Postkomunismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Oprava webových citací |
Ekonomika v postkomunismu |
||
Řádek 16:
| příjmení = Rychlík
| jméno = Jan
| titul = Dějiny Bulharska
| vydavatel = Nakladatelství Lidové noviny
| místo = Praha
Řádek 38 ⟶ 39:
| příjmení = Nálevka
| jméno = Vladimír
| titul = Světová politika ve 20. století
| vydavatel = Nakladatelství Aleš Skřivan ml.
| místo = Praha
Řádek 168 ⟶ 170:
Poměrně náročný úkol čekal po pádu Východní bloku sociální demokracii. Ta se musela dostat ze stínu dlouho vládnoucí krajně levicové strany a zároveň zabránit vlastní kompromitaci bývalými členy KSČ. Mezi takové strany patří např. ČSSD v ČR, Smer na Slovensku, Maďarská socialistická strana nebo Sotsiaaldemokraatlik Erakond v Estonsku. V některých státech střední a východní Evropy se již také etablovaly strany reprezentující zelenou politiku, přičemž se ale nesetkávají s takovými volebními úspěchy, jako jejich sesterské strany v západní Evropě, kde je společnost liberálnější. Střed politického spektra obvykle obsazují jak strany postavené na tradici křesťanských demokracií - např. KDU-ČSL v ČR, KDH na Slovensku nebo Partidul Democrat-Liberal v Rumunsku. V dalších státech se stranický systém vyvíjel specifickou cestou. Např. v Polsku došlo de facto k eliminaci sociální demokracie a dvě hlavní politické strany: Platforma obywatelska a Prawo i Sprawiedliwość reprezentují spíše liberální a konzervativní část společnosti.
== Ekonomika v postkomunismu ==
Přechod od plánovaného k tržnímu hospodářství a celková liberalizace jsou hlavními pilíři pro rozvoj ekonomiky v období postkomunismu. Vše směřovalo ke snaze vytvořit kapitalistickou společnost a celkové ekonomické transformaci. Téměř všechny státy, které se pustily do těchto ekonomických reforem, víceméně úspěšně směřovaly k systému volného trhu, který se s postupem času začal rozmáhat.
Jedním z procesů, které v rámci nastolení nového systému hospodářství hojně probíhaly, je proces privatizace, což je proces opačný k procesu znárodňování, jenž byl typický právě pro komunismus. Jednalo se o hromadné přerozdělování majetku, jež byl v komunistické éře zabaven, zpět do rukou soukromých. Problémem však byl nedostatek právních opatření, a tak majetek velice často připadal do rukou vysoce postavených soukromníků, kteří využívali své moci nebo finančních prostředků. Metodou, která měla přispět k celkovému procesu privatizace, byla takzvaná kuponová privatizace. Ta probíhala ve dvou formách – malé a velké, podle velikosti podniků, kterých se týkala. Celý tento proces spočíval v možnosti zakoupení kuponových knížek, díky nimž mohl každý občan investovat do akcií a získat tak zpět majetek znárodněný státem. ,,Cíl, který kuponové privatizaci její otcové vytyčili, tedy rozdělit socialistický státní majetek mezi občany, kuponová privatizace beze zbytku splnila‘‘<ref name=""ČT 24"">{{Citace elektronické monografie
| titul = ČT 24
| datum_přístupu = 2015-11-29
| url = http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/1240293-kuponova-privatizace-experiment-ktery-mel-udelat-z-kazdeho-cecha-akcionare%20
}}</ref> .
Pro postkomunismus je dále charakteristická ideologie neoliberalismu, jež nade vše povyšuje ekonomické myšlení a svobodný trh. Důraz klade na snižování úlohy státu v ekonomických záležitostech.
Dalšími významnými pojmy, které patří do postkomunistického ekonomického systému, jsou deregulace, což je ,,omezování zásahů státu všude tam, kde by to mohlo ohrozit zisky soukromých firem‘‘<ref name="CzechFreePress.cz">{{Citace elektronické monografie
| titul = CzechFreePress.cz
| datum_přístupu = 2015-11-29
| url = http://www.czechfreepress.cz/svet-kolem-nas/elizabeth-martinez-a-arnoldo-garcia-vite-co-je-neoliberalismus.html
}}</ref> , diktát trhu neboli osvobození podnikání od vládních omezení anebo snižování nákladů na financování sociálních služeb, jako je například zdravotnictví nebo školství.
== Reference ==
| |||