Safvet-beg Bašagić: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
mBez shrnutí editace |
Doplnění biografie značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
'''Safvet-beg Bašagič''', [[Bosenština|bosensky]] '''Safvet-beg Bašagić-Redžep(p)agić''' ([[6. květen|6. května]] [[1870]] [[Nevesinje]], [[Bosna a Hercegovina]] – [[9. duben|9. dubna]] [[1934]] [[Sarajevo]], [[Bosna a Hercegovina]]) byl bosenskohercegovský [[Bosňáci|bosňácký]] básník, novinář, překladatel, historik, politik a kulturní organizátor.
[[Soubor:Safvet beg Bašagić.jpg|thumb|Safvet-beg Bašagić, fotografie z počátku 20. století]]
Bašagić pocházel z rodu Redžep(p)agiću,
Safvet-beg se v roce [[1882]] společně s rodinou přestěhoval z hercegovského [[Mostar|Mostaru]] do [[Sarajevo|Sarajeva]], kde v letech [[1882]]–[[1885]] vystudoval ruždii, muslimskou konfesní základní školu, a poté gymnázium (se dvěma pauzami [[1885]]–[[1895]]). Zprvu neúspěšné středoškolské studium v bosenské metropoli, snad vinou nedostatečné znalosti matematiky<ref>{{Citace periodika|příjmení = Nametak|jméno = Alija|titul = Dr. Safvetbeg Bašagić-Redžepašić|periodikum = Narodna Uzdanica: Kalendar za godinu 1935|datum = 1934|ročník = III|číslo = |strany = 56|url = }}</ref>, se pokouší dokončit v Záhřebu, kvůli účasti na pokládání základního kamene Starčevićova domu 26. června [[1894]] je mu ale zakázáno vzdělávání v celém [[Království chorvatsko-slavonské|Chorvatsko-slavonském království]], a tak nakonec znovu zkouší štěstí v Sarajevu, kde nakonec 26. června 1895 odmaturoval<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení = Gazić|jméno = Lejla|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Bošnjaci i Hercegovci u islamskoj književnosti: Bašagićev značaj za bošnjačku kulturu|vydání = |vydavatel = Preporod|místo = Sarajevo|rok = 2007|počet stran = |strany = 11-12|isbn = 978-9958-820-45-8}}</ref>. Během středoškolských studií uveřejňuje své první texty, stati z kulturní historie a básně v časopisech ''Bošnjak'' a ''Nada'' v Sarajevu a listech ''Vienac'' a ''Prosvjeta'' v Záhřebu.
Mezi lety [[1895]] a [[1899]] navštěvoval [[Vídeňská univerzita|Vídeňskou univerzitu]], obory orientální jazyky a historie. Rozhodně odmítá stipendium bosenskohercegovské Zemské vlády, jelikož nesouhlasí s podmínkou desetiletého působení v rodné zemí a zákazu účasti v jakýchkoli spolcích. V této době uveřejňuje básnickou prvotinu ''Trofanda iz hercegovačke dubrave'' (Rané ovoce z hercegovského hájku, Záhřeb 1896) a dokončuje historické pojednání ''Najstariji ferman begova Čengića'' (Nejstarší ferman begů Čengićů).<ref name=":0" />
Po návratu z Vídně vydává tiskem historickou studii ''Kratka uputa u prošlost Bosne i Hercegovine'' (Krátký úvodem do minulosti Bosny a Hercegoviny, Sarajevo 1900) a drama ''Abdullah-paša'' (Sarajevo 1900) a roku [[1900]] společně s [[Edhem Mulabdić|Edhemem Mulabdićem]] a [[Osman Nuri Hadžić|Osmanem Nuri Hadžićem]] zakládá kulturně zaměřený list ''Behar'' (Květ, 1900–1911). Na podnět civilního adlata v Bosně a Hercegovině Hugo Kutschery má dojít k překladu jeho Krátkého úvodu, ale pro nesouhlas s jeho obsahem je od tohoto záměru v půli práce upuštěno a Bašagić bez vysvětlení přichází i o slíbené místo v Zemském muzeu.<ref name=":0" /> Plodného autora to však neodrazuje a následně publikuje další básnickou sbírku ''Misli i čuvstva'' (Myšlenky a pocity, Sarajevo 1905), drama ''Pod Ozijom ili krvava nagrada'' (U [[Očakiv|Očakova]] aneb krvavá odplata, Sarajevo 1905), prozaickou sbírku ''Uzgredne bilješke'' (Nahodilé poznámky, Sarajevo 1907) a historické pojednání ''Gazi Husrev-beg'' (Sarajevo 1907).
[[Soubor:Behar-1900.jpg|thumb|List Behar]]
V letech [[1900]]–[[1906]]
V květnu 1910 byl v prvních volbách zvolen za město Banja Luku jako nezávislý kandidát do bosenského saboru (zemského sněmu), kde po smrti předáka autonomistů [[Ali-beg Firdus|Ali-bega Firduse]] obsadil místo předsedy (1910 a 1914, jinak místopředseda). A přestože Bašagić formálně neměl žádný společenský vliv, politické kariéře dal přednost před nabídkou založit a vést katedru orientalistiky v Záhřebu.<ref name=":0" /> Za války se nijak veřejně neexponoval, třebaže i nadále zůstával formálním předsedou rozpuštěného saboru.
