Otevřít hlavní menu

Změny

doplnění a zpřesnění údajů
 
== Dnešní pojetí u různých církví ==
[[Katolická církev]], [[pravoslaví]], [[východní monofyzitské církve|východní miafyzitské církve]], [[nestoriánské církve|nestoriánská církev]] (tj. Asyrská církev Východu), [[lutherské církve]], [[anglikánská církev|anglikánské církve]] a [[starokatolická církev|starokatolické církve]] se drží přesvědčení, že apoštolská posloupnost je zachována prostřednictvím [[svěcení]] (ordinace) biskupů v nepřerušené osobní linii, avšak nauku tyto církve nevykládají shodně.
 
Pro katolickou a pravoslavnou teologii má nepřerušenost apoštolské posloupnosti velký význam kvůli [[Ježíš Kristus|Kristovu]] zaslíbení, že církev „brány pekel nepřemohou“ ([[Bible]], [[Matoušovo evangelium]] 16,18) spolu s dalším příslibem, že bude s apoštoly až do konce věků. Pokud by apoštolská posloupnost byla přerušena, pak by to podle nich znamenalo, že [[Ježíš Kristus|Ježíš]] tento svůj slib nedodržel. Katolická církev i pravoslaví věří, že víra každé z nich je v souladu s vírou apoštolů (viz výše Irenej z Lyonu).
 
Katolíci uznávají platnost apoštolské posloupnosti pravoslavných a východních monofyzitskýchmiafyzitských církví, východní církve však naopak platnost apoštolské posloupnosti u katolíků neuznávají. Papež [[Lev XIII.]] prohlásil ve své [[papežská bula|bule]] ''Apostolicae curae'', že [[římskokatolická církev]] věří, že svěcení u anglikánů jsou sporná, protože v obřadu svěcení došlo ke změně v době anglického krále [[Eduard VI.|Eduarda VI.]] Katolíci uznávají též platnost apoštolské posloupnosti starokatolických církví (Utrechtské unie).
 
Krom zachování historického předání posloupnosti východní monofyzitskémiafyzitské církve a pravoslavné církve ještě vyžadují, aby nositel církevního úřadu zachoval pravoslavnou víru, tj. v jejich chápání víru apoštolů. [[Arménská apoštolská církev]], jedna z východních monofyzitskýchmiafyzitských církví, uznává katolická biskupská svěcení bez tohoto vymezení (a naopak katolická církev uznává biskupská svěcení této církve - je to proto, že ve středověku existovala po určitý čas unie mezi Katolickou církví a částí Arménské apoštolské církve).
 
Některé protestantskéostatní církve – anglikánskáanglikánské církevcírkve, [[episkopální církev|episkopální církve]], lutherské církve, starokatolickástarokatolické církevcírkve a některé církve [[metodisté|metodistické]] si podle svého mínění apoštolskou posloupnost též uchovaly.
 
Většina protestantských církví ale neučí, že by podobné historické předání prostřednictvím vkládání rukou bylo nezbytné. Apoštolové jako učedníci Ježíšovi jsou pro ně sami o sobě dostatečným základem pro církev po celé dějiny skrze [[Bible|Písmo svaté]], které sepsali. Mít víru apoštolů pro ně znamená věřit v to, co říká Písmo a přijímat toto slovo v Duchu Svatém. Toto pojetí vychází z protestantských principů ''[[sola fide]]'' a ''[[sola scriptura]]''.
Anonymní uživatel