Ludwig Winder: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m dopl.
m kor.
Řádek 54:
{{Citát - rámeček|''„Každý život, a to i ten nejnepatrnější a nejubožejší, je velký jako svět a větší než jeho výklad.“''|Ludwig Winder, ''Geschichte meines Vaters'', 2000, s. 12<ref>{{Citace monografie | příjmení = Winder | jméno = Ludwig | titul = Geschichte meines Vaters
| url = https://books.google.cz/books?id=lOZMy2ss5_gC&printsec=frontcover&dq=Geschichte+meines+Vaters+/+Ludwig+Winder&hl=cs&sa=X&ved=0ahUKEwjly5zQlKzJAhXHjywKHWDkCPwQ6AEIHzAA#v=onepage&q=Geschichte%20meines%20Vaters%20%2F%20Ludwig%20Winder&f=false | vydavatel = Igel-Verlag Literatur | místo = Oldenburg | rok = 2011 | vydání = 2 | počet stran = 166 | strany = 12 | isbn = 978-3-86815-543-3}}(německy) (omezený náhled)</ref>}}
Konflikt mezi otcem a synem je centrálním motivem ve Winderově [[Expresionismus|expresionistickém]] románu ''Die jüdische Orgel'' (''Židovské varhany''). Hlavní hrdina Albert Wolf je svým ortodoxním otcem rabínem Wolfem Wolfem nucen, ba znásilňován zachovávat od dětských let přísný židovský [[ritus]], který chlapci připadá jako „Ungeheuer mit Drachenzähnen“ („přízrak s dračími zuby“). Toto [[Iniciační rituál|iniciační]] znásilnění a svou židovskou [[Predestinace|predestinaci]] pak Albert Wolf považuje za důvod všech svých selhání.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Fialová-Fürstová | jméno = Ingeborg | titul = Dějiny německé židovské literatury do roku 1914 | vydavatel = Univerzita Palackého | místo = V Olomouci | rok = 2013 | vydání = 1 | počet stran = 127 | kapitola = Pražská německá literatura | strany = 107 | isbn = 978-80-244-3470-4}}</ref> Svrchovaná zbožnost je zde zobrazena v konfrontaci se svrchovanou vzpourou. Přísně pravověrné židovské prostředí autorovi poskytuje možnost vylíčit takový [[Totalitarismus|totalitářský]] svět, v němž se [[víra]] stává „oprátkou boží“. Víra, která neosvobozuje, ale rdousí to, v co by měl člověk věřit. [[Varhany]], jejichž zavedení do [[Synagoga|synagogální]] [[Bohoslužba slova|bohoslužby]] bylo jednou z nejspornějších reforem [[19. století]], symbolizují v tomto románu vzpouru. Oskar Baum ve své recenzi uvedl: „Židovské varhany, to je zakázaná [[Estetika|estetická]] rozkoš, zapovězená hudba smyslů.“ Za touto „hudbou smyslů“, jde Albert Wolf, jenž je Baumovými slovy jakýmsi „[[Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha|Don Quijotem]] [[Spása|spásy]]“, když unikne otcovu náboženskému násilí, když předstírá, že bude v [[Budapešť|Budapešti]] navštěvovat rabínský seminář. Ve skutečnosti se však potlouká po kavárnách, chodí do kabaretu, do divadla., Aleale ať uteče kamkoliv, stále si s sebou neso to, před čím utíká, totiž ono vědomí [[Vina|viny]], jež mu vštípil otec: viny vůči [[Bůh|Bohu]], viny vůči otci.<ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou.''Kapitola Ludwig Winder, s. 153.</ref>
 
Ještě jednou, v románu ''Hugo: Tragödie eines Knaben'' (''Hugo: tragédie chlapce''), zobrazí Ludwig Winder touhu po uplatnění a potřebu lásky člověka poníženého, který své pokoření přičítá vlastní ošklivosti. Krása je tu dána skupině spolužáků, která Huga Bandlera pronásleduje [[Antisemitismus|antisemitskou]] nenávistí, ošklivost je pak ve Winderových dílech vždy [[Synonymum|synonynem]] neschopnosti milovat.<ref>SERKE, Jürgen. ''Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou.''Kapitola Ludwig Winder, s. 154.</ref>