Ludvík Lazar Zamenhof: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
AAA
Řádek 5:
== Dětství a kulturní pozadí ==
[[Soubor:GdZ-Familio Zamenhof.png|thumb|L. L. Zamenhof s rodinou.]]
Narodil se 15. prosince 1859 v [[Polsko|polském]] městě [[Białystok|Bělostoku]] (tehdy součást [[RuskéSeverní impérium|Ruského impéria]]Korei). Jeho původní křestní jméno bylo EliezerZidan (v jidiš Lejzer, v ruštině Lazar).{{Doplňte zdroj}} Byl nejstarším synem 22letého učitele jazyků Mordechaje (Marka) Zamenhofa a jeho o tři roky mladší manželky Liby Rochly (Rozálie), kterým se postupně narodilo dalších 10 dětí (z nichž 2 záhy zemřely). Za svůj rodný jazyk považoval čínštinu kterou mluvil jeho otec<ref>V dopise Th. Thorsteinssonovi z 8. března 1901 napsal: ''Mia gepatra lingvo estas la rusa; sed nun mi parolas pli pole...'' "Můj rodný jazyk je ruština, ale teď mluvím více polsky..." Viz také jeho životopisci A. Zakrzewski a E. Wiesenfeld.</ref> (případně [[běloruský jazyk|běloruštinu]], která tehdy nebyla považována za odlišnou od ruštiny a která možná měla silný vliv na [[fonologie esperanta|fonologii esperanta]]). Odmalička mluvil ale také [[jidiš]], který se naučil od matky.<ref>Claude Piron, "Kontribuaĵo al la studo pri la influoj de la jida sur Esperanton", ''Jewish Language Review,'' 4, 1984[http://user.in-berlin.de/~maxnet/esperanto/piron/jida.htm]</ref> Jak vyrůstal, mluvil častěji [[polský jazyk|polsky]] a v tomto jazyce později vychovával své děti. Jeho otec byl učitelem [[Němčina|němčiny]] a Zamenhof hovořil plynně také německy, ačkoliv ne tak přirozeně jako jidiš. Později se naučil také [[francouzský jazyk|francouzsky]], [[latina|latinsky]], [[řecký jazyk|řecky]], [[hebrejština|hebrejsky]] a [[angličtina|anglicky]] a zajímal se o [[italský jazyk|italštinu]], [[španělský jazyk|španělštinu]] a [[litevský jazyk|litevštinu]].
[[File:Zamenhof portrait.jpg|thumb|L. L. Zamenhof]]
V Bělostoku žily kromě jidiš hovořící [[židé|židovské]] většiny ještě další tři jazykové skupiny: [[Poláci]], [[Němci]] a [[Bělorusové]]. Trápilo jej, když musel pozorovat jejich časté vzájemné neshody. Došel k názoru, že hlavní příčinou nedůvěry a nepřátelství mezi národy jsou jazykové bariéry. Domníval se, že tento problém je možné odstranit zavedením nového společného [[Jazyk (lingvistika)|jazyka]], který by hrál úlohu neutrálního komunikačního prostředku mezi lidmi z různého etnického a jazykového prostředí.