Guido z Arezza: Porovnání verzí

[[Image:Guido van Arezzo.jpg|thumb|left|120px|Mnich Guido na středověké iluminaci]]

Guido z &nbsp;Arezza, zvaný též „mnich Kvido“ (''Guido monaco'') byl významný [[středověk]]ý [[Hudební teorie|hudební teoretik]]. Narodil se kolem roku [[991]]<ref>Nedávné výzkumy datují ''[[Micrologus]]'' do roku 1025 nebo 1026. Protože Guido v jednom z dopisů napsal, že jej sepsal ve věku třiceti čtyř let, jeho datum narození se odhaduje na roky 991 až 992.</ref>. Místo jeho narození není jisté a mohla jím být města [[Arezzo]], [[Ferrara]], [[Lido di Pomposa|Pomposa]], či [[Talla]]. Všechna tato města si dělají nárok, že mohou být jeho rodištěm. V&nbsp;letech 1026 až [[1032]] jej papež [[Jan XIX.]] pozval do Říma, aby mu své dílo vyložil, ze zdravotních důvodů se však brzy vrátil do Arezza.

[[Soubor:Ut gueant laxis.png|thumb|První strofa [[Ut queant laxis|Hymnu sv. Janu Křtiteli]] ''Ut queant laxis''. [[Diastematická notace|Diastematické]] znázornění s &nbsp;tónovými hláskami nad textem a [[Solmizační slabikaslabiky|solmizačními slabikami]] na okraji.]]

Před Guidem z &nbsp;Arezza již existovala praxe dvou linek, žluté linky „C“ a červené linky „F“. Zpěvák pomocí těchto linek poznal, kde se nacházejí půltónové kroky jednotlivých tónin. Guidův přínos spočíval v tom, že mezi obě barevné linky vsunul jednu další, černou. Tím vznikl základ linkového systému s &nbsp;tericovým rozestupem, tak jak se používá i dnes. Postupně však přestal i tento systém dostačovat, a tak Guido navrhl doplnění o&nbsp;čtvrtou linku nad nebo pod dosavadní osnovou. V&nbsp;této čtyřlinkové podobě přečkal zápis [[gregoriánský chorál|gregoriánského chorálu]] téměř tisíc let a je možné jej prakticky používat dodnes.

Je zajímavé, že se zde vyskytují tóny '''b''' (jako [[b molle]]) a '''h''' (jako [[b durum]]). Ty tehdy nebyly nikdy užity v téže melodii, byly však nutné k&nbsp;umožnění změny základního [[hexachord]]u dosavadní melodie. To je zhruba srovnatelné s &nbsp;vývojem modulace v &nbsp;rámci "moderního" [[tartiniGiuseppe Tartini|tartiniovského]]ovského, respektive [[Hugo Riemann|riemannovského]] systému harmonie.

V &nbsp;rámci celé stupnice tak vznikne sedm vzájemně se překrývajících hexachordů.

Guido z &nbsp;Arezza je rovněž autorem systému [[solmizace. Ta vznikla tak]], ževzniklé každémupřiřazením tónu hexachordu daljedné konkrétní slabiku.slabiky Tytokaždému slabikytónu pocházejí[[hexachord]]u z &nbsp;[[HymnusUt sv.queant Janu Křtitelilaxis|hymnu sv. Janu Křtiteli]] ''Ut queant laxis'' z &nbsp;[[8. století]], a to konkrétně vždy z první slabiky každého půlverše: ut-re-mi-fa-sol-la. Mezi tóny-slabikami ''mi'' a ''fa'' byl půltónový[[půltón]]ový krok, ostatní mají interval [[Celý tón|celého tónu]].

Guidovým záměrem, coby učitele zpěvu, bylo zkrácení času nutného k &nbsp;naučení gregoriánského zpěvu. Mniši dříve k &nbsp;tomu, aby mohli zpívat všechny chorály, potřebovali přes deset let, neboť se museli melodie učit nazpaměť. Díky Guidovu vynálezu čtyřlinkového systému a použití hexachordů, které se zpívaly podle tónových slabik ([[solmizace]]), se čas potřebný k&nbsp;naučení chorálů zkrátil z &nbsp;deseti let (podle samotného Guida) "jediný rok".