší. [[Rovnoběžka|Rovnoběžky]] jsou tedy [[kružnice]], zatímco [[poledník]]y jsou [[elipsa|elipsy]] s&nbsp;malou výstředností. Skutečný tvar je ještě složitější a pro jeho matematický popis se užívá pojem [[geoid]]. Nejvzdálenějším místem od středu Země je díky jejímu zploštění vrcholek hory [[Chimborazo]].
 
=== Geologické složení ===
Ze zemského poledníku je definována [[námořní míle]] jako jeho jedna úhlová vteřina, kdy má 360 stupňů 360×60=21600 úhlových minut. Obvod země je tedy přibližně 21600 námořních mil nebo 21600×1,852=40.003,2&nbsp;km. Protože obvod země má 360 úhlových stupňů a oběh země 1440minut, je rychlost západu slunce 1 námořní míle (jeden úhlový stupeň) za 4min. Velikost časového pásma tedy 60\4=15 úhlových stupňů.
 
Pro početní operace zavedl sir [[George Airy]] v roce [[1851]] [[Základní poledník|nultý poledník]] procházející anglickým [[Greenwich (londýnský obvod)|Greenwichem]] v [[Londýn]]ě. Vzhledem k tomu, že tento nultý poledník se začal rychle používat v [[lodníVodní doprava|lodní dopravě]] pro [[námořní mapa|námořní mapy]], kde se stal dominantním, brzy se přijal celosvětově i pro ostatní [[mapa|mapy]].
 
[[Poledník|Místní poledník]] procházející daným bodem určuje přesně [[severníZeměpisné šířkasouřadnice|severní]] a nebo [[jižníZeměpisné šířkasouřadnice|jižní zeměpisnou šířku]], která vzniká jako [[úhel]] mezi rovinou rovníku a spojnicí středu Země s místním poledníkem. Pro určení pozice daného bodu je potřeba ale znát i přesnou zeměpisnou [[zeměpisná délka|délku]], která se určuje dle [[rovnoběžka|rovnoběžky]]. Zeměpisná délka je úhlem mezi rovinou základního poledníku s rovinou místního poledníku daného bodu a může nabývat hodnot 0° až +180° na východ od greenwichského poledníku (východní zeměpisná délka), nebo na západ od něho 0° až -180° (západní zeměpisná délka).
 
==== Kartografická zobrazení povrchu ====
Povrch Země se zakresluje do [[mapa|map]], které jsou tak zmenšeným rovinným obrazem. Vědní obor zabývající výrobou map je [[kartografie]]. Samotný vznik map je spojen se vzdělaností člověka, která umožnila chápání svého okolí a snaha o jeho zakreslení.<ref>Přírodní obraz Země pro 1. ročník gymnázia, strana 33</ref> S postupným vývojem představ člověka o Zemi, se měnily i mapy a to v závislosti na preferovaném tvaru Země. V [[novověk]]u již definitivně zvítězil názor, že je Země kulatá a tak se začaly mapy tomuto faktu přizpůsobovat.
 
Zakřivenou plochu skutečného povrchu nelze přímo rozvinout do roviny, a proto bylo potřeba najít správný způsob zakreslení. Vznikly [[referenční plocha|referenční plochy]], které se využívají pro [[Mapové zobrazení|kartografické zobrazení]], jenž se dělí dle zobrazovací plochy, polohy zobrazovací plochy a dle vlastnosti zakreslení.<ref>Přírodní obraz Země pro 1. ročník gymnázia, strana 35</ref>
 
==== Hydrosféra ====
V zemské atmosféře existuje ve stratosféře tenká vrstva [[Ozon|ozónu]], která absorbuje většinu vysokoenergetického ultrafialového záření a efekt rozbíjení molekul tak potlačuje. Ozón se může tvořit jen v atmosféře s vysokým podílem volného dvouatomového kyslíku, jehož existence je závislá na biosféře ([[Rostliny|rostlinách]]). [[Magnetosféra]] také chrání [[ionosféra|ionosféru]] před přímým odfukováním [[sluneční vítr|slunečním větrem]].
 
