Ludwig Winder: Porovnání verzí

V ''Bohemii'', která byla po ''Wiener Zeitung'' druhým nejstarším listem rakousko-uherské monarchie, publikoval Ludwig Winder během 25 let na 3000 článků, fejetonů, divadelních a literárních kritik.<ref> KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 53.</ref> V roce [[1917]] vyšel v [[Berlín|berlínském]] nakladatelství Schuster & Loeffler jeho první román ''Die rasende Rotationsmaschine'' (''Zuřivá rotačka''), který si získal zaslouženou pozornost a ještě téhož roku se dočkal druhého vydání. Po dalším úspěchu v roce [[1922]] s jeho patrně nejslavnějším románem ''Die jüdische Orgel'' (''Židovské varhany'') byl již Winder přirozenou součástí pražských spisovatelských kruhů. Když v roce [[1924]] zemřel [[Franz Kafka]], věnoval mu [[nekrolog]], v němž o jeho tehdy z větší části neznámém díle vyslovil několik zajímavých postřehů.<ref>KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 62–63.</ref> O jeho přijetí do užšího ''Pražského kruhu'' napsal [[Max Brod]] ve svých vzpomínkách: „[[Felix Weltsch|Weltsch]], [[Oskar Baum|Baum]] a já jsme ho přijali do úzkého kruhu „čtyřky“ takříkajíc místo Kafky; ukázalo se, že Winder dovede být znamenitým přítelem, byl blízký především Oskaru Baumovi, projevoval však i vůči nám oběma tolik pochopení a srdečnosti, že jsme si ho poznenáhlu zamilovali a mohli jsme být k sobě všichni navzájem naprosto upřímní (což je vzácný dar).“<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brod | jméno = Max | odkaz na autora = Max Brod | titul = Život plný bojů: autobiografie | překladatelé = Bedřich Fučík a Hana Žantovská | vydavatel = Nakladatelství Franze Kafky | místo = Praha | rok = 1994 | vydání = 2 | počet stran = 348 | edice = Pražské hvězdné nebe; sv. 1 | strany = 270 | isbn = 80-85844-00-1}}</ref> Mezitím Winder vystoupil také jako [[dramatik]], jeho [[Divadelní hra|hra]] ''Doktor Guillotin'', která měla v roce 1924 [[Premiéra|premiéru]] v [[Bádensko-Württembersko|Bádenském]] zemském divadle v [[Karlsruhe]], byla opakovaně inscenována v [[Německo|Německu]], [[Rakousko|Rakousku]] i v [[Československo|Československu]]. Do roku [[1929]], kdy spisovatel oslavil své čtyřicáté narozeniny, spadá vydání již šestého románu ''Reitpeitsche'' (''Jezdecký bič''), jeho další román ''Dr. Muff'' potom [[René Schickele]] označil za „nejkrásnější knihu roku [[1931]].“<ref>KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 65.</ref> Po roce [[1933]] se v článku ''Entscheidung des Geistes'' (''Rozhodnutí ducha'') vyslovil proti snahám ovlivňovat německojazyčný tisk v Československu, za kterými stál [[Joseph Goebbels|Goebbelsův]] Říšský svaz spisovatelů. Román ''Steffi oder Familie Dörre überwindet die Krise'', který přeložila [[Helena Malířová]] pod názvem ''Štefka vpadá do rodiny'', byl v roce [[1934]] oceněn Československou státní cenou za literaturu. Po vzniku tzv. [[Druhá republika|Druhé republiky]] si však nedělal žádné iluze, což je zřejmé z jeho posledního článku v ''Bohemii'' z [[28. prosinec|28. prosince]] [[1938]]. Zatímco Brod a Weltsch opustili zbytkové území Československa v den [[Německá okupace Čech, Moravy a Slezska|okupace]], Winderovi se útěk podařil až létě, [[29. červen|29. června]] [[1939]], kdy s rodinou ilegálně přešel [[Polsko|polské]] hranice. Jejich cesta vedla přes Polsko a [[Skandinávie|Skandinávii]] do [[Anglie|Anglie]]: do [[Londýn|Londýna]] vstoupil se svou ženou a s dcerou Marianne [[13. červenec|13. července]] 1939.<ref>KROLOP, Kurt. ''Ludwig Winder: sein Leben und sein erzählerisches Frühwerk: ein Beitrag zur Geschichte der Prager deutschen Literatur''. Kapitola Prag (1914–1939), s. 74.</ref>

 

== Literární dílo ==

{{Citát - rámeček|''„Všechno, co nenávidím, je ve mně, jsem uvězněn ve své kůži z ghetta, a i když si tu kůži strhám z těla, není nic vyhráno, pod ní tluče srdce mých předků a můj mozek je mozkem mých předků.“''|Ludwig Winder, ''Die jüdische Orgel'', 1983, s. 49<ref>{{Citace monografie | příjmení = Winder | jméno = Ludwig | titul = Die jüdische Orgel: Roman | vydavatel = Walter | místo = Olten ; Freiburg im Breisgau | rok = c1983 | počet stran = 170 | strany = 49 | isbn = 3-530-95226-5 | jazyk = de}}</ref>}}