Tupolev Tu-22M: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava překlepu
dopl.
Řádek 10:
| vyřazeno =
| výroba = 1967–1997<ref>http://oaokapo.ru/about/history/planes/tu-22m.php</ref>
| vyrobeno kusů = 497
| charakter = Ve službě
| cena za kus =
Řádek 18:
| více uživatelů = [[Ruské letectvo]] <br />[[Ukrajinské letectvo]]
}}
'''Tupolev Tu-22M''' ([[ASCC|V kódu NATO]] '''"Backfire"''') je nadzvukový, strategický [[bombardér]] s [[Měnitelná geometrie křídla|měnitelnou geometrií křídel]] z konce 60. let 20. století, který byl průběžně modernizován. Na západě byl tento letoun označován i jako '''Tu-26'''. Letadla Tu-22M byla primárně určena na útoky na seskupení amerických letadlových lodí a na pozemní cíle v rámci Evropy.
 
== Vývoj ==
[[Soubor:Tu-22Mprobe22M.JPG|leftjpg|thumb|Starší TuТu-22M22М1]]
[[Soubor:Tu-22Mprobe.JPG|thumb|Tu-22M1 v Rize]]
Letoun vznikl dle požadavku na vysoce nadzvukový letoun, který by byl nosičem jaderných střel. Na počátku vývoje byl tzv. '''„Projekt 145,“''' kterým se Tupolevova konstrukční kancelář zabývala od roku [[1965]]. Letoun sice vycházel z typu [[Tupolev Tu-22]], ovšem postupně se z něj stával zcela jiný stroj. Jednalo se o typ s měnitelnou geometrií křídel, která umožňovala operovat i z nezpevněných ploch. Letoun měl být schopen útočit z přízemního letu, což v podmínkách silné protivzdušné obrany bylo velkou výhodou. Postupně docházelo k dalším úpravám zejména v umístění motorů.
 
První prototyp letounu Tu-22'''M0''' vzlétl [[30. srpen|30. srpna]] [[1969 v letectví|1969]]. Vzhledem k ne zcela uspokojivým výsledkům však byl v témže roce zahájen program modernizace letounu. Tento typ, nazvaný Tu-22'''M1''' měl sníženou hmotnost, zlepšenou aerodynamiku, zvětšené rozpětí křídel a další změny. Ovšem ani tato verze zcela nevyhovovala, a tak vznikl další typ - Tu-22'''M2'''. Prototyp tohoto stroje s motorem '''NK-22''' vzlétl [[7. květen|7. května]] [[1973 v letectví|1973]]. Přestože mělo letadlo řadu konstrukčních nedostatků, bylo nakonec zařazeno do výzbroje a celkově se vyrobilo přes 200 kusů. K největším problémům patřila malá životnost motorů, trhliny v konstrukci a systémy elektronického boje, které rušili palubní radiolokátor. Letové zkoušky probíhaly až do roku [[1975]] s uspokojivými výsledky. Stroj se sériově vyráběl až do roku [[1983]] a bylo celkem vyrobeno 211 kusů. Slabinou tohoto letadla však byly stále nízké výkony motoru, což bylo v rozporu s původním zadáním.
 
Proto pokračovala další modernizace a letoun dostal nový motor '''NK-25''', který byl vybaven elektronikou a který byl schopen pracovat v různých provozních režimech. Současně s dalšími změnami tak vznikl typ Tu-22'''M3''', kterýna poprvéjehož vzlétl [[20. červen|20. června]] [[1977 v letectví|1977]] a kterývývoji se odzačalo roku [[1978]] souběžně vyráběl s typem Tu-22M224. Dočervna roku [[1993]] bylo celkem vyrobeno 286 kusů typu Tu-22'''M3'''1974. Dále byly postaveny i Tupolevy ve verzích průzkumných či jako létající laboratoř.
Letadlo prošlo výraznou modernizací, která se týkala draku stroje, nové avioniky a vylepšených zbraňových systémů. Změny konstrukce, které se podepsaly na lepších letových vlastnostech, snížení celkové hmotnosti a zvýšení životnosti, měly však za následek zvýšení radarové odrazné plochy o 20%. Letoun poprvé vzlétl [[20. červen|20. června]] [[1977 v letectví|1977]] a od roku [[1978]] se souběžně vyráběl s typem Tu-22M2. Oficiálně byl bombardér zařazen do výzbroje v roce 1983. Následující roky byl podroben sérii testů, jejichž cílem bylo integrovat modernější rakety typu vzduch-země Ch-15. První letadla vyzbrojené střelami Ch-15 dosáhla operačních schopností v roce 1983. Do roku [[1993]] bylo celkem vyrobeno 286 kusů typu Tu-22'''M3'''. Dále byly postaveny i Tupolevy ve verzích průzkumných či jako létající laboratoř.
 
