Tasemnice bezbranná: Porovnání verzí

[[Soubor:Taenia saginataD.JPG|thumb | left | Proglotid (článek) tasemnice bezbranné]]Tělo tasemnice se skládá ze skolexu (hlavičky) a vlastního těla tvořeného přibližně 1000–2000 proglotid (články). Na skolexu jsou čtyři přísavky a oproti ''[[Taenia solium]]'' zde chybí rostellum s háčky. Dosahuje délky nejčastěji 3–5 metrů, maximálně 12 metrů.<ref name="pawlowski">{{cite journal |author=Pawlowski Z, Schultz MG |title=Taeniasis and cysticercosis (Taenia saginata) |journal=Adv. Parasitol. |volume=10 |issue= |pages=269–343 |year=1972 |pmid=4559145 |doi= |url=}}</ref> Jeden článek (proglotid) je 0,5&nbsp;cm široký a 1–2&nbsp;cm dlouhý. Proglotidy procházejí určitým vývojem, přičemž proglotidy lokalizované blíže skolexu jsou nezralé, naopak na konci těla tasemnice jsou již články plně zralé s vajíčky. Každý článek představuje samostatnou reprodukční jednotku, jež obsahuje samčí a samičí pohlavní orgány ([[hermafrodit]]é). Zralý článek obsahuje asi 50&nbsp;000 – 80&nbsp;000 vajíček. [[Děloha]] ''T.&nbsp;saginata'' se rozštěpuje do 12 až 32 větví, což je jeden z hlavních diagnostických znaků pro odlišení od ''T.&nbsp;solium''. Podobně jako u ostatních tasemnic, ''T.&nbsp;saginata'' nemá vyvinuté [[střevo]] ani [[ústa]], chybí tedy klasická [[trávicí soustava]]. Potravu přijímá povrchem těla přes [[tegument]]. Vajíčko měří 20–50&nbsp;µm a obsahuje larvu zvanou onkosféra. Vajíčka všech zástupců rodu ''Taenia'' jsou morfologicky neodlišitelná. Larvální stádium, které se nachází v [[kosterní sval]]ovině mezihostitele se označuje jako '''cysticerkus''', nebo tkétaké '''boubel''' či '''uher'''. Morfologicky se jedná o oválný, měchýřkovitý útvar, transparentní až mléčné barvy, o velikosti 5–10&nbsp;mm, vyplněný čirou tekutinou a obsahujicí jeden skolex.<ref name="OIE">{{Citace monografie | autor = Flisser, A., Correa, D., Avilla, G., Marvilla P. | titul = Biology of Taenia solium, Taenia saginata and Taenia saginata asiatica | vydavatel = OIE | místo = Paris | rok = 2005 | počet stran = | url = http://www.oie.int/doc/ged/d11245.pdf}}</ref> Po určitém období cysticerkus odumírá, vazivovatí a kalcifikuje.