Koncem roku [[1919]] byl přijat za kustoda v Zemském muzeu v Sarajevu, od roku [[1921]] s trvalým úvazkem. Krátce po válce se pokouší najít uplatnění v diplomacie nového jihoslovanského státu, ale bezúspěšně.<ref name=":0" /> Tvůrčí energii věnuje literatuře, publikuje Robáijját [[Omar Chajjám|Omara Chajjáma]] (sv. 1, Sarajevo 1920, sv. 2, Sarajevo 1928), veršovanou skladbu na oslavu narození proroka [[Mohamed|Muhammada]] pod názvem ''Mevlud'' (Sarajevo 1924 a 1931) a historickou stať ''Najstarija turska vijest o Kosovskom boju'' (Nejstarší turecká zpráva o Kosovském boji, Glasnik Zemaljskog muzeja, Sarajevo 1924).
Roku 1925 odchází do Vídně, aby vyhledal lékařskou pomoc, ale jeho zdravotní stav je neléčitelný. Kvůli chatrnému zdraví 18. května 1927 odchází do výslužby. V době, kdy je již byl trvale upoutaný na lůžko, zveřejňuje spis ''Znameniti Hrvati, Bošnjaci i Hercegovci u Turskoj carevini'' (Významní Chorvaté, Bosňáci a Hercegovci v Turecké říši, Záhřeb 1931). Za jeho předčasný skon roku [[1934]] mohla neléčená [[syfilis]] z mládí.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Nametak|jméno = Alija|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Sarajevski nekrologij|vydání = |vydavatel = Civitas|místo = Sarajevo|rok = 2004|počet stran = |strany = 17-18|isbn = 9958-717-20-4}}</ref> Ostatky Safvet-bega Bašagiće byly uloženy ve dvoře Gazi Husrev-begovy mešity, na čestné pravé straně od hlavního vstupu.
▲V letech [[1900]]–[[1906]] byl profesorem [[Arabština|arabského jazyka]] na sarajevském Velkém gymnáziu. V roce [[1903]] spoluzakládal podpůrné sdružení ''Gajret'' (Pomoc), nedlouho poté sportovní spolek ''El-Kamer'' (Měsíc), nominálně zaměřený na cyklistiku, a kulturně společenské Sdružení islámské mládeže ''Udruženje islamske omladine'' ([[1908]]–[[1910]] jako ''Muslimanski klub''). V roce [[1907]] krátce vydával politické noviny ''Ogledalo'' (Zrcadlo). O rok později se vrátil opět do [[Vídeň|Vídně]], aby dokončil disertační práci na téma Bosňáci a Hercegovci v islámské literatuře, kterou předložil v roce [[1910]]. Ve stejném roce byl zvolen do bosenského Saboru (Parlamentu), kde po smrti [[Ali-beg Firdus|Ali-bega Firduse]] obsadil místo předsedy (1910 a 1914, jinak místopředseda). Roku [[1918]] byl přijat za kustoda v Zemském muzeu v Sarajevu, od roku 1919 s trvalým úvazkem. V roce [[1927]] byl penzionován. Za jeho předčasný skon zřejmě mohla neléčená [[syfilis]].
[[Soubor:Sarajevo Safvetbeg Basagic Gravestone.JPG|thumb|Bašagićův hrob ve dvoře Gazi Husrev-begovy mešity]]
Ještě za života, konkrétně roku 1924, z materiálních důvodů prodal svou sbírku 284 rukopisných svazků a 365 tištěných knih slovenské Univerzitní knihovně v Bratislavě. Jedná se o 598 rukopisných děl v 284 svazcích, z toho 393 arabských, 117 tureckých a 88 perských prací, a 365 tištěných knih s 496 pracemi (145 arabských, 338 tureckých a 8 perských). Celá sbírka byla roku 1997 prohlášena za kulturní dědictví na seznamu UNESCO.<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Univerzitná knižnica v Bratislave|jméno = |titul = Bašagičova zbierka: Program UNESCO Pamäť sveta a "Bašagićova zbierka islamských textov" z fondov Univerzitnej knižnice v Bratislave|url = http://www.ulib.sk/sk/stredisko-unesco/pamat-sveta/program-pamat-sveta/basagicova-zbierka/|vydavatel = |místo = |datum vydání = |datum přístupu = 2.12.2015}}</ref>
Bašagić vstoupil do sňatku s Fahrijou (1892–1925), zřejmě svou příbuznou
V politické i literární činnosti se přikláněl k bosňácko-chorvatské vzájemnosti. Je označován za zakladatele a vůdčí osobností „bosňácko-muslimské renesance" – bosňáckého národního obrození.
Řádek 14 ⟶ 26:
* {{NK ČR|js20010125003}}
'''Historické eseje:'''
* ''Bošnjaci i Hercegovci u
* ''Gazi Husrevbeg'' (Sarajevo 1907;
* ''Kratka uputa u prošlost Bosne i Hercegovine (1463–1850)'' (Sarajevo 1900; Stručný úvod do minulosti Bosny a Hercegoviny)
* ''Najstarija Turska vijest o Kosovskom boju'' (Sarajevo 1924; Nejstarší turecká
* ''Znameniti Hrvati, Bošnjaci i Hercegovci u Turskoj carevini'' (Záhřeb 1931; Významní Chorvaté, Bosňáci a Hercegovci v Turecké říši)
'''Básnická tvorba:'''
* ''Abdullah-paša'' (Sarajevo 1900; rozsáhlá dramatická báseň o čtyřech dějstvích)
* ''Izabrane pjesme'' (Sarajevo 1913; Vybrané písně)
* ''Misli i čuvstva'' (Sarajevo 1905; Myšlenky a pocity)
Za svého života sbíral islámské rukopisy a
== Odkazy ==
| |||