Prase divoké: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Předtím: Žijí obvykle ve skupinách, které průměrně čítají 20, vzácně až 50 jedinců. Potom: Žijí obvykle ve skupinách, které průměrně obsahují 20, vzácně až 50 jedinců. Myslím že slovo "čítají" málo lidí pochopí.
Bez shrnutí editace
Řádek 35:
Nejenže je prase divoké daleko nejrozšířenějším zástupcem celé své čeledi, ale navíc patří – a to díky zásahu člověka - i mezi nejrozšířenější pozemské savce. Jeho areál rozšíření se v průběhu staletí značně měnil a v mnoha oblastech, kde byl dříve běžný ([[Dánsko]], [[Egypt]], [[Irsko]], [[Norsko]]), byl vyhuben, do některých byl naopak zavlečen a hojně se zde vyskytuje dodnes. Od 2. poloviny 20. století se však prase většinu svého původního areálu znovu osídlilo a na mnoha místech se stalo přemnoženým druhem. Jeho domovinou je téměř celá [[Evropa]] s výjimkou části [[Skandinávie]] a [[Spojené království|Velké Británie]], kde byl vyhuben a později reintrodukován zpět do volné přírody. Dnes však již obývá všechny světové kontinenty kromě Antarktidy.<ref name="IUCN">[http://www.iucnredlist.org/details/41775/0 Sus scrofa] na iucnredlist.org {{en}}</ref>
 
Ačkoli je dnes jeho populační trend nejistý, na území mnoha států jeho početnost v posledních letech rapidně stoupla a v některých z nich je již považován za vážného škůdce.<ref name="IUCN" /> Výrazné navýšení početnosti prasat divokých bylo zaznamenáno i v [[Česko|České republiceČesku]]. Je zajímavé, že na našem území byla prasata divoká do 18. století ve volné přírodě prakticky vyhubena a chovala se pouze v oborách. Tento trend přetrval celé 19. a první polovinu 20. století. Teprve po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] se v České republiceČesku objevila volně žijící divoká prasata, jednalo se o zvířata uprchlá ze zrušených obor i o migranty z území [[Bavorsko|Bavorska]] a [[Polsko|Polska]]. Divoká prasata se v naší přírodě dokázala výborně adaptovat. Přibližně od roku 1950 počet divokých prasat u nás rapidně vzrůstá a v současnosti je v mnoha oblastech již přemnoženým druhem. V optimálním prostředí přitom připadají zhruba 2-3 kusy/100 ha lesa.<ref>Gailer, Jiří; Dungel, Jan: ''Atlas savců České a Slovenské republiky''. 1. vyd. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-1026-2. str. 122.</ref> Předpokladem jejich šíření je vysoká plodnost, absence přirozených predátorů a schopnost využívat téměř jakékoli dostupné potravní zdroje. Velké přemnožení a stížnosti obyvatel vedou k organizování hromadných odstřelů, např. v Brdech za jeden den počátkem prosince 2013 bylo zastřeleno 140 kusů.<ref>{{Citace elektronického periodika
|autor =Radek Plavecký, Právo
|titul =Řež v Brdech: Lovci vystříleli za den přes 140 divočáků
Řádek 85:
Ve [[Viktoriánské období|viktoriánském období]] byl oblíbeným sportem anglických koloniálních důstojníků v [[Indie|Indii]] tzv. ''pig sticking'' neboli jezdecká štvanice s oštěpy. Cílem bylo v plném trysku dohonit klikatě běžící prase a skolit ho oštěpem. Důstojník Michael Rosenthal, kritizovaný za to, že se vášnivě oddával tomuto surovému sportu, prohlásil: „Je to nejlepší a nejvíce vzrušující zábava jak pro jezdce, tak pro jeho koně. A myslím, že se při tom baví i to prase.“ Tento sport byl Angličany zaveden i ve [[Východní Afrika|Východní Africe]], kde však bylo loveným druhem [[prase bradavičnaté]]. Známým milovníkem pig-stickingu byl zakladatel [[Skauting|skautingu]] [[Robert Baden-Powell]].
[[Soubor:Natural monument Pamětník in autumn 2014 (22).JPG|thumb|left|Past na odchyt prasete divokého na území [[Pamětník (přírodní památka)|přírodní památky Pamětník]]]]
V současnosti je prase divoké v [[Česko|České republiceČesku]] druhý nejvíce lovený druh srstnaté zvěře, roční odstřel činí 80.000-90.000 jedinců a každoročně mírně stoupá. Loví se většinou na [[Čekaná|čekané]] nebo při společných [[Naháňka|naháňkách]], zřídka vábením. zejména selata lze přivábit napodobením chrochtání bachyně pomocí zvláštní rourovité vábničky. Při lovu černé zvěře dělají dobré služby lovečtí psi. Poraněný kňour nebo vodící bachyně nezřídka útočí i na člověka a mohou lovce nebezpečně zranit svými špičáky. V zemědělských oblastech působí divoká prasata značné škody na polích, s oblibou žerou mladou kukuřici, brambory, dýně a další plodiny. Zatímco dospělá prasata je povoleno lovit pouze od 1. 8. do 31. 12., lov selat a lončáků je možno provádět celoročně. Živá černá zvěř se odchytává pomocí lapáků, konstruovaných na principu [[sklopec|sklopce]], což je klec s padacími dvířky. Pokud prase vstoupí do klece, dvířka za ním zapadnou.
 
Myslivci označují samce prasete divokého slovem ''kňour'', samice je ''bachyně''. Mladá zvěř obojího pohlaví v prvním roce života je známa jako ''markazíni'', ''letošáci'' či ''selata'', v druhém roce života jako ''lončáci''. [[Trofej]]í z prasete divokého je kůže, ale především kly, mezi myslivci označované jako ''zbraně'', a to jak delší spodní ''páráky'', tak kratší horní ''klektáky'', jimiž rozzuřený kanec ''klektá'', tj. vydává cvakavé zvuky. Kančí maso je velmi chutné, chutí se podobá vepřovému, je však méně tučné, má příchuť zvěřiny a obsahuje více [[Aminokyselina|aminokyselin]].