Nakonec se [[vulkanická činnostVulkanismus|vulkanickou činností]] na povrch neustále dostává voda zevnitř planety. Zemská [[desková tektonika]] v procesu recyklace [[subdukce|subdukuje]] do pláště [[uhlík]] a vodu ve formě [[vápenec|vápencových]] hornin a uvolňuje je při vulkanické činnosti jako plynný oxid uhličitý a [[pára|páru]]. Odhaduje se, že horniny v plášti mohou obsahovat až 10× více vody, než je nyní v oceánech, většina z této zadržované vody však nikdy nebude uvolněna.
 
Celková hmotnost hydrosféry je asi 1,4×10<sup>21</sup> kg, přibližně 0,023 % z celkové hmotnosti Země.
==== Atmosféra ====
{{Viz též|Atmosféra Země}}
Země má relativně hustou [[atmosféra|atmosféru]] složenou ze 78 % [[dusík]]u, 21 % [[kyslík]]u, 0,93 % argonu, 0,038 % oxidu uhličitého a stopové množství jiných plynů včetně [[voda|vodních]] par. Atmosféra chrání povrch Země před dopadem některých druhů [[slunečníSluneční zářeníenergie|slunečního záření]]. Její složení je nestabilní a silně ovlivněno biosférou. Jde především o velké množství volného dvouatomového kyslíku, který vyrábějí pozemské [[rostliny]] a bez nichž by se kyslík v atmosféře v geologicky krátkém čase sloučil s materiály z povrchu Země. Volný kyslík v atmosféře je známkou života. Současná atmosféra je druhotnou atmosférou, kterou pozměnily živé organismy. Primární atmosféra vznikla při zformování planety, obsahovala toxickou směs [[sopečné plyny|sopečných plynů]], které se uvolňovaly při odplynování magmatu.
 
Tloušťka jednotlivých vrstev atmosféry ([[troposféra|troposféry]], [[stratosféra|stratosféry]], [[mezosféra|mezosféry]], [[termosféra|termosféry]] a [[exosféra|exosféry]]) na různých místech planety kolísá v závislosti na sezónních vlivech.
|jazyk = anglicky
| titul = Researchers Break New Ground in Their Study of Bacteria
| vydavatel = Inside Brown}}</ref> (asi 5×10<sup>30</sup> jedinců<ref>{{citace periodika |autor=CURTIS, T., SLOAN, W., SCANNELL, J. |titul= Estimating prokaryotic diversity and its limits |url=http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=12097644 |periodikum=Proc Natl Acad Sci U S A |ročník=99 |číslo=16 |strany=10494-9 |jazyk = anglicky|rok=2002}}</ref><ref>{{citace periodika | jazyk = anglicky | příjmení=Schloss | jméno = P. | příjmení2 = Handelsman | jméno2 = J. |titul=Status of the microbial census |url=http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?tool=pubmed&pubmedid=15590780#r6 |periodikum=Microbiol Mol Biol Rev |ročník=68 |číslo=4 |strany=686-91 |rok=2004}}</ref>), jednobuněčné mikroskopické organizmy. Podobné [[Archea|archebakterie]] jsou rovněž velice rozšířené a navíc jsou schopné žít v extrémních podmínkách prostředí. Tyto jednoduché organizmy byly zřejmě prvními obyvateli Země. Až před asi 1,8&nbsp;–&nbsp;1,3 miliardami lety vznikla [[eukaryota]], do nichž řadíme i dnešní [[mnohobuněčnost|mnohobuněčné]] skupiny, jako jsou [[rostliny]] nebo [[živočichové]]. Rostliny se zpravidla vyživují pomocí [[fotosyntéza|fotosyntézy]], živočichové se živí organickými látkami ([[heterotrofie|heterotrofně]]).<ref name="knoll">{{citace periodika | jméno = Andrew H. | příjmení = Knoll | spoluautoři = Javaux, E. J., Hewitt, D., Cohen, P. | titul = Eukaryotic organisms in Proterozoic oceans | periodikum = Philosophical Transactions of the Royal Society of London, Part B | rok =2006 | ročník =361 | číslo =1470 | strany=1023–1038 | url = http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=1578724 | doi = 10.1098/rstb.2006.1843 | pmid = 16754612 | jazyk=anglicky}}</ref> Mezi živočichy patří i [[člověk]], který osídlil Zemi v posledních několika milionech let.
 
