|
| vyřazeno =
| výroba =
| vyrobeno kusů = 42 prototypy
| charakter = ZkušebníExperimentální/vývojtechnologický demonstrátor
| cena za kus =
| varianty =
| více uživatelů =
}}
'''Suchoj Su-47 Berkut''' ([[ruština|rusky]] {{cizojazyčně|ru|Беркут}} - ''[[Orel skalní]]'', [[ASCC|v kódu NATO]] "'''Firkin'''") je ruský [[experimentální letoun]] páté4.5 generace s negativní geometrií [[křídlo|křídel]], [[vektorování tahu|vektorováním tahu]] motorů a některými prvky „neviditelné“ technologie [[stealth]]. V době svého vývoje byl označován jako '''S-32''', nebo '''S-37'''. Jeho konstrukce vychází z řady strojů [[Suchoj Su-27]] a využívá řadu moderních prvků. Letoun má moderní [[radar]], který je schopen zjistit protivníka na vzdálenost několika set kilometrů a supermoderní výzbroj, která umožňuje vedení boje na velké vzdálenosti. K přednostem letounu patří vynikající manévrovací možnosti, kterédíky umožňujíkřídlu vyhnouta sevektorování naváděným raketámtahu.
K sériové výrobě nikdy nedošlo, letoun byl využíván jako technologický demonstrátor pro ověření nových technologií při stavbě letounu jako je využití [[Kompozitní materiál|kompozitních materiálů]] a řídicí systém fly-by-wire, později použité u [[Suchoj Su-35|Su-35BM]] a [[Suchoj T-50]]. Díky použití kompozitních materiálů získal letoun charakteristiky [[stealth]], primárním účelem využití kompozitů je zjednodušení výroby a snížení hmotnosti letounu.<ref>[http://testpilot.ru/russia/sukhoi/s/37/s37.htm Су-47 (С-37) Беркут] {{ru}}</ref>
K sériové výrobě nikdy nedošlo, spíše sloužil jako testovací prototyp na nové technologie později použité pro [[Suchoj Su-35|Su-35BM]] a u stíhačky páté generace [[Suchoj T-50]].
V [[kavkaz]]kých oblastech slovo berkut znamená ochočeného orla skalního, používaného k lovu například vlků. Zpravidla jej používal lovec na koni.
== Vývoj ==
[[File:Sukhoi Su-35UB and Su-47 at MAKS-2003 airshow.jpg|thumb|Dvoumístný cvičný [[Suchoj Su-35|Su-35UB]] (Bort 801), který poprvé vzletěl roku 2000, při společném letu se [[Su-47]].]]
Su-47 Berkut měl vzniknout za účelem náhrady tehdejších ruských lodníchnámořních palubních stíhaček, aby nezaostávaly za [[Spojené státy americké|USA]]. Úkol vytvořit novou generaci stíhaček dostaly firmy [[MIG]] (za úspěch s [[MiG-29|MiGem-29]]) a [[Suchoj]]. Projekt nakonec získala firma Suchoj a byl označen jako S-22. Během projektu se zjistilo, že opačná křídla by mohla zvýšit manévrovatelnost a snížit pádovou rychlost. Mezitím probíhaly změny i na Su-27. S-22 měla mít jen jeden motor, ale po analýze sebyl zjistilo,projekt žezastaven stíhačkaz bydůvodu bylamalého přestovýkonu příliš těžká na to aby vzlétla - projekt byl nakonec zastavenmotoru.
Mezi tím vznikl Su-27K27KM, ale jen jako dočasné řešení. Po čase se opět začalo pracovat na S-22, projekt však prošel významnými změnami: letadlo mělo mít 2 motory, mělo být větší, přibyla kabina, která měla při havárii na vodě udržet pilota naživu a název se změnil na S-32. První let měl být někdy v 90. letech. Jeden ze zásadních problémů byl [[karbon]] jako materiál křídel - k sestřelení letadla by stačil jeden náboj. Pro nedostatek financí vznikl jen jeden zjednodušený prototyp (původně měly být 3). Nakonec se projekt podařilo dokončit, S-37 se změnilo na Su-47 Berkut, ale letadlo se nikdy nedostalo do plné služby.
== Specifikace ==
=== Výkony ===
* '''Maximální rychlost:''' [[Machovo číslo|Mach]] 1,6 (zaznamenaná během testů<ref>[http://aeroweb.lucia.it/~agretch/RAFAQ/six5th_5.html]</ref>) (1 717 km/h)
* '''Cestovní rychlost:''' projektovaná 1 800 km/h na suchý tah, 2 650 km/h na plný tah + [[forsáž]]
* '''Dolet:''' 3 300 km
| 