V roce 1984 vznikla modifikace Tu-22M3 s označením '''Tu-22M3R''' nebo '''Tu-22MR'''. Šlo o [[průzkumný letoun]], který měl integrovaný radiolokátor s bočním vyzařováním, systémy elektronického průzkumu, jakož i fotografické zařízení a videokamery. Po úspěšném absolvování vojenských zkoušek byla tento varianta v roce 1989 přijata do výzbroje námořního letectva.
 
V roce 1986 byl dokončen prototyp '''Tu-22MP''', který představoval upravenou verzi Tu-22M3, určenou k vedení [[Elektronická válka|elektronického boje]]. Do konce roku 1992 byly vyrobeny ještě dvě další letadla typu Tu-22MP.
 
V roce 2008 hned po válce v Gruzii, kde došlo k sestřelení jednoho ruského Tu-22M, začaly práce na další modernizaci. Letadlo, označované jako '''Tu-22M3M''', bylo vybaveno modernější avionikou, včetně nových navigačních a komunikačních systémů. Dalším výrazným vylepšením by měla být integrace nové výzbroje, využívající satelitní navádění GLONASS. První stroje Tu-22M3M byly zařazeny do výzbroje začátkem února 2012 a do roku 2020 plánuje ruské letectvo modernizovat na tento standard 30 letadel.<ref>[http://www.deagel.com/Long-Range-Attack-Aircraft/Tu-22M3M_a000322002.aspx Tu-22M3M]</ref>
 
== Konstrukce ==
 
=== Drak ===
[[Trup letadla|Trup]] je poloskořepinové konstrukce, která je tvořena převážně hliníkovými slitinami. Rozdílné požadavky na aerodynamiku v nízkých rychlostech a vysokých nadzvukových rychlostech vyřešili konstruktéři křídlem s měnitelnou geometrií. Tu lze nastavit do tří poloh:
* 20<sup>o</sup> pro vzlet,
* 65<sup>o</sup> pro "ekonomický" nadzvukový let,
* 72<sup>o</sup> pro nadzvukový let v malých výškách.
Na odtokové straně každého z křídel se nacházejí tři dvoudílné [[vztlakové klapky]]. Hlavní palivové nádrže se nacházejí v trupu letadla, další jsou umístěny v křídlech a kýlu.
 
Přední podvozková noha má dvě kola a zatahuje se směrem dozadu. Hlavní [[podvozek letadla|podvozky]] se skládájí ze tří párů kol a zatahují se do šachet, umístěných z části v trupu az části v křídle letadla. Do zadní části trupu jsou integrovány dva brzdicí padáky, každý s plochou 52m2.
 
=== Kokpit ===
[[Soubor:Cockpit of Tupolev Tu-22M3 (6).jpg|náhled|Kokpit Tu-22M3]]
Kabina čtyřčlenné posádky je klimatizovaná a je zasklená elektricky vyhřívaným krytem. V přední části sedí dva piloti, v zadní radista a navigátor. Celá posádka sedí na [[vystřelovací sedadlo|vystřelovacích sedadlech]], které umožňují bezpečné katapultace se od výšky 60 m a rychlosti 130/h.
 
=== Avionika ===
Bombardér Tu-22M3 je vybaven dopplerovským radiolokátorem PNA-D, který slouží k vyhledávání a zaměřování cílů a také k navádění řízených střel. Radar je součástí antikolizní systému, nelze však využít k nízkým letům s kopírováním terénu. V zadní části letadla pod svislou ocasní plochou je ještě radar PRS-4km Krypton. Ten spolu s televizní kamerou slouží k zaměření cílů pro dvouhlavňový kanon [[Grjazev-Šipunov GŠ-23|GŠ-23]]. Kromě kanonuu se o vlastní ochranu letadla stará i systém Ural. Ten se skládá z výstražného radiolokačního přijímače Sirena-3, výstražného infračerveného protiraketového systému, aktivního radarového rušiče a výmetnice klamných infračervených a radiolokačních cílů.
 
V přední části trupu je umístěn fotografický přístroj AFA-15, který je určen k plnění průzkumných úkolů. Komunikační systém se skládá ze dvou radiostanic [[UHF]], jedné HF a palubního interkomu.
 