=== Magnetické pole a radiace ===
 
== Oběžná dráha ==
Země oběhne Slunce za 365,2564 průměrných slunečních dní ([[siderickýHvězdný rokčas|1 siderický rok]]). Ze Země to dává zdánlivý pohyb Slunce vzhledem ke hvězdám o rychlosti 1 °/den, tj. pohyb směrem na východ o sluneční či měsíční průměr za každých 12 hodin. Rychlost oběhu Země je v průměru asi 30&nbsp;km/s, což stačí k uražení vzdálenosti zemského průměru (~12&nbsp;700&nbsp;km) za 7 minut a vzdálenosti Země – Měsíc (384&nbsp;000&nbsp;km) za 4 hodiny.
 
Země má jeden [[přirozený satelit]], [[Měsíc]], který kolem ní oběhne jednou za [[Doba oběhu|27 1/3 dnů]]. Ze Země se to jeví jako pohyb Měsíce vzhledem ke Slunci a hvězdám o rychlosti 12 °/den, tj. o měsíční poloměr směrem na východ každou hodinu.
{{Viz též|Rotace Země}}
 
Rotace Země kolem její osy spojující [[Severní pól|severní]] a [[jižní pól]] trvá 23 hodin, 56 minut a 4,091 sekund ([[siderickýHvězdný denčas|1 siderický den]]). Ze Země se hlavní část zdánlivého pohybu nebeských těles na obloze (kromě [[meteor|meteorů]], které jsou mezi atmosférou a nízko obíhajícími satelity) jeví jako pohyb směrem na západ o rychlosti 15 °/h = 15'/min, tedy o sluneční nebo měsíční průměr každé dvě minuty. Z fyzikálního hlediska se Země chová jako obří [[setrvačník]]. Zemská osa nemá neměnnou polohu, např. silné [[zemětřesení a tsunami v Tóhoku 2011|zemětřesení v Japonsku v roce 2011]] ji vychýlilo asi o 16&nbsp;cm.<ref name="latimes">[http://www.latimes.com/news/nationworld/world/la-sci-japan-quake-science-20110313,0,5782113.story Los Angeles Times: Japan earthquake shifted Earth on its axis]</ref>
 
==== Časová pásma ====
| místo =
| jazyk =
}}</ref> Pásmový čas, který je v každém pásmu, se počítá dle střední hodnoty 15°, tedy pro poledník se středem na 7,5°.<ref name="pasma"/> Tento čas se následně dopočítává vzhledem ke [[koordinovanýCoordinated světovýUniversal časTime|koordinovaného světového času]], kdy posun je většinou určen celistvým počtem hodin a to buď v podobě plus či mínus.
 
=== Střídání ročních období ===
Vlivem sklonění rotační osy Země o 23,5° a oběžné trajektorie ve tvaru elipsy dochází k tomu, že se mění vzdálenost od Slunce a množství světla a tepla, které dopadá na jednu či druhou polokouli. Tato skutečnost se na Zemi projevuje střídáním ročních období v pořadí [[jaro]], [[léto]], [[podzim]] a [[zima]]. Jelikož se ke Slunci vždy více přivrací pouze jedna polokoule, je střídání ročních dob protočené a tedy se střídá mezi severní a jižní polokoulí. Platí, že když je na jižní polokouli léto, je na severní zima a opačně.
 
