Niccolò Piccinni: Porovnání verzí

Přidáno 191 bajtů ,  před 4 lety
+ 2x média, wikiodkaz, adata.
m (+ odkaz na Ottův slovník naučný)
(+ 2x média, wikiodkaz, adata.)
| místo úmrtí = [[16. obvod (Paříž)|Passy]] u Paříže, [[Francie]]}}
 
'''Niccolò Piccinni''', také '''Nicola Vincenzo Piccini''', resp. '''Niccolò Vito Piccini''' – jako další křestní jména jsou uváděna rovněž Marcello, Antonio a Giacomo – ([[16. leden|16. ledna]] [[1728]], [[Bari]] – [[7. květen|7. května]] [[1800]], [[16. obvod (Paříž)|Passy]]) byl [[Itálie|italský]] [[opera|operní]] skladatel, představitel [[neapolská operní škola|neapolské operní školy]].
 
== Život ==
[[Soubor:NiccoloPiccinni.jpg|thumb|Niccolò Piccinni ]]
Narodil se v [[Bari]]. Jeho otec, ačkoliv sám hudebník, byl proti tomu, aby syn nastoupil tutéž dráhu. Díky intervenci biskupa v [[Bari]] byl přijat na Konzervatoř sv. Onofria v [[Neapol]]i jako většina skladatelů [[neapolská operní škola|neapolské operní školy]]. Studoval u [[Leonardo Leo|Leonarda Lea]] a [[Francesco Durante|Francesca Durante]].
 
 
Velkým rivalem na poli operní tvorby v Paříži mu byl [[Christoph Willibald Gluck]]. Paříž byla rozdělena na piccinisty a gluckisty. Tuto rivalitu podporoval ředitel [[Opéra Garnier|pařížské opery]] objednal u obou skladatelů operu na stejné téma: Ifigenii na Tauridě. Gluckova opera měla premiéru [[18. květen|18. května]] [[1779]], Picciniho následovala [[23. leden|23. ledna]] [[1781]]. Ačkoliv byla provedena sedmnáctkrát, což byl na tehdejší dobu obrovský úspěch, později upadla v zapomenutí, zatímco Gluckovo dílo je trvalou součástí světového repertoáru. V roce [[1780]] Gluck opustil Paříž a ředitelé opery se pokusili roznítit novou rivalitu mezi Piccinim a [[Antonio Sacchini|Sacchinim]]. To se však již nepodařilo. Když [[Christoph Willibald Gluck]] zemřel, navrhl Piccini, aby byl na jeho počest v Paříži vybudován pomník. Projekt však sami gluckisté odmítli podpořit.
[[Soubor:Statue de Niccolo Piccinni - Bari.jpg|thumb|405x405px|Socha N. Piccinniho v italském Bari]]
 
Roku [[1784]] se Piccini stal profesorem na Královské konzervatoři (L'école royale de chant et de déclamation). Po nástupu [[Velká francouzská revoluce|francouzské revoluce]] se vrátil do Neapole. Z Paříže odešel ani ne tak z politických důvodů, jako spíše proto, že Republika mu královskou rentu silně zredukovala. Neapolským králem [[Ferdinand IV. Neapolský|Ferdinandem IV.]] byl nejprve vřele přijat. Když se však Picciniho dcera provdala za francouzského jakobína, jeho přízeň rychle ochladla. Na Picciniho bylo uvaleno domácí vězení a přežíval na příležitostných zakázkách pro divadla v [[Benátky|Benátkách]], [[Neapol]]i a [[Řím]]ě.
 
* http://dic.academic.ru/dic.nsf/brokgauz/16842
* http://www.hoasm.org/VIIIB/Piccinni.html
 
{{Autoritní data}}
 
{{Portály|Hudba}}