=== Motor ===
Pohon letadel zajišťují dva motory Kuzněcov NK-25, každý o maximálním tahu 245,15 kN. Motory jsou umístěny vedle sebe v zadní části trupu pod svislou ocasní plochou.<ref>[http://www.lietadla.com/lietadla/ruske/tu-22.htm Tupolev Tu-22M3]</ref>
 
== Služba ==
[[File:Tupolev Tu-22M3 at Ryazan Dyagilevo.jpg|thumb|Tupolev Tu-22M3 na základně Rjazaň Djagilevo]]
Letoun je uzpůsoben k nesení konvenční i atomové výzbroje. Může nést rakety na ničení námořních i pozemních cílů, pumová výzbroj činí až 24&nbsp;000&nbsp;kg munice. Tu-22M byly „naostro“ vojensky užity ve [[Sovětská válka v Afghánistánu|válce v Afghánistánu]]. Na strojích probíhají další modernizace včetně výzbroje a jsou v současné době ve výzbroji [[Rusko|Ruska]]. Letouny Tu-22M nebyly nikdy vyváženy, ale po rozpadu SSSR se některé stroje nacházely na území nových republik. [[Bělorusko]] má 52 letounů. [[Ukrajina]] měla 29 strojů, ale ukrajinská vláda se vzdala jaderných zbraní a tak byla tato letadla vyřazena, poslední v roce [[2004]].
Letoun je uzpůsoben k nesení konvenční i atomové výzbroje. Může nést rakety na ničení námořních i pozemních cílů, pumová výzbroj činí až 24&nbsp;000&nbsp;kg munice. Během [[Studená válka|studené války]] vykonávaly Tu-22M pravidelné hlídkování lety a v několika případech při střetu s americkým námořnictvem simulovaly útoky na seskupení letadlových lodí.
 
Tu-22M byly „naostro“ vojensky užity ve [[Sovětská válka v Afghánistánu|válce v Afghánistánu]] v letech 1987 - 1989. Od roku 1987 působilo v Afghánistánu 18 bombardérů Tu-22M2, které bombardovaly přístupové komunikace, základny a sklady mudžahedínů. V roce 1988 je nahradilo 16 modernějších Tu 22M3, které sehrály důležitou roli hlavně při ústupu sovětských vojsk. K likvidaci pozemních cílů v Afghánistánu se používaly pumy FAB-500, FAB- 1500 a FAB-3000. Další bojové nasazení si odbyly bombardéry Tu-22M [[První čečenská válka|v roce 1995 v Čečensku]], když podnikaly nálety na pozemní cíle v blízkosti města Groznyj. V roce 2008 během [[Válka v Jižní Osetii (2008)|bojů v Jižní Osetii]] ztratilo ruské letectvo jeden bombardér Tu-22M, který právě plnil průzkumné úkoly.<ref>[http://everything.explained.today/Tupolev_Tu-22M/ Tupolev Tu-22M Explained]</ref> Gruzínské protivzdušné obraně se podařilo sestřelit ruské letadlo pravděpodobně za použití raketového systému [[9K37 Buk|Buk-M1]].
 
Poté, co se 17. listopadu 2015 potvrdila podezření, že za zřícením ruského civilního letadla s 224 pasažéry na palubě stojí Islámský stát, začalo Rusko masivní bombardování strategickými bombardéry. Čtrnáct strojů Tu-22M, pět letadel [[Tu-160]] a šest [[Tu-95]] uskutečnilo nálety na pozice teroristické skupiny ISIL. Bombardér Tu-22M byl vyzbrojen železnými pumami bez navádění FAB-250, které shodil na cíle ve městě [[Rakka]].<ref>[http://www.janes.com/article/56062/russia-launches-long-range-air-sorties-into-syria Russia launches long-range air sorties into Syria]</ref>
 
Letoun je uzpůsoben k nesení konvenční i atomové výzbroje. Může nést rakety na ničení námořních i pozemních cílů, pumová výzbroj činí až 24&nbsp;000&nbsp;kg munice. Tu-22M byly „naostro“ vojensky užity ve [[Sovětská válka v Afghánistánu|válce v Afghánistánu]]. Na strojích probíhají další modernizace včetně výzbroje a jsou v současné době ve výzbroji [[Rusko|Ruska]]. Letouny Tu-22M nebyly nikdy vyváženy, ale po rozpadu SSSR se některé stroje nacházely na území nových republik. [[Bělorusko]] mělo 52 letounů, které byly předány do Ruska. [[Ukrajina]] měla 29 strojů, ale ukrajinská vláda se vzdala jaderných zbraní a tak byla tato letadla vyřazena, poslední v roce [[2004]].
 
Tupolev se od roku [[1992]] snažil získat potenciální zákazníky pro letouny jako např. [[Írán]], [[Indie|Indii]] a [[Čínská lidová republika|ČLR]], ale žádný kontrakt zatím uzavřen nebyl. Během roku 2001 si [[Indie]] pronajala 4 stroje.<ref>{{cite book |last = Wirtz |first = James |title = Balance of Power |publisher = Stanford University Press |location = Stanford |year = 2004 |isbn = 9780804750172 |page= 332 |url= http://books.google.com/?id=9jy28vBqscQC&pg=PA347&lpg=PA332#v=onepage&q=}}</ref>.