Vzhledem k tomu, že oběžná dráha je eliptická, jsou zimy na severní polokouli mírnější, jelikož v té době je Země v oblasti perihélia a tedy nejblíže Slunci. Naopak léta na severní polokouli jsou oproti létům na jižní polokouli studenější, Země se nachází nejdále od Slunce. Největšího přiblížení ke Slunci Země dosáhne při [[Perihélium|perihelu]], krátce po [[zimní slunovratSlunovrat|zimním slunovratu]]. Nejdále je pří [[Afélium|afelu]] v době [[letní slunovratSlunovrat|letního slunovratu]]. Země se současně dle Keplerových zákonů nepohybuje po celé své dráze stejně rychle, ale v době největšího přiblížení ke Slunci má současně i největší oběžnou rychlost, což se projevuje v tom, že léto je na jižní polokouli kratší než na polokouli severní. Zima je naopak kratší na severní polokouli.<ref name="doba">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
</center>
 
Gravitační síly mezi Zemí a Měsícem způsobují na Zemi [[Slapové jevy|příliv]] a [[Slapové jevy|odliv]]. Tatáž síla působící na Měsíc vedla k jeho [[vázaná rotace|vázané rotaci]]: jeho rotační perioda je rovna době, která je potřebná k jeho oběhu Země. Následkem toho ukazuje planetě stále stejnou stranu. Jak Měsíc obíhá Zemi, jsou Sluncem osvětlovány jeho různé části, což vede k [[měsíční fáze|měsíčním fázím]]. Temná polokoule je oddělena od osvětlené [[sluneční terminátor|slunečním terminátorem]].
 
Měsíc dramaticky ovlivnil vývoj života tím, že brání prudkým změnám podnebí. Paleontologické důkazy a počítačové simulace ukazují, že [[vychýlení osy|výchylka]] zemské osy je stabilizována jeho slapovými interakcemi. Někteří teoretikové věří, že bez této stabilizace by [[točivý moment]] od Slunce a planet na zemskou rovníkovou deformaci způsobil chaotickou nestabilitu rotační osy, jako je tomu u [[Mars (planeta)|Marsu]]. Pokud by se zemská osa rotace přiblížila [[ekliptika|rovině ekliptiky]], [[podnebí]] by začalo být extrémně nepříznivé s obrovskými sezónními rozdíly. V ''létě'' by byl pól nasměrován přímo směrem ke Slunci, zatímco po celou ''zimu'' by byl od Slunce odvrácen. [[Planetologie|Planetologové]], kteří tento jev studovali, prohlašují, že by vedl k vyhynutí všech větších zvířat a vyšších forem života. Toto téma však zůstává kontroverzním, další studie Marsu — který sdílí zemskou [[siderický den|rotační periodu]] a [[vychýlení osy]], nikoliv však velký měsíc ani tekuté jádro — mohou poskytnout na tuto problematiku jiný náhled.
Kromě Měsíce není znám žádný přirozený vesmírný objekt, který by obíhal kolem Země. Existují však [[planetka|planetky]], které jsou ovlivňovány gravitačním polem Země a mají s ní [[dráhová rezonance|sladěnou]] [[oběžná dráha|oběžnou dráhu]].
 
Od roku 1986 je znám asi 5&nbsp;km velký asteroid [[Cruithne (planetka)|3753 Cruithne]], který má sice protáhlou eliptickou dráhu (k Slunci se přibližuje téměř na vzdálenost [[Merkur (planeta)|Merkuru]] a v nejvzdálenějším bodě dráhy je až za drahou [[Mars (planeta)|Marsu]]), ale jeho oběžná doba je prakticky shodná se Zemí: 364,01 dne.
 
V roce 2011 byla pomocí infračerveného kosmického dalekohledu [[Wide-field Infrared Survey Explorer|WISE]] objevena jiná planetka, která obíhá Slunce po téměř stejné dráze jako Země, ale 60° před ní.<ref name = "nebeskycestopis">
{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Scheirich