'''Obecná čeština''' je [[nespisovný jazyk|nespisovná]] forma [[Čeština|českého jazyka]], používaná obvykle v běžné ústní komunikaci. V lingvistice se definuje jako [[interdialekt]] používaný zejména v [[Čechy|Čechách]] a na západní [[Morava|Moravě]] – původně jde o nářečí Čech.<ref>k tomu viz {{Citace sborníku | příjmení = Mareš | jméno = Petr | titul = Rozvrstvení češtiny a podoby současné veřejné komunikace | příjmení sestavitele = Hasil | jméno sestavitele = Jiří | příjmení sestavitele2 = Kuklík | jméno sestavitele2 = Jan | sborník = Přednášky z XLIX. běhu Letní školy slovanských studií | vydavatel = Filozofická fakulta Univerzity Karlovy | místo = Praha | rok vydání = 2006 | strany = 9–21}}</ref> Liší se od [[spisovná čeština|spisovné češtiny]], která je v neformálním hovoru většinou vnímána jako nepřirozená. Obecná čeština není kodifikována, a vyvíjí se proto rychleji a plynuleji než spisovný jazyk. Některé prvky obecné češtiny mohou časem proniknout do spisovné vrstvy jazyka. Mluvená forma spisovného jazyka, která má nejblíže k obecné češtině, se nazývá [[hovorová čeština]]. [[Slovník spisovné češtiny]] obsahuje i některé z výrazů obecné češtiny, které podle autorů začínají pronikat do spisovné vrstvy. ''Obecná čeština'' byla dříve rovněž běžně používána nižší třídou obyvatelstva, měšťanským obyvatelstvem označovanou za „burany“ či „venkovany“, kteří nemluví spisovně.
Obecně česká nářečí se vyvíjela odchylně od ostatních již od [[15. století]]. Mnohé oblasti Moravy a Slezska byly od českého inovačního centra izolovány, a tak do nich mnohé změny nepronikly. Dlouhou dobu byl za standard spisovné češtiny považován jazyk [[Bible kralická|Bible kralické]] ([[1579]]–[[1594]]), který byl přijat i jazykovědci v době [[České národní obrození|národního obrození]] (konec [[18. století]] – 1. polovina [[19. století]]). Mezitím se obecná čeština vyvíjela v mluvené podobě, zatímco literární jazyk upadal kvůli dominanci [[němčina|němčiny]]. Tyto snahy byly ukončeny v době národního obrození. Změny, které mezitím v mluveném jazyce v Čechách nastaly, nebyly přijaty, spisovný jazyk setrval v podobě literárního jazyka 15. a [[16. století]], částečně i proto, že změny nezasáhly všechna území [[Země Koruny české|České koruny]].
