Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 41 bajtů ,  před 4 lety
+ ibox, adata.
{{Infobox - politik}}
[[Soubor:Escipión africano.JPG|thumb|right|P. Cornelius Scipio Africanus]]
 
'''Publius Cornelius Scipio Africanus''' ([[236 př. n. l.]] – [[183 př. n. l.]]), případně také '''Scipio Africanus starší''', byl [[Starověký Řím|římským]] politikem a vojevůdcem v době [[Druhá punská válka|druhé punské války]], v níž dosáhl nesmrtelné slávy jako vítěz nad [[Hannibal]]em. Za to mu bylo uděleno [[Agnomen|přízvisko]] ''Africanus'', často byl také nazýván ''římský Hannibal''. Díky svým schopnostem vstoupil do historie jako jeden z největších vojevůdců [[starověk]]u.
 
=== Mládí a počátky vojenské služby ===
 
Scipio se narodil v [[Řím]]ě v roce [[236 př. n. l.]] jako člen rodu Corneliů. Mnoho jeho předků zastávalo [[Římský konzul|konzulský úřad]], přičemž jeho praděd [[Scipio Barbatus|Lucius Cornelius Scipio Barbatus]] byl v roce [[280 př. n. l.]] dokonce zvolen [[cenzor]]em. Corneliové náleželi mezi šest nejváženějších římských [[patricij]]ských rodů – ostatními byli Manliové, Fabiové, Aemiliové, Claudiové a Valeriové. Za života Scipiona Africana patřili [[Scipio]]nové k nejprominentnějším příslušníkům rodu Corneliů. Scipio byl starším synem konzula [[Publius Cornelius Scipio|Publia Cornelia Scipiona]] a jeho manželky Pomponie, která pocházela pravděpodobně z významné [[Equites|jezdecké]] rodiny. Jeho mladším bratrem byl [[Scipio Asiaticus|Lucius Cornelius Scipio Asiaticus]]. O jeho dětství toho není příliš známo. Později během dospívání prý Scipio každodenně navštěvoval chrámy, kde se velmi náruživě a vážně oddával snění o bozích a věštění. Již v raném věku se zapojil do římského boje proti [[Kartágo|Kartágincům]] ve druhé punské válce. Někdy v této době měl otci složit obdobný slib, jaký dříve přijal Hannibal, v němž se zavazoval k celoživotnímu boji proti Kartágincům.[[Soubor:Escipión africano.JPG|thumb|right|P. Cornelius Scipio Africanus]]Mladý Scipio přežil strašlivé pohromy Římanů v bitvách [[Bitva u Ticina|u Ticina]], [[Bitva na řece Trebia (antika)|u Trebie]] a [[Bitva u Kann|u Kann]]. Podle pramenů měl ve věku osmnácti let zachránit v bitvě u Ticina život svému otci. Později se Scipio oženil s dcerou konzula Lucia Aemilia Paulla, jenž byl zabit v roce [[216 př. n. l.]] v bitvě u Kann. Navzdory všem těmto katastrofám, které Hannibal přivodil Římanům, zůstával Scipio neochvějně přesvědčen o římském vítězstvím. Dokladem toho je skutečnost, že když se Scipio doslechl o tom, že Lucius Caecilius Metellus je spolu s některými dalšími senátory ochoten uvažovat o kapitulaci, shromáždil své stoupence a pronikl na jejich poradu, kde čepelí svého meče přinutil každého z přítomných přísahat, že bude nadále věrně sloužit Římu. [[Římský senát]] byl téhož mínění jako Scipio a odmítl se jakkoli zabývat myšlenkou na kapitulaci, třebaže Římané utrpěli ve válce ohromné ztráty – během asi tří let padla v boji nejméně jedna pětina římské mládeže. V roce [[212 př. n. l.]] se Scipio ucházel o úřad [[Aedil|kurulského aedila]]. Pravděpodobně proto aby pomohl svému méně proslulému bratranci, který tehdy také kandidoval. [[Tribun lidu|Tribuni lidu]] ale namítali, že by k volbě neměl být připuštěn, neboť dosud nedosáhl potřebného věku – kurulští aedilové se tehdy automaticky stávali členy senátu a požadovaný věk pro vstup do senátu byl třicet let. Jejich námitky Scipio umlčel těmito slovy: ''„pokud mě všichni Quirité (římští občané) chtějí učinit aedilem, jsem dost starý jím být…“'' Scipio, který byl tehdy už dostatečně znám pro svoji statečnost a patriotismus, byl následně zvolen všemi hlasy.
 
Mladý Scipio přežil strašlivé pohromy Římanů v bitvách [[Bitva u Ticina|u Ticina]], [[Bitva na řece Trebia (antika)|u Trebie]] a [[Bitva u Kann|u Kann]]. Podle pramenů měl ve věku osmnácti let zachránit v bitvě u Ticina život svému otci. Později se Scipio oženil s dcerou konzula Lucia Aemilia Paulla, jenž byl zabit v roce [[216 př. n. l.]] v bitvě u Kann. Navzdory všem těmto katastrofám, které Hannibal přivodil Římanům, zůstával Scipio neochvějně přesvědčen o římském vítězstvím. Dokladem toho je skutečnost, že když se Scipio doslechl o tom, že Lucius Caecilius Metellus je spolu s některými dalšími senátory ochoten uvažovat o kapitulaci, shromáždil své stoupence a pronikl na jejich poradu, kde čepelí svého meče přinutil každého z přítomných přísahat, že bude nadále věrně sloužit Římu. [[Římský senát]] byl téhož mínění jako Scipio a odmítl se jakkoli zabývat myšlenkou na kapitulaci, třebaže Římané utrpěli ve válce ohromné ztráty – během asi tří let padla v boji nejméně jedna pětina římské mládeže. V roce [[212 př. n. l.]] se Scipio ucházel o úřad [[Aedil|kurulského aedila]]. Pravděpodobně proto aby pomohl svému méně proslulému bratranci, který tehdy také kandidoval. [[Tribun lidu|Tribuni lidu]] ale namítali, že by k volbě neměl být připuštěn, neboť dosud nedosáhl potřebného věku – kurulští aedilové se tehdy automaticky stávali členy senátu a požadovaný věk pro vstup do senátu byl třicet let. Jejich námitky Scipio umlčel těmito slovy: ''„pokud mě všichni Quirité (římští občané) chtějí učinit aedilem, jsem dost starý jím být…“'' Scipio, který byl tehdy už dostatečně znám pro svoji statečnost a patriotismus, byl následně zvolen všemi hlasy.
 
=== Tažení v Hispánii ===
* [http://antika.avonet.cz/article.php?ID=1384 Scipio Starší (stránky Antika)]
* [http://www.fenrir.dk/history/index.php?title=Publius_Cornelius_Scipio_Africanus Publius Cornelius Scipio Africanus (Fenrir.dk)] {{en}}
 
{{Autoritní data}}
 
{{Portály|Starověký